Každá mince má dvě strany. Tedy i demonstrace. Plusem je, že lidé mají možnost vyjádřit bez postihu svůj nesouhlas, dát najevo svoje obavy z budoucnosti. To je přece jedna z hlavních idejí demokracie.

Druhou stranou je i velká zodpovědnost při organizaci takové akce. A já se nemohu zbavit pocitu, že tady odboráři situaci poněkud podcenili. Možná, že i nezvládli. Staré pořekadlo praví, že křik není argument. A strakonická demonstrace byla plná kraválu z píšťalek, trumpetek, řehtaček a hrdel přítomných. Nikoliv argumentů.


close Škotko Petr Foto: Archiv Deníku info Zdroj: Deník/Klára Alešová zoom_in Škotko Petr Foto: Archiv Deníku Za zmínku stojí samotné výstupy řečníků. Věta Jana Bláhovce „Pozdravuje vás pan Středula“ (Josef Středula, český odborář, bývalý předseda Odborového svazu KOVO – poz. autora) by mě jako demonstrujícímu nestačila. Nebo lépe řečeno, byla by mi fuk. Spíše bych ocenil, kdyby prezidentský kandidát přijel.

Ničím významným, kromě dokola omílané kritiky vlády a politiků, neoslnili ani jeho řečničtí kolegové před strakonickou radnicí. Stačilo jen říkat to, co chtěli lidé slyšet. Opět bez argumentů, závěrů a konkrétních postupů.

V žádném případě netvrdím, že demonstrace byla chyba nebo dokonce nepodařený vtip. Naopak, je velmi dobře, že se uskutečnila. Stojím si ale za tím, že nebyla připravena pečlivě, nebyla dostatečně prezentována a neměla nosný program. Šance na úspěch prakticky nulová. A jen na okraj – na kolik asi přišly výdaje bezpečnostních opatření a kdo je zaplatí?