Kdo ale dokáže popsat pocity, člověka, který míří na popraviště? Nezůstal nikdo, kdo by mohl vyprávět. A svědkové jen vidí, necítí.  Aniž bychom to někdy tušili, stále míjíme místa, kde stávala popraviště.

Jedno z nich je u silnice z Blatné do Buzic na Strakonicku. Blatná totiž kdysi měla tzv. Hrdelní právo. To označovalo v době feudální soudní pravomoc uložit trest smrti, stejně jako soudy, které mohly tento trest uložit. Do 18. století bylo navíc užíváno jako obecné označení trestního práva. Práva mohli udělovat vladaři a panovníci. Stejně je na tom i toto právo. Bylo nezákonné vykonávat trest smrti bez hrdelního práva města. Ale více už říká historik a písecký archeolog Jiří Fröhlich.

close Příběhy opuštěných budov info Zdroj: Deník zoom_in Příběhy opuštěných budov „Hrdelní právo v Blatné je doloženo od roku 1569. V roce 1722 bylo potvrzeno a roku 1765 zaniklo. Šibenice stála poblíž cesty do Buzic. Místu se dodnes říká Spravedlnost a Na šibenici. Dochovalo se nízké kamenné zdivo obdélného půdorysu. Původně měla čtyři sloupy nahoře propojené trámy, na které se věšelo. Také se stínalo v prostoru dnešního hřiště v Blatné pod sokolovnou. Přibližně v těchto místech jsou stínadla připomínána v roce 1722. Popisuje se však jako samostatné, tedy druhé, nezávislé popraviště.“

Šibenice mezi Blatnou a Buzicemi
Kde stojí: Místo, kterému se dodnes říká „Na šibenici“ nebo „Spravedlnost“,se nachází nedaleko od cesty do obce Buzice, v nadmořské výšce 443 m. n.m.
GPS lokace: 49°25'12.216“N, 13°53'56.985“E.
Jak vypadala: Jednalo se o zděnou stavbu se čtyřmi sloupy (z roku 1717), později pak jen dvousloupovou (údajně popsáno v roce 1722). V Josefském mapování je však zakreslena stavba zděná, což by souhlasilo, nicméně je vyobrazena se třemi sloupy, což nekoresponduje s doloženými fakty.
Současnost: Samotný tvar šibenice odpovídá zachovanému půdorysu zdiva o vnějších rozměrech 7,5 x 5,7 metru. Zdivo bylo postaveno nasucho, z velkých žulových fragmentů o tloušťce 75 cm.
Od kdy chátrá: Hrdelní právo v Blatné zaniká roku 1765. Šibenice pak byla patrně rozradostnělým lidem stržena a zbytky kamenné podezdívky a ztichlé hroby tak ponechány svému osudu.

Co se týká Strakonic, tak v pověsti o Švandovi se zmiňuje popraviště na Šibeničním vrchu, které leželo někde v městském lese. Také se ale mluvilo o popravišti na Káním vrchu. V těchto dobách údajně Strakonice svého kata neměly. „V historických faktech se píše, že …v roce 1447 za Václava z Michalovic na škodnou požádal českokrumlovského purkrabího Rúsa z Černím, aby posla kata k útrpnému výslechu zajatého lotra a když už tu kat byl, tak jej Václav využil, o čemž píše Oldřichu z Rožmberka, že kat ještě oběsil 3 lotry zde, dalšího pak u Chvala v Řepici a jednoho v pletl do kola ve Volyni..,“ zmiňuje historická fakta sběratel Jan Malířský.

Na Strakonicku byly ještě šibenice v Bavorově, Jiníně, Katovicích, Strakonicích, Štěkni, Vodňanech a Volyni.

Dudák na Káním vrchu

Strakonický dudák byl pozván do Štěkně na posvícení. V hospodě bylo veselo, jídla a pití jen co srdce ráčí a není proto divu, že se vracel domů až ráno. Vzal to přes řeku a zašel do Modlešovic. Pobyl, popil, poveselil.

Za soumraku vydal se na cestu k domovu a bylo již tma, když došel na Kání vrch. „A co, však ještě dojdu,“ řekl si. Hlava byla těžká, nohy bolely. Usedl, aby si odpočinul. Nevěděl, že je na místě popravčím. Ve tmě rozpoznal, že je pod šibenicí, na níž visí oběšenec. Uvědomil si, že na Káním vrchu straší. Povídali tak odedávna. Bylo tu sídliště zlověstných ptáků, kteří kol stále kroužili a zabloudilce hrůzným skřekem, hvizdotem a útočením z místa, jež bylo jejích královstvím, vyháněli.

Ve strachu usnul a měl hrůzný sen. Kol oběšence lítali havrani, přišli černí páni a žádali, aby jim zahrál. Nadul dudy, pustil veselou a černí páni tancovali stále rychleji a rychleji a platili mu zlatem. Když poděkoval jim „zaplať Pánbůh“, jak bylo jeho zvykem, vše zmizelo.

Druhého dne ráno šel strakonický hospodář na blízké pole. Slyšel hráti dudy, šel se podívat a viděl dudáka, který tu seděl a spal. Probudil ho. Dudák vstal a vypravoval, co se mu zdálo. Došel do Strakonic, pověsil dudy do kostela a od těch dob nehrál. Pověrčiví lidé věřili, že se dudy za oltářem ozývají.

Kaplička U kata

Na cestě od Miloňovic k Jinínu stojí na levé straně kaplička. Za dávných dob popravovali na blízkém vrchu zločince.

Stalo se jednou, že tam byl popravován člověk, jehož vina nemohla být nikým prokázána. Ale vrchnost tak nařídila a nebylo jiné pomoci. Odsouzenec prosil, že je nevinen, ale kat hodil mu na krk smyčku provazu a vytáhl ho na šibenici. Ale smyčka nebyla dobře upravena. Odsouzenec sebou házel a dlouho se trápil.

Popravě přihlížející lid s hrůzou pozoroval utrpení popravovaného a spílal katovi, že nechá nešťastníka zlomyslně mučit. Kat před rozzuřeným lidem dal se na útěk a na místě, kde kaplička stojí, byl dopaden a ukamenován. Na památku dali tam postaviti kapličku a říká se tu U kata. Avšak u Jinína dosud sluje Šibeniční vrch.

(Čerpáno z knihy Strakonicko v pověstech a bájích, František Pecen).