Kolem 10. hodiny bylo před lišovskou školou živo. Na příjezd ministra čekali ředitelka Monika Hrdinová, starosta Jiří Švec a poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková. Už u dopolední kávy se diskuse točila kolem českého školství, probíralo se třeba zrušení druhého jazyka.
Ministr Balaš nejdříve v doprovodu navštívil školku, kde si s dětmi zatančil. Následovala prohlídka keramické dílny a jazykové učebny, kde se zrovna v angličtině probíralo budoucí zaměstnání. U piana si zazpíval se žáky páté třídy a obdržel jako dárek velikonoční dekorace. Nakonec usedl do čela stolu a s úsměvem reagoval na dotazy členů školního parlamentu.
Ptaly se děti
„Jak jste se dostal do politiky?“ ptal se jeden z chlapců. „Já jsem takový hommo politicus. Byl jsem čtyři roky v komunální politice, pak se věnoval spíš škole a akademii věd. Potom jsem si říkal, že to, co vidím v politice, se mi moc nelíbí, tak jsem začal podporovat jeden politický subjekt. Dostal jsem se až na kandidátní listinu a 25 tisíc preferenčních hlasů mě posunulo až do sněmovny. Snažím se s kolegy bojovat za to, abychom měli fungující, prosperující stát se slušnou politickou diskusí, abychom rozvíjeli a budovali demokracii. Tak nějak jsem se dostal do politiky. Omylem,“ vtipkoval Balaš.
„Na jakou střední školu jste chodil a jak vám pomohla v budoucím povolání?“ zněla další otázka. „Chodil jsem na gympl. Kromě toho, že jsem tam poznal spoustu kamarádů, jsme měli i řadu dobrých učitelů. Výbornou učitelku jsme měli na češtinu a občanskou nauku, takže základy filozofie jsem získal právě tam. Šlo o věřící katoličku, před kterou bych se styděl, kdybych neuměl látku,“ reagoval ministr.
„V jakém stavu je české školství?“ ptala se další žákyně. „Všichni tvrdí, že zaostává, děti jsou zatěžovány velkým množstvím informací, které nebudou nikdy potřebovat, a s tím, co vědí, neumí dobře pracovat. Rádi bychom zredukovali množství informací, aby si děti osvojily jen to, co je důležité. Snažíme se rozdělit výuku na standardní, povinnou, zároveň v takových patnácti až dvaceti procentech chceme dát školám prostor na individuální výuku. Každý žák může být nadán pro něco jiného a když ho nutíme dělat něco, co ho nebaví, školu mu to jen otráví,“ naznačil.
Individualizace by podle něj měla sloužit k tomu, aby se děti do školy těšily. „Každý by mohl rozvíjet svůj talent a zažil nějaký úspěch. Současně by byl v životě úspěšnější,“ míní. Obecně by v připravované reformě školství mělo jít o modernizaci, individualizaci a redukci učiva, a tím ke zlepšení konkurenceschopnosti absolventů. „Jde o komplexní otázku, s kterou by se měli ztotožnit i rodiče,“ dodal Balaš.
„Jaký máte názor na zrušení devátých ročníků?“ ptala se další žačka. „Je to věc, o které je třeba diskutovat. Nikoli zda zrušíme devátý ročník, ale zda nezavést povinných deset let základního vzdělání. Jde zejména o ty, kteří nemají ambice na vyšší vzdělání, ale odcházejí do učebních oborů. V důsledku toho totiž mohou v budoucnu vznikat sociální problémy, potíže v pracovním uplatnění. Jde o to, aby žáci, kteří vycházejí základní školu, skutečně něco uměli,“ podotkl.