O koučinku se mluví jako o fenoménu dnešní doby. Když máte jakýkoliv problém v práci nebo v osobním životě, můžete si zaplatit člověka, který vám s ním pomůže. Šestačtyřicetiletý Martin Skalička urazil dlouhou cestu, než se stal koučem. Počáteční impuls ke zkoumání vlastního nitra v něm zažehly jeho děti.

Co to je koučink, jaká je práce kouče?
Koučink je doprovázení koučovaného jeho světem tak, aby byl schopen pro sebe najít nejlepší cestu, jak vyřešit problém. Kouč pracuje pomocí otázek.

To znamená, že nedává žádné rady?
Ne. Neradí, nenavrhuje, pokud není přímo požádán.

Co je na práci kouče nejdůležitější. Klást dobré otázky?
Myslím, že toho je víc. Umět klást otázky dělá celý proces velmi efektivní. Ale neméně důležité je poznat svět klienta. Pokud si někdo s něčím neumí poradit, podle základních principů koučování to není tím, že by byl špatný, hloupý nebo rozbitý, ale jen ve svém světě není schopen překročit vzorce a hranice, které si nastavil. Kouč mu pomáhá najít v jeho světě zdroje, aby to byl schopen udělat.

Na otázky si klient tedy musí sám odpovědět?
Přesně tak. Kouč má nástroje, díky nimž klientovi ukáže, jak se na situaci může podívat jinak. Díky novému přístupu pak klient sám nachází řešení.

Jací lidé kouče vyhledávají?
Jsou to nejčastěji manažeři z byznysu. Historie koučinku je spojená se sportem a sport s byznysem mají hodně společného v tom, že jsou zaměřeny na cílovost, efektivitu a zvyšování výkonu. Ale existuje i tak zvaný „life koučink“, tedy koučování v osobním životě.

Z jakého důvodu si manažeři kouče najmou? Jaký mají popud?
Důvodů je hodně. Například již zmiňovaný výkon. Nebo manažer dostane na starosti novou pozici a potřebuje ji dobře uchopit. Zadáním může být i špatná komunikace v týmu. Je toho hodně.

Jak je služba kouče drahá?
V byznysu a v Praze se koučování pohybuje od čtyř až pěti tisíc korun na hodinu a může se vyšplhat mnohem výš, záleží na dohodě.

V Praze je koučink už poměrně rozšířený. Jak to vypadá s touto službou v Českých Budějovicích?
Zkoušel jsem to tady, ale nebyl zájem. Nedá se říct, že by to tu kolem koučování aktivně žilo, spíš se zdá, že do Budějovic tahle novinka ještě nedorazila.

Pojďme se podívat i na „life“ koučink. Co vede člověka k tomu, že vyhledá kouče pro svůj osobní život?
Těch situací je spousta. Například mám klienta, který chce přinést novou kvalitu do svého života a neví, jak to má udělat, je nespokojený, a neví proč. Nebo jiný klient chce změnit práci, a neví, co by ho bavilo. Řeší se i jiné životní situace jako partnerské vztahy.

Za jak dlouho dojde u klienta ke kýžené změně?
Poměrně rychle. Pokud si člověk najde dobrého kouče a má v sobě potenciál, za tři měsíce se dají uskutečnit velké změny.

Vidíte vy sám u svých klientů hmatatelné výsledky?
Určitě. Pokud je to firemní koučink, cíl a parametry jsou přesně nastaveny. Může to být například zlepšení ve vedení obchodního týmu, kde je výsledek podepřen konkrétními čísly, nebo v případě, kdy se má manažer zhostit nové funkce, je například výstupem jasný plán v podobě dokumentu.

A u „life“ koučinku?
Tam je to zpravidla delikátnější. Člověk si kouče platí ze svého a rychle reaguje na to, jestli mu to přináší výsledky nebo ne. Změny jsou ale taky patrné během pár měsíců.

Když ostatním pomáháte s jejich problémy, myslíte si, že sám máte své problémy vyřešené?
Kouči jsou taky jenom lidi. Každý máme svůj životní příběh, své problémy a nevyřešené záležitosti. I díky práci s lidmi mám velkou sebereflexi a velkou možnost řešit si svá témata.

Jak jste se ke koučinku dostal?
Jednoho dne, když jsem ještě pracoval jako manažer v jedné IT firmě v Praze, jsem si uvědomil, že nejsem spokojený. Sice mám velký plat, velké auto, mnoho lidí, ke mně vzhlíží jako k velkému šéfovi, ale uvědomil jsem si, že mi v tom není dobře. A začal jsem hledat odpovědi proč.

Cítil jste, že nejste šťastný?
Přesně tak. Nebyl jsem ve svém životě šťastný. Tak jsem ze zaměstnání najednou odešel. Chtěl jsem nejdřív zjistit, proč jsem se dostal do tohoto stavu, a hledal jsem, čím bych se živil. Při té cestě jsem narazil na koučink.

Máte za sebou mnoho kurzů nejen z koučinku, ale také z dalších oblastí, např. rodinné konstelace, alchymie čaker, meditační semináře. Co vás nejvíc na vaší cestě ovlivnilo?
Co mě nejvíc ovlivnilo jít hlouběji do sebe a zabývat se podstatou, byly moje děti. Jednoho dne jsem se podíval svému staršímu synovi do očí, tenkrát mu bylo asi pět let, a to, co jsem tam uviděl, mě šokovalo a navedlo, abych hledal, co je dál než vědomosti, znalosti a dovednosti.

Co jste v těch očích viděl?
Strach.

Strach z čeho?
Ze mě.

Impulzem k vaší cestě sebepoznání tedy bylo, že se vás vlastní syn bál?
Ano. Že jsem pro své vlastní dítě byl natolik cizincem.

Našel jste si pak nějakou duchovní inspiraci nebo gurua, který by vás vedl?
Ne, to jsem nehledal. Je spousta lidí, kteří pořádají esoterické semináře, kde se dozvíte o světech mimo nás, o věcech mezi nebem a zemí. Ale že by vám to pomohlo v reálném životě žít šťastněji se svou ženou, se svými dětmi, lépe se poznat, to ne, jen vás to odvádí pryč. Po žádných esoterických a duchovních rozměrech jsem netoužil a nepátral. Ale ony přišly samy dík tomu, že jsem se dostal sám k sobě. Přesně jak se říká, poznej nejdřív sebe, a poznáš vesmír.

Máte nějaké speciální duchovní schopnosti? Když to přeženu, třeba vidět duchy, používat telepatii, nebo věštit?
Ne, nemám nic, co bych za to považoval. Všechno, co tak může vypadat, jsou vlastně možnosti, které máme všichni. Ale interpretace je často všelijaká. Například když dělám rodinné konstelace, někteří lidé si myslí, že jsem nějaký čaroděj, když vidím, co oni ne. Ale tak to vůbec není. Je to úplně obyčejné, přišlo to samo sebou na mé cestě k sobě. A pro můj život to navíc není důležité, míru štěstí v mém životě to nijak neovlivní. Znám lidi, kteří mají opravdu zázračné schopnosti, a pořád zůstávají lidmi, mají své příběhy, svá témata. Hledám sebe sama, ne zázračné schopnosti.

A dokážete to využít při své práci?
To vše je součástí mé práce. Důležité ale je, že se vše děje ve spolupráci s klientem. Pokud například přijde člověk s nějakým problémem a já vím, že dobrý způsob, jak problém uchopit, je podívat se do jeho aury a přečíst, co je v čakrách uloženo, tak to s jeho svolením udělám.

V Českých Budějovicích jste se ženou založili Duhový prostor, kde nabízíte lidem možnost sebepoznání, ať při různých kurzech, seminářích nebo meditacích. Souvisí to s koučinkem?
To je úplně jiná práce. Koučink je zaměřený na budoucno, na to, aby posunul člověka z bodu A do bodu B. Práce, kterou děláme v Duhovém prostoru, je o introspekci, aby šel člověk do sebe, do hloubky.

Přináší vám práce uspokojení?
Ano. Pro mě je nejdůležitější, jak se pořád učím. Pochopení a poznání sebe a lidí obecně je pro mě největší uspokojení.

Co vás těší v životě?
Děti, svoboda a prostor, který jsem získal. To, že vidím svět jinak. Mám radost žít, větší, než jsem kdy míval. 

 

Daniela Bicková