Jak těch 19 let uteklo?
Neuvěřitelně rychle. Pomohli jsme mnoha seniorům prožít krásné a naplněné stáří v náruči milující charitní rodiny. I budova se v průběhu let měnila, například jsme zasklili terasy, přestavěli šatnu pro personál, vybudovali prádelnu, zvětšili sklad potravin apod.

Co se vám vybaví ze samotných začátků?
Určitě spolupráce s holandskými přáteli, kteří nám byli obrovskou podporou a pejsek Kámoška. Také vzpomínám ráda na to, když nám tady kvočna vyvedla kuřata a obyvatelé pak kádrovali zaměstnance, kdo si je může vzít a bude se o ně řádně starat. Ze začátku jsem měla problémy se zaměstnanci. Chvíli trvalo, než přijali charitní filosofii a nadšení. Kdo to nevstřebal, odešel. Nyní zde ale již máme skvělý tým.

Jaké bylo tehdy nadšení vytvořit tady takový model péče o staré lidi?
Myšlenku přinesly tenkrát MUDr. Oberpfalzerová a MUDr. Hálová na základě spolupráce města s holandskými partnery. Začali jsme v roce 1999 aktivizací seniorů ve Štěkni a odbornou sociální poradnou. Postupně jsme rozvíjeli další služby, jako pečovatelské služby ve Strakonicích, Radomyšli, Volyni a Blatné, osobní asistenci, a v roce 2004 jsme zahajovali provoz Domu klidného stáří sv. Anny v Sousedovicích. Mým hnacím motorem byla od počátku snaha pomoci, láska k lidem, radost z úsměvu a vděčnost.

Co bylo nejtěžší?Nepochopení a nepodpora některých osob a institucí. Naučit se psát projekty a získávat peníze. Vyjednávat a jít si vytrvale za svým snem. Ustát zlobu a schválnosti. Vychovat kvalitní personál. Celé ty roky mi pomáhá zvládnout ten obrovský tlak týdenní hodina zpívánek s našimi obyvateli. Když vidím, jak jsou šťastní, smějí se, prožívají hudbu a radost z ní, mám zase sílu sednout k počítači nebo do auta a jít dál. Vím, že naše práce má obrovský smysl.

Je něco, co vám během těch 19 let nejvíce utkvělo v paměti?
Jsou to osudy mnoha lidí, klientů i zaměstnanců. Je to hodně bolesti a křivd, ale i spousta radosti a lásky. Učila jsem se vyrovnávat s odchodem lidí na věčnost. Jednou se mi stalo, že jsme s knězem přijeli za paní, která chvilku před tím zesnula. S tím, že jsme to nestihli, jsem se dost dlouho vyrovnávala. Nyní vím, že když pro člověka uděláme maximum, co je v našich silách, nemusíme mít výčitky, a vše probíhá klidně a přirozeně.

Hodně mě také poznamenala přestavba bývalé školy na domov. Bylo to obrovské vypětí, závod s časem a boje se zhotovitelem stavby.

Ze staré školní ruiny jste udělali moderní domov. I ten ale plánujete změnit. Jaká je současná situace kolem shánění peněz?
Od původního projektu, který byl podpořen částkou 17 milionů korun, jsme ustoupili z důvodu vyhlášení výzvy MPSV na Obnovu materiálně technické základny. Zde je projekt financován ze 100 procent bez DPH. Také jsme celý stavební projekt předělali podle posledních materiálně technických podmínek, zahrnuli jsme tam i ekologické zdroje vytápění, zateplení a přestavbu původní budovy apod. Projekt budeme podávat do dotačního řízení, které bude vyhlášeno letos v červnu. Nyní projektanti dokončují dokumentaci k výběru dodavatel stavby.

Pokud vám dotace vyjde, kdy začnete a hlavně co pro své klienty chystáte?Kdyby všechno vyšlo podle našich představ, včetně počasí, mohli bychom začít na přelomu let 2023/24. Přístavba a přestavba řeší především vyšší komfort bydlení. Například nyní zde máme šest jednolůžkových pokojů a po přestavbě jich bude 33.

Získáme lůžkový evakuační výtah, moderní kuchyni, krásné velké prosvětlené prostory pro aktivizaci i lepší zázemí pro personál. Nové pokoje budou mít i východ na balkon či terasu. Když vše dobře dopadne, bude se tady v závěru roku 2025 usmívat místo 30 obyvatel celkem 41 šťastných seniorů.