Když nastoupil Alois Gribač do ZŠ Dukelská ve Strakonicích a učil třetím rokem, vyučoval neaprobovaně i pracovní vyučování, jehož součástí byla práce se dřevem. V tu dobu se pokoušel vyrábět dřevěné prstýnky. Když organizoval Pohár rozhlasu a atletické soutěže v okrese Strakonice, dělal i štafetové kolíky ze dřeva, které dával družstvům na medailových místech.

Poté přišel rok 2002 a srpnové povodně. „Tehdy jsem pomáhal kamarádovi z Vodňan uklízet spoušť po povodních v Tchořovicích u Blatné. Jeho otec vyráběl hrábě a pracoval se dřevem. Ten mi věnoval několik kusů hrábí a kolíků. V tu dobu jsem se pokusil vyrobit i několik kusů tohoto typu,“ pokračuje.

Nejkrásnější hádanka. Na snímku Madlenka, kterou hraje Táňa Krchová.
KVÍZ: Znáte české filmy a pohádky natočené na Strakonicku? Otestujte se!

Když v roce 2013 otec jeho kamaráda zemřel, daroval mu velké množství polotovarů kolíků a několik „hlav“ hrábí. Násada na tyto hlavy se musela rozříznout, hrábě byly tzv. na vidličku. „ A tak jsem začal vyrábět konkrétně tento typ,“ dodal Alois Gribač.

Na jakých akcích můžete Aloise Gribače potkat a co všechno vyrábí? Čtěte více.

Od roku 2015 bydlí v Jankově u Českých Budějovic, pod který patří i památka UNESCO, Holašovice. V roce 2018 konečně našel odvahu a přihlásil se na Selské slavnosti do Holašovic. To už byl definitivně v důchodu a mohl se plně věnovat práci se dřevem. „Mezi návštěvníky v Holašovicích byl i pán, který také dělal hrábě. Pochválil mé výrobky a řekl mi, abych raději dělal jiný typ s lichým počtem kolíků a připevněný prostředním k násadě. Domluvili jsme se spolu, jel jsem za ním do Kratochvíle a on mi ukázal, jak dělá hrábě on. Od té doby vyrábím tento typ,“ představuje svůj výrobek Alois Gribač.

V jeho sortimentu jsou dnes hrábě od dětských, které si mohou děti vyrobit samy, až po velké (délka násady 25, 50,100, 140 až 190 cm). Dále kolíky, kvedlačky, špachtle, březová košťata s násadou, svícny na čajové svíčky nebo dřevěný zouvák. Umí plést různé pomlázky z proutí, pokouší se vyrobit i košíky.

Na akcích, které navštěvuje a předvádí svoje řemeslo, ho baví rozpravy s návštěvníky. „Zejména starší lidé se zajímají o výrobu a dodávají, že si pamatují, jak to vyráběl děda nebo otec. Ptám se, jak u nich nazývali zařízení, na kterém provádím při ukázce strouhání násady. Slýchám pojmy jako dědek, vlk, koza, kobyla, pacholek a další. Zájemcům ukazuji kolíky z bezu, jasanu, javoru, buku, nebo vrby. Převažuje zájem o dětské výrobky, ale milionářem určitě nebudu,“ usmívá se řemeslník z Jankova.

Pravidelně se zúčastňuje Selských slavností v Holašovicích, ale nejvíce se mu líbí na mlýně v Hoslovicích, který navštívil již téměř dvacetkrát. „Je tam velice krásné prostředí a historie tohoto objektu je hodně zajímavá,“ říká.

Také jezdí na akce na Ohradu v Hluboké nad Vltavou. Nejdále byl ale na Letné v Praze v Zemědělském muzeu. Příležitostně jezdí do okolních vesnic na poutě či jiné akce. V budoucnu by chtěl vyrábět drobné dřevěné šperky a dále dělat již zmiňované výrobky. A pokud mu zdraví dovolí, chtěl by dál jezdit na zmiňované a případně i další akce.