Vždyť na tom nemůže být nic složitého, říkal jsem si. V pondělí 13. listopadu večer jsem se zcela oddal zahradnici a floristce Dagmaře Zubrikové. Tuto sympatickou ženu, která je právě vlastníkem takových šikovných rukou, můžete potkat ve strakonickém Květinářství Oáza.

Na začátku praktické výuky jsem měl pocit, že dokážu věnec jako nic. Po hodině pokusů o plynulou výrobu jsem pochopil, že některé věci je nutné nechat na odbornících. „Nejlepší je mít všechno na adventní věnec připravené dopředu. Od slaměných nebo pěnových korpusů přes chvojí, drátek, svíčky, různé ozdoby, tavicí pistoli a stuhy až po nástroje,“ říká. A tak řadíme na pult vše z tohoto seznamu. Je toho požehnaně.

Následovala ukázka, jak správně pokládat chvojí na korpus a správně a pevně ho vázat. Kdyby mi někdo řekl, že už tady budu za nemehlo, nevěřil bych mu. Bohužel, opak byl pravdou. Chvojí mi klouzalo mezi prsty, drátek se mi kroutil jako had a hlavně – samotné prostrčení ruky kruhem korpusu bylo utrpení a ne projev šikovnosti. Ani se nedivím, že mojí učitelce cukaly koutky smíchy. „No co, máte moc velkou ruku. Měli jsme si vzít větší korpus. Ukažte, já vám s tím pomohu,“ chopila se aktivity. Jo, větší korpus by bylo řešení, ale to bychom v květinářství byli možná ještě teď.

Sebevědomí trochu utrpělo

Moje sebevědomí dostalo první ránu, a jak se později ukázalo, nebyla jediná. Poněkud toporné bylo umísťování svíček, kostrbaté připichování mašle, přilepování ozdob vypadalo jako záchvat Parkinsonovy choroby.

Možná se zdá, že se zbytečně podceňuji a kdyby si čtenáři měli ze mně brát příklad, asi by si sami ani neumíchali vajíčka. Některé věci mi při výrobě šly. Jen byly, jak to říct, doplňkové. Takový přidavač při výrobě adventního věnce.

A tak se nakonec Dáša chopila iniciativy (asi už chtěla být doma a ne trávit v práci hodinu přesčas) a věnec dokončila. V jejím podání šlo o tak lehkou a přirozenou věc, že jsem se za svoji pýchu trochu zastyděl. „Tak nikdo učený z nebe nespadl a vám to pak docela šlo,“ snažila se mě utěšit Dáša. Oba jsme ale věděli svoje.

Při cestě domů jsem myslel jen na to, jak se na některé věci kolem sebe díváme povrchně nebo bez zájmu. Jen s čistým přesvědčením, že dát třeba 350 korun za adventní věnec jsou moc velké peníze. Na vlastní kůži jsem zjistil, že nejsou. Když si spočtu předměty a materiál, které věnec obsahuje, dostaneme se na částku 200 korun i více. Takže 120 až 150 korun za půl hodiny práce je opravdu minimum. A najednou jsem pochopil ještě jednu věc – měli bychom si více vážit práce těch druhých. Pro mě už jistě nebude adventní věnec jen pouhou dekorací.

Více sí můžete přečíst v rozhovoru s Dagmar Zubrikovou:

Kruh znamená začátek i konec, uzavření životního koloběhu

Dagmar Zubriková pracuje v Květinářství Oáza už mnoho let. Patří v prvním zaměstnancům, které majitel Petr Šefl najímal. „Adventní věnce jsou v posledních letech spíše módním fenoménem,“ říká zahradnice, květinářka a floristka Dagmar Zubriková.  close info Zdroj: Deník/Petr Škotko zoom_in Dagmar Zubriková

Jsou adventní věnce česká nebo celosvětová vánoční tradice? 
Řekla bych, že celosvětová. Tedy alespoň tam, kde se uznává křesťanství. 

Je tedy český adventní věnec něčím specifický?
Myslím, že není. Kdybychom brali tradiční kruhový tvar, tak ten mají Němci, Poláci i další evropské státy.

Zmínila jste kruhový tvar. Ten je daný?
Ne, ale patří mezi tradiční tvary. Kruh znamená začátek i konec, uzavření životního koloběhu. Ale to neznamená, že nesmí být jiné tvary, například úzký obdélník kvůli místu na stole, květináč a podobně.

Je zvýšený zájem o adventní věnec?
Ještě tak před 20 lety zájem o floristiku, jako takovou, moc nebyl. Dnes už je z floristiky módní trend. Když já ještě dělala školu, tak obor floristika neexistoval. Byli jsme jen zahradníci.

Když jsme začínali můj pokus o výrobu věnce, tak jste některé ukazovala. Podle čeho lidé tvar věnce tedy volí?
Podle zařízené nebo velikosti bytů. Aby to nebylo tak náročné. Základ je dodržet čtyři svíčky, tedy adventní dobu. Už se ale neřeší, jak je usadit. Třeba úplně první germánský adventní věnec měl tvar slzy.

Jakou roli hraje barva?
Právě ta třeba podléhá tomu, jaké barvy v bytě převažují. Není daná striktně, i když zelené chvojí asi máloco překoná. Ale můžete mít různě barevné svíčky, stuhy, ozdoby. Každý rok je dána barva Vánoc. Někdy dočervena, jindy dorůžova.

Určitě je jedna skupina lidí, která věnce zrovna nemusí. A to jsou hasiči. Vyrábí se také nehořlavé věnce?
Bohužel, právě naopak. Tím, že se lidé stále více vracejí k přírodě, tak stejným směrem jde i floristika. A když je člověk jen trochu opatrný a nenechá věnec bez dozoru, nemůže se nic stát.

close info Zdroj: Deník/ Redakce zoom_in Vánoce, Vánoce přicházejí…