Narodila se 23. května 1929 v Písku v rodině bankéře Jaroslava Šimka. Ten dal postavit ve 20. letech minulého století na okraji města vilu. Dagmar studovala v letech 1941 až 1945 na gymnáziu.

Po tragické smrti otce pokračovala ve studiu ve Štěkni, kde Řád anglických panen vedl Ústav moderních řečí. Po únoru 1948 se vzhledem ke svému původu nedostala na filozofickou fakultu. Pracovala nejprve v Písku v textilní továrně, pak jako kreslička a nakonec v písecké nemocnici.

Pamětníci si Dagmar Šimkovou pamatují jako vzdělanou, odvážnou, ostrovtipem obdařenou dívku, o které se mluvilo jako o krásné slečně z vily nad řekou Otavou. O její odvaze svědčí mimo jiné i skutečnost, že ukrývala dva kamarády, kteří zběhli z vojny a chystali se odejít za hranice. V roce 1952 byla zatčena a odsouzena k patnácti letům vězení, zbavena občanských práv a byl jí zabaven majetek. Její maminka byla odsouzena na jedenáct let.



Dagmar z vězení vyšla roku 1966 a vrátila se do Písku, ke bydlela s maminkou v malém bytě a pracovala v sodovkárně. V roce 1968 spoluzakládala s dalšími politickými vězni K231 (Klub angažovaných nestraníků). Zanedlouho po srpnové invazi 1968 odjela s matkou do Austrálie, kde už žila její sestra s rodinou. V Perthu vystudovala dvě vysoké školy, udělala si kaskadérský kurz a dlouhou dobu působila jako terapeutka ve věznicích.


Po roce 1989 se Dagmar Šimková podívala do Písku, kde navštívila i zdevastovanou rodinnou vilu, ale vrátit se do vlasti už nechtěla. Zemřela v Perhu v roce 1995.

Odhalení pamětní desky ve Štěkni inicioval Václav Chyský žijící nyní v Praze: „Jako student veteriny jsem byl na stáži v Českých Budějovicích a přijel jsem na návštěvu do Písku. Tady jsem se seznámil s takzvanou zlatou mládeží, mezi kterou byla i Dagmar Šimková,“ vzpomíná Václav Chyský, který žil 50 let v emigraci v Německu.

V Písku vznikla iniciativa, aby se lávka přes Otavu u sv. Václava jmenovala po Dagmar Šimkové. Petice bude předána Evě Vanžurové, starostce Písku.

Pamětní deska:
„Milá Dagmar, děkujeme Bohu za Tvůj život. Ať Tě Bůh oslaví v nebi.”

(Část textu, který je se základními údaji o životě Dagmar Šimkové na památní desce na zámku ve Štěkni.)