Z Čech na Pamir a zpět. Šestnáct tisíc kilometrů Ládi Tomana za čtyřicet dva dní

Tam jsem nebyl, to bude fajn

Titulka nové knihy Vladislava Tomana.Zdroj: Archiv Vladislava TomanaNápad na dovolenkovou cestu roku 2019 podle jeho slov přišel zjara stejného roku. „Četl jsem tehdy někde na netu o pamirské dálnici. Řekl jsem si, že by to mohla být fajn projížďka, tam ještě nebyl, tak se tam pojedu podívat,“ popisuje. Je to v Tádžikistánu, tak si usmyslel, že přejede Rusko a nějaký další „stány“, objede to kolem Afghánistánu a Číny, uvidí zase kus světa a pak se vrátí domů.

Dvacet let staré velké cestovní enduro BMW R1150 GS z Německa přivezl o pár týdnu později. „Na cestu si vždycky koupím starou, pro mě teda novou, ale hlavně plně funkční, motorku,“ vysvětluje. Konec léta zvolil záměrně, aby na cestách nebyl příliš velký hic, ale zase aby stihl období, kdy na Pamiru ještě nepadá sníh. Počasí v Tádžikistánu je nevyzpytatelné. „A když napadne sníh, horská silnice na Pamiru se neprodyšně uzavře a do jara se nikdo nedostane tam ani zpátky,“ vypráví s tím, že rozhodnutí padlo okamžitě a plán cesty měl v hlavě za dalších několik minut. Na papír si napsal státy, kterými by chtěl projet, a tím bylo plánování dovolené roku 2019 u konce.

Na cestu Vladislav Toman vyjížděl 1. září a návrat plánoval někdy v průběhu října. „Startoval jsem ze Zlaté Koruny, kde prachatický stavitel motorek Franta Binka pořádá každoroční motorkářský sraz. A když jsem se vracel, Franta pořádal poslední jízdu sezony, tak jsem zase přijel sem do Prachatic,“ vysvětlil. I když Vladislav Toman vyrazil tak akorát, aby se vyhnul prázdninovému horku v Uzbekistánu a Kazachstánu, téměř mrazivému počasí se nevyhnul: „Když jsem vyjel do čtyř tisíc metrů na Pamiru, bylo tam kolem nuly. Sice svítilo slunce, ale zima byla strašná.“

Silné stroje burácely v prachatické Dolní bráně, motorkáři zahájili sezonu

Cestovat na motocyklu je Vladislav Toman zvyklý a za ta léta přesně ví, co zabalit. „Většinou to jsou troje trenky, tři trička, troje ponožky, kraťasy a džíny, Víc člověk nepotřebuje,“ vyjmenoval obsah batohu s tím, že samozřejmě si kdykoliv může cokoliv koupit. Mezi bagáží nesmí chybět stan a spacák. Je to taková jistota. Kus vlastního domova. „ Často spím v hotelu, ale když jsem někde v divočině, tak rozbalím stan. V Uzbekistánu, když jsem se na noc zastavil u cestářů, vedle nové dálnice, postavil jsem si stan v jejich prázdném zaprášeném kontejneru“ dodává.

Krásná příroda, příšerné cesty

Na starém enduru ujel něco přes šestnáct tisíc kilometrů. Nikdy neplánoval, kolik chce ujet denně. Neřeší, jestli se cesta o pár dní protáhne, nebo bude kratší. Jednoduchým výpočtem lze i tak zjistit, že každý dovolenkový den musel ujet zhruba 380 kilometrů. „Baví mě jezdit na motorce, ne se na dovolené válet,“ směje se. Rodině, kamarádům a sám sobě posílá z každé cesty pohlednici. Rodině a kamarádům, aby věděli, že je vše v pořádku a sám sobě na památku. Zkrácené zápisky z cest ostatním zprostředkovává přes sociální sítě. Před čtyřmi lety na své cestě projel Ukrajinou, Ruskem, Kyrgystánem, Tádžikistánem na Pamir, projel okruh po Pamiru. Na zpáteční cestě si prohlédl Uzbekistán, jel podél hraniční řeky a po levé ruce pozoroval krajinu Afghánistánu, svezl se trajektem po Kaspickém moři, projel Balkán a teprve potom se vrátil do Česka.

Německá motorka ho občas po ránu pěkně potrápila. Nechtělo se jí startovat ve chvíli, kdy byla zima nebo vlhko. „Vždycky nakonec chytla. Ale než se to povedlo, tak jsem každý to ráno zestárnul o několik dní,“ říká se smíchem. Naštěstí jiné opravy nebyly potřeba. S motorkou se vrátil a poslal ji dál dalšímu zájemci.

Úryvek z knihy Hlína, olej, čaj - Pamir Highway Tour: 
Den 8., víkend v budhistické Elistě

„Neděle je sice svátek, ale já musím udělat kontrolu motocyklu. Vše vpoho, akorát tlumič výfuku držel už jen na svodu (na trubce). Šroub držící tlumič k zadní stupačce chyběl. Našel jsem náhradní v kápezetce, ale byl krátkej, tak na čtyři závity. Součástí hotelu byl i pneuservis, tak jsem tam zašel, maník koukl na šroub a jestli může mít jinou hlavu. No jasně, já si je střídám běžně. Něco zamumlal, sedl do auta a za pár minut byl zpátky s novým šroubem. Prostě ho jel někam koupit. Zase nic neřekl, šroub mi strčil do ruky a dělal si své. Říkám mu  … skolko? Mávl rukou. Tak jsem mu aspoň dal samolepku Pamír, a až když si prohlédl samolepku, došlo mu, že jsem ten motorkář z jejich hotelu. Dobrý, no! Ta jejich minimální komunikace mi je blízká. V poledne jsem vyrazil do města. Jasno, vítr, sucho a docela horko. Žízeň. Nojo, jsme ve stepi. Vejdu do magazínu, vezmu z lednice Colu a koukám, že dámská obsluha je téměř na plech. Teď po poledni. Tři ženský tu mají mejdan a já jim asi chyběl. Štíhlá se zlatým zubem, co je za pultem, hned odkud jsem, a když na sebe prásknu, že z Čech a na motocyklu, a na sobě mám tričko BMW, tak je celá divá, hned chce svézt a bere mě za ruku a neví kam mě zatáhnout dřív. Do skladu, do hotelu, svézt na motorce, něco žvatlá a do toho se přidává druhá oplácaná kalmyčka a štěká na tu se zlatým zubem…“Na co je ti chůj, ty pornohvězdo jedna!“ A hned přebírá iniciativu, táhne mě ven, a má nemravné návrhy. No, chvilku mi trvalo, než jsem se z toho krámku dostal. A nepoužitej. Holky jsou tu krásný. Možná kdysi byly i tyhle. Škoda, že jsem ale nepřijel o dvacet let dřív. Ano tady jsou holky opravdu nádherný. Vysoké, dlouhé černé vlasy a lehce asijský obličej.“

Výlet, který si Vladislav Toman tehdy z jara 2019 usmyslel, si splnil bezezbytku. Chtěl vidět pamirskou dálnici. „To se mi splnilo. Příroda je tam úžasná, ale silnice strašné,“ dodává. Přidává ještě historku z Ruska, kde byl odsouzen a z Ruska vyhoštěn. Propadlo mu totiž tranzitní vízum. „Dopadlo to ale dobře. Ve hře bylo totiž i vyhoštění letadlem z Moskvy do Prahy. Naštěstí ale soudkyně pochopila jeho situaci a vyhostila ho pozemní cestou směrem do Kazachstánu, kam jsem vlastně chtěl,“ popisuje. Do Ruska sice následující tři roky nesměl, ale vinou covidu-19 ani nemohl, takže mu ani trest nevadil.

Poslední cestu před covidem-19 a následnou válkou na Ukrajině zmapoval v druhé knize. Dostala název Hlína, olej, čaj - Pamir Highway Tour. Je kompletně připravená na vydání, je plná fotografií z cesty po východních zemích a předmluvu do ní napsal kamarád František Binka z Prachatic. Kniha má 42 kapitol stejně jako počet dní strávených na cestě. K tomu ještě několik kapitol bonusových.