Na den, kdy tatínka Bedřicha Hrubého ze Záhoří  odváželo gestapo k výslechům do Klatov, si Zdenka Kubešová nepamatuje. Bylo jí půldruhého roku. Z paměti jí ale nikdy nevymizí, když se  na podzim roku 1945 vrátil z koncentračního tábora.  „Maminka se už bála, že se nevrátí, cesta z Německa byla totiž dlouhá a složitá. Potom najednou přiběhli lidé, že tatínka viděli  na povoze kousek od obce. Maminka mě bafla za ruku, že poběžíme,"  vzpomíná Zdenka Kubešová a pokračuje: „Byla  jsem ale bosa, silnice byla záplatovaná štěrkem   a  já křičela,  že to píchá. Maminka na to: Dušičko, musíš vydržet.  Doběhli jsme a tatínek mě chtěl pochovat, ale nemohl mě vyzdvihnout. Místo devadesátikilového statného  chlapa  se vrátil třicetiletý zlomený muž, který vážil sotva polovinu."

Bedřich Hrubý se do lágru dostal za pomoc oslovským odbojářům. On i jeho tatínek byli truhláři. Někdo je však udal a  spolu s obyvateli Oslova a okolí měli být zatčeni také otec a děda Zdeny Kubešové. „Děda už byl dost starý a věznění by ho zničilo. Všechnu vinu na sebe vzal tatínek a také on měl  namále.  Prošel vězněním  v Klatovech,  Terezíně a dvou koncentračních táborech v Německu a Polsku. Vrátil se  s podlomeným zdravím a ve svých třiapadesáti letech zemřel. Ale ještě před tím hodně jezdil na besedy, kde lidem vyprávěl o tom, co všechno zažili vězni v koncentračních táborech a jakým nelidským podmínkám byli podrobeni," říká Zdenka Kubešová.

Zatčení a věznění Bedřicha Hrubého poznamenalo celou rodinu. Zdenka jen o vlásek unikla krutému osudu. Byla totiž určena na převýchovu do německé rodiny. „Byla jsem malá,  stala by se ze mně Němka a kdo ví, kde bych dnes žila.   Jsem ale šťastná, že  jsem  zůstala doma, vyrůstala jsem  v báječné rodině a navzdory všemu zlému, co nás potkalo, mi rodiče dokázali vytvořit krásné a harmonické prostředí," dodává Zdenka Kubešová.

Zdenka Kubešová   na válečná léta nikdy nezapomene   a snaží se, aby  další lidé, zejména mladí, nezapomněli na hrůzy, které přinesl fašismus a které přináší každá válka, která ohrožuje  zdraví a životy lidí a základní hodnoty společnosti.

Paní Zdenka je  členkou Českého svazu bojovníků za svobodu. Za Jihočeský kraj byla zvolena do sociálně zdravotní komise Ústředního výboru ČSBS. Tady se podílela na projektu Ministerstva  obrany pro terénní pracovníky pro politické vězně.  V rámci jižních Čech  složitě vypátrala některé politické vězně, kteří byli vězněni v koncentračních táborech,   navštěvuje  je, shromažďuje fotografie a zaznamenává  jejich paměti, které by ráda vydala knižně.  „Tito lidé bohužel odcházejí a s nimi  nenávratně mizí i jejich vzpomínky.  Stojí za to je zaznamenat," uzavřela Zdenka Kubešová