Představíme vám dva slavné rodáky z Písku, kteří svoje město proslavili.

Václav KrškaVáclav Krška

Český scenárista, režisér a spisovatel se narodil 4. října 1900 v Písku a zemřel 17. listopadu 1969 v Praze.

Jednalo se o jednoho z klasických českých filmových tvůrců, který se, mimo jiné, programově zaměřoval na filmové adaptace kvalitních literárních děl. Kromě jeho vlastních děl to byly zejména filmy inspirované dílem českého básníka Fráni Šrámka, dále životopisné filmy – Bedřich Smetana, Josef Slavík a Mikoláš Aleš. Byl označován lichotivým přídomkem básník českého filmu. Známé jsou i dva orientálně laděné pohádkové koprodukční snímky Labakan a Legenda o lásce.

Pocházel z Písku a žil v nedaleké Heřmani. Byl velmi vzdělaný, sečtělý a kultivovaný, kromě své literární činnosti již od mládí rád hrával a režíroval ochotnické divadlo. V roce 1939 byla v okolí Písku zfilmována jeho kniha Odcházeti s podzimem pod názvem Ohnivé léto, na tomto filmu pracoval poprvé jako pomocný režisér společně s Františkem Čápem.

Také snímek Kluci na řece z roku 1944 se natáčel v Písku. Ve stejném městě se odehrávají i jeho umělecky nejcennější filmy Stříbrný vítr a Měsíc nad řekou natočené na motivy děl Fráni Šrámka.

V nedávné době vznikla studie, která odstraňuje tabu v nazírání na Krškovo stejnopohlavní cítění.

Václav Krška je pochován na heřmaňském hřbitově, na jeho hrobce se nachází busta, jejímž autorem je český sochař Jan Kodet.

Na každoročním festivalu studentských filmů v Písku je udělována hlavní cena, která nese Krškovo jméno.

Jan MukařovskýJan Mukařovský

Český estetik a literární teoretik, čelní představitel českého strukturalismu a Pražského lingvistického kroužku se narodil 11. listopadu 1891 v Písku a zemřel 8. února 1975 v Praze.

Po maturitě studoval Jan Mukařovský lingvistiku na pražské univerzitě, kde studium úspěšně zakončil roku 1915. Poté až do roku 1925 vyučoval na gymnáziu v Plzni. Od roku 1925 vyučoval na gymnáziu v Truhlářské ulici v Praze.

V roce 1926 spoluzakládal Pražský lingvistický kroužek, kde se brzy stal jednou z vůdčích postav. V letech 1931 až 1937 působil na Komenského univerzitě v Bratislavě.

Po druhé světové válce se politicky angažoval ve prospěch KSČ a zřekl se svých dřívějších strukturalistických „pochybení", což mu umožnilo, aby se v roce 1948 stal rektorem Univerzity Karlovy a zůstal jím až do roku 1953. Toto období je spojeno s vypovězením řady kvalitních pedagogů, na němž měl Mukařovský také svůj podíl.

Roku 1951 se stal ředitelem Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd.

V období první republiky a krátce po druhé světové válce byl zastáncem avantgardní, poetistické a surrealistické literatury. Poté se dostal do vleku KSČ a v oficiální linii více či méně setrvával až do konce svého života.

Během svého života Jan Mukařovský uveřejnil řadu článků, statí atp., které byly sesbírány (často jeho žáky) do různých děl.