Kvůli hrozbě perzekuce se po válce domů natrvalo nikdy nevrátil. „V roce 1969 plakal, že může cestovat po celém světě, jen domů nesmí," připomíná jedno z emotivních setkání se členy rodiny Václav Hořejší.

Nejen on, ale řada obyvatel Ševětína si v sobotu připomněla jeho památku. Letec by letos oslavil sté narozeniny.

Válečný letec Václav Hořejší se vždy toužil podívat do rodného Ševětína

Jen těžko byste v Ševětíně hledali někoho, kdo by neznal jméno a životní osud zdejšího rodáka a válečného letce Václava Hořejšího. U příležitosti 100. výročí jeho narození místní uspořádali velkou vzpomínkovou akci. Nechyběla na ní mše, průlet gripenů nad Ševětínem i společenské setkání spojené s prezentací prací žáků zdejší školy, kteří po střípcích ze života letce RAF pátrali.

„Budu si pamatovat, že za války létal v Anglii," říká Petr Kučera, místní školák, který v rámci projektu společně s kamarádem namaloval jeden z obrázků s leteckou tematikou.

Osobní vzpomínky líčil příbuzný a shodou okolností jmenovec letce MVDr. Václav Hořejší. „Můj otec a jeho otec byli bratranci," vysvětluje svůj vztah k muži, jenž po nacistické okupaci opustil v roce 1939 vlast a postupně se dostal do Anglie, kde vstoupil do služeb Anglického královského letectva RAF.

„Osobně jsem se s ním stýkal v době, kdy už jako důstojník přijel za otcem. Chodíval na náves nebo jsme se potkávali u jeho neteře, se kterou jsme si chodili hrát. Mám jednu silnou vzpomínku, když mi bylo v sedmatřicátém roce osm let, přebíhali jsme s dětmi kousek od jejich stavení přes silnici z Budějovic do Prahy. Mého o tři roky mladšího bratra srazilo auto. Ležel v kaluži krve, nikde nikdo, ale vzpomněl jsem si, že jsem viděl Vaška stát u stodoly, tak jsme za ním běželi pro pomoc. Díky tomu bratra včas odvezli 
k doktorovi," líčí Václav Hořejší jeden z ještě předválečných zážitků.

Po válce ale už neměl možnost si se svým vzdáleným příbuzným popovídat o jeho roli letce navigátora. „Když se vrátil, měl tady v sále hostince přednášku, bylo nabito, takže jsem s ním nemluvil," lituje Václav Hořejší. Později plukovník Václav Hořejší, navigátor 311. (československé) perutě RAF, musel kvůli riziku perzekuce opět Československo opustit.

„V Anglii, kde později žil 
a v roce 2002 i zemřel, jej v roce 1969 navštívil tehdy patnáctiletý syn doktora Hořejšího. „Měl v té době utajenou adresu, protože létal s VIP letkou a dělal školitele navigátorů na letišti Heathrow, ale synovi se s pomocí Angličanů podařilo prastrýce najít. Když se pak vracel, Václav syna doprovázel na letiště a když se 
s ním loučil, brečel prý jak malý kluk: ‚Po celým světě můžu cestovat, ale domů do Ševětína se podívat nemůžu. Tak rád bych ještě viděl březovou alej u rybníka Dubeňáku,' posteskl si tenkrát. Tu alej, říkalo se jí Masarykova, sázel kdysi jako kluk s učitelem Žákem," dodává ke vzpomínkám na svého příbuzného Václav Hořejší.

Ten je dnes pochovaný na ševětínském hřbitově, na náměstí navíc významného rodáka připomíná pomník. A místní si jeho památku připomínají skutečně s úctou. „Jsou úplně úžasní, přípravou piety žil skutečně celý Ševětín. Hlavně škola se angažovala na tři sta procent, nepamatuju, že by kdy děti k nějakému tématu přistupovaly 
s takovým nadšením," chválí starostka Romana Hajská snahu místních zjistit o někdejším letci RAF co nejvíce. „Na plukovníka Václava Hořejšího Ševětínští určitě nezapomenou," je si starostka jista.