Vyschlý pruh půdy upoutal děti rodiny, ty v místě začaly hrabat a objevily zděnou podzemní chodbu. Na začátku byla vysoká jen asi půl metru a průstupná jen "po čtyřech", dále už šlo přikrčeně jít. Specialisté jeskyňáři zjistili, že jde o 26 metrů dlouhý vodní žlab. Strop štoly tvoří mohutné kamenné plotny. To podle expertů nasvědčuje tomu, že vodoteč byla původně vyhrabána jako stoka, pak vyzděna a nakonec překryta kameny. Mohla být vybudována před 200 až 300 lety a nejprve sloužila k zásobování statku vodou. Chodba končí sutí, pravděpodobně v šedesátých letech někdo rovnal hrbolatou louku bagrem a cestu vody zničil. "I když je objev staré podzemní chodby zajímavý, nebude moci být zachována, protože vstup do ní je uprostřed louky," uvádí deník.

Hejtman na inspekci "udržitelných"

Hejtman na návštěvě dívčího bytu.

Zemský hejtman Thomas Stelzer se ohlásil k večeři u tří děvčat obývajících bytové společenství (WG) v Hamerlingově ulici. Učitelka mateřské školy Eva (20), studentka matematiky a biologie Lisa (19) a studentka tělovýchovy a angličtiny Cornelia (1í) se zapojily do experimentu hornorakouské vlády "4youCard" – "seřídily" si svůj život v bytě na "trvale udržitelný" a svěřují se s jeho průběhem na sociálních sítích, píší OÖN. Deset týdnů z patnácti už mají za sebou. S profesionální podporou organizace Klimabündniss si kromě jiného samy vyrábějí kosmetiku bez chemie, šijí si oděvy ze zbytků textilu a odložily toastovače jako největší "žrouty" energie, popisuje list.

Teď s nimi večeří hlava spolkové země. Stelzer se zajímá o praktickou "trvalou udržitelnost", kterou si prý těžko dovede představit, a děvčata ho ujišťují, že některé tipy expertů chtějí udržovat i po rozchodu svého společenství. Třeba "codecheck", se kterým při nákupech skenují kódy zboží a přezkoumávají jeho původ, nebo mytí hlavy bez šampónu, s přírodním lavaerde, kypřícím práškem nebo octem… "Byly jsme hodně skeptické a nepomyslely jsme si, jak dobře to může fungovat," říkají.

A co hejtmanovi naservírovaly? Protože v bytě bylo horko, zvolily studenou okurkovou polévku, chřest a brarmbory, a se salátem jim pomohla Kathrin Mitterhofer-Habligová, „kořenářka“ Klimabündnissu – nasbírala divoké byliny na louce v Arbingu, mezi nimi bršlici kozí nohu, popenec obecný, řebříček, štírovník. Jako desert byl rebarborový a jahodový kompot. „Bylo to fakt dobré, přijdu zas,“ ujistil je Stelzer… K ekologickému experimentu více na www.4youcard.at.

Ponor k mrtvým námořníkům

Od vraku zase doma.

Téměř na den přesně 100 let po potopení c. k. bitevní lodi SMS Szent Istvan navštívili vrak potápěči z Mühlviertlu. "Tam, kde je normálně přísný zákaz potápění, přinesli pamětní tabulku k poctě zemřelých námořníků císařsko-královské maríny," píší OÖN.

Jürgen Hanftaler z Haidu, Thomas Pachner z Rohrbachu a Manfred Hess z Aubergu se vypravili na místo tragédie, osm námořních mil jihozápadně ostrova Premuda. „Po více žádostech a pokusech se nám letos s mimořádným povolením chorvatské vlády podařilo se k vraku podívat,“ říká Manfred Hess. Se dvěma kolegy byli jedinými Rakušany v patnáctičlenné skupině. OÖN poznamenávají, že například specialisté rakouské armády a úředníci Cobry byli u Szent Istvanu teprve několik málo dnů před amatéry z Mühlviertlu.

„Vrak tohoto více než 160 metrů dlouhého gigantu leží kýlem vzhůru v hloubce 66 metrů. Potopil se po dvou zásazích italského torpedového člunu. Jeho zkáza byla dokonce nafilmována,“ popisuje deník. Podle potápěčů jsou trosky působivé i po sto letech. „Na jeden list lodního šroubu jsme připevnili naši pamětní tabulku,“ vypráví Hess. Mohli se prý dostat i dovnitř, ale chorvatská vláda jim to nepovolila. Ponor zopakovali ještě druhý den a vraceli se plni dojmů, tím spíš, že Chorvati se netají záměrem další výpravy k Szent Istvanu nepovolovat…

Na snímku jsou zleva Manfred Hess, Jürgen Hanftaler a Thomas Pachner.