V jednotlivých dílech vystupují herci Divadla Járy Cimrmana. Hlavním průvodcem je Miroslav Táborský a do Jihočeského kraje ve třetí epizodě cestuje s Petrem Bruknerem. Společně navštíví Cimrmanův památník, strom, ohniště i pramen v Kaprounu, kostel sv. Petra a Pavla v Nové Bystřici na Jindřichohradecku, Ohryzek Járy Cimrmana a Cimrmanův ostružiník v areálu Jihočeské univerzity v Budějovicích, kapličkový hřbitov v Albrechticích nad Vltavou na Písecku a Křižíkovu vodní elektrárnu v Písku.

Přinášíme rozhovor s Petrem Bruknerem, který pochází z jihočeského Písku. „Mám trochu přecimrmanováno v hlavě. Odehráli jsme něco přes dvanáct a půl tisíce představení a já hrál ve víc než polovině,“ říká úvodem muž, který do Žižkovského divadla Járy Cimrmana nastupoval na post kulisáka.

30. ročník výstavy Hobby na českobudějovickém výstavišti začala ve čtvrtek 11. května.
V Budějovicích začal 30. ročník výstavy Hobby. Bude Pepa Libický i karavany

Pak přešel na jeviště a stal se členem souboru, jemuž je věrný přes padesát let. Petr Brukner si zvykl na podpatky a užívá si tak i ženské role. V těch malých je pak stejně nepřehlédnutelný jako v těch velkých. Divadlem je pro něj i ulice, jejíž dění rád pozoruje a fotografuje.

Jste z Písku. Pokud je známo, tak na rozdíl od Budějovic neměl Cimrman k Písku žádné výhrady. Kde se u Cimrmana vzala ta neochota Budějovice navštěvovat?

To kdybych věděl… Nemám žádnou teorii kromě té, že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý, kromě mě. Kromě něj. Ale i my, Písečáci, jsme měli své výhrady, protože jsme královské město a Českým Budějovicím se říkalo krajská vesnice. Možná by na to Cimrman nahlížel podobně.

Odhalení památníku Járy Cimrmana v Milevsku.
Jára Cimrman vynalezl v Milevsku ventilátor. Slavnou chvíli připomíná památník

Kam v jižních Čechách jste se ve svém díle s kamerou podívali?

Podívali jsme se samozřejmě do Písku, dále do Albrechtic na hřbitov, který je nádherný. Diváky vezmeme také na přírodovědeckou fakultu v Budějovicích. Nemohli jsme vynechat ani Kaproun, projeli jsme se slavnou úzkokolejkou do Nové Bystřice. Bohužel jsme nestihli navštívit Milevsko, kde jsem po škole začínal pracovat. Tam nedávno zjistili, že Cimrman vynalezl ventilátor. O tom jsem neměl tušení. Údajně přenocoval v tamějším hotelu, který samozřejmě nezaplatil, a zmizel, jak bylo jeho zvykem. Ale zanechal tam po sobě náčrtek s ventilátorem.

Fotografujete, nedávno jste měl výstavu. Mít možnost portrétovat Cimrmana, jak byste ho stylizoval? Byla by to ateliérová fotka, nebo spíš dokumentární? A v barvě, nebo černobíle?

Barevné fotky nedělám, tak by to byla spíš reportážní černobílá fotka. Rád bych ho viděl v nějaké akci, nečekaně, na ulici. Ulice je můj fotografický revír, je vlastně divadlem, kde se odehrává spousta věcí. Dneska se tak už moc nefotí, prý je to teď i nebezpečné. A kdybych to vystavil, mohl bych narazit kvůli vpádu do soukromí. Lidé by se ale neměli bát. Rád chodím do kavárny Louvre, kde fotím hosty. Některých se ptám, jiných ne. Tak jsem slíbil tamnímu šéfovi, že tyto fotografie nevystavím.

Ilustrační foto.
Čepované pivo zdraží. Pili jsme dvanáctku, budeme pít desítku, říkají štamgasti

Tam byste mohl Cimrmana taktéž vyfotit, jak sedí u svého stolu a píše…

To ano. V jedné epizodě Stop Járy Cimrmana jsme kavárnu Louvre navštívili. Vyprávěli jsme příběh, jak právě tam psal České nebe. Ale představte si, že já jsem na tom místě, kde se tohle odehrálo a kde je taktéž pamětní deska, nikdy neseděl. Nedávno jsem o tom říkal právě šéfovi Louvru, s kterým se kamarádím. U Cimrmanova stolu je vždycky plno, tak mi byla přislíbena rezervace.

Je něco, co po těch letech v divadle o Cimrmanovi nevíte a dodnes jste se na to nezeptal?

Já o něm vím prakticky všechno. Mohl bych si něco vymyslet, ale to už snad bylo i všechno vymyšleno. Mám trošku strach, že je ho všude moc. Tamhle mají to, tu zas tohle. Mohlo by být přecimrmanováno, a to by nám mohlo toho Cimrmana zdiskreditovat. I já sám mám trochu přecimrmanováno v hlavě. Máme za sebou něco přes dvanáct a půl tisíce představení. Byť se alternujeme, myslím, že jsem Cimrmanovy hry hrál víc než sedmtisíckrát.

Vlka ve městě Pürbach před pár dny zachytil Rakušan Rene Koppensteiner a umístil foto na sociální sítě.
Pár kilometrů od Velenic v rakouském příhraničí vyfotili vlka ve městě

Když s vámi Cimrmanovi fanoušci mají možnost mluvit, na co se vás v souvislosti s českým velikánem ptají?

Většinou toho vědí víc než já. Znají slavné věty i všechny průpovídky. Chtějí mě ohromit, a já si kolikrát nemůžu vzpomenout, v jaké hře to je.

Hry Cimrmanů si často do svých repertoárů vybírají ochotníci. Chodíte se dívat na taková představení?

Byl jsem z našeho divadla vyslán na festival ochotnických představení Cimrmanových her. Za jedno odpoledne jsem za sebou zhlédl čtyřikrát pohádku Dlouhý, Široký a Krátkozraký.

A resumé?

Rychle jsem odcházel, aby se mě nikdo nezeptal, jak se mi to líbilo. Musel bych říct krutou pravdu. Ochotníci strašně přehrávají, dávají výrazný důraz na dramatické jednání. To je samozřejmě v pořádku, protože je to amatérské divadlo. A hlavně my jsme na začátku byli nejspíš taky takoví.

Pro stovky hektarů orné půdy a dokonce i pro domy hledá Úřad pro zastupování státu nedostatečně identifikované vlastníky. Ilustrační foto.
Možná máte pozemek, ale nevíte o tom. Na jihu Čech jsou takových lidí stovky

Myslíte si, že by se Cimrmanovi v téhle době líbilo?

To vám neslibuji. Zrovna nedávno jsem byl v šoku, protože mi přišla datová schránka. Nám, starým lidem, seniorům, přijde něco takového! Otevřel jsem to, a to bylo, jako kdyby mi někdo psal cizím jazykem. Naštěstí moje paní daňová pochopila, že bych tomu vůbec nerozuměl, a povede mi to. Na stará kolena jsme my, senioři, dostali dva takové šoky – datovou schránku a elektrická auta. Těm také nejsem nakloněn.

Stopy Járy Cimrmana ZDE