Nemám prý počítat s tím, že toho najdeme kvanta, svahy Bulového v Blanském lese, kam máme namířeno, jsou vysoko a zatím bylo docela chladno a sezóna se tam teprve rozjíždí, na rozdíl od třeba středních Čech, kde už lidi z lesa nosí plné koše.

„Obhlídneme několik míst, moc toho ještě nebude, byl jsem tam v pondělí a našel jsem pár kovářů, ale už by se to mohlo rozjet!“ doufá ještě v autě. Na houby jezdívá brzy ráno z Českého Krumlova autobusem, aby se nemusel starat o auto, a obchází několikakilometrový okruh.

Z hlavní silnice za Chvalšinami odbočujeme na asfaltovou lesní cestu a míříme do kopce. Teploměr v autě neukazuje ani deset stupňů Celsia. První zastávka: kováři. Je vidět, že i tady se těží kůrovcové dřevo, lesní cesta je rozrytá těžkými stroji. „To nevypadá dobře, ti lesáci tomu dávají pěkně zabrat.“ O kousek dál ale rozbahněné hluboké koleje naštěstí končí a les se mění, najednou je jak z pohlednice. Není to žádná smrková monokultura. Porost je prosvětlený, s různými druhy stromů a na zemi tráva a mech. „Chodím na jistotu, brouzdání po lese nemá smysl,“ vysvětluje Ivan, když se blížíme k velkému buku. Přímo pod ním se zastavuje: „Tady jsem našel čtyřicet osm kovářů najednou, neměl jsem to pomalu jak unést.“

Místy rostou hřibovité houby jako hřib dubový, hřib borový a hřib kovář, kozák březový či křemenáč osikový. Na Šumavě začínají lišky. Do dvou týdnů by mohly začít "opravdové žně".
OBRAZEM: Podle mykologa Pavla Špinara houbařská sezona teprve začne

Teď je ale pod stromem pusto. Kováři se ještě neprobudili. Jdeme dál, Ivan cestou ukazuje, kudy většinou chodívá, a u toho vypráví veselé houbařské zážitky. Třeba ten, jak se vlekl s košem, látkovou taškou a svázanou košilí narvanými houbami zpátky k hlavní silnici. „Vtom jsem v trávě našel čtyři obří pýchavky. No přece to tam nenechám! Tak jsem to nějak k silnici nanosil a všechno to dopravil domů, chytil jsem si naštěstí stopa.“

Cestou zpátky na asfaltku k autu se na nás přece jen štěstí usmálo, z trávy vykoukly krásní dva kováři. Přejíždíme o nějaký půl kilometr dál a vystupujeme na dubákovém místě. Už z dálky jako lampičky svítí pár malých lišek, o kousek dál nacházím přímo atlasového borováka. A taky pár holubinek. Ty u nás doma končívají na másle a pak na krajíci chleba. „My holubinky nesbíráme, maminka se bojí, prý by jí otrávily hrnec,“ směje se Ivan.

Dubáky ani smrkáče ale žádné. Nebo že by přece? „Hele, tady je prcek!“ raduje se Ivan. „A tady další! A tady taky!“ Nakonec jich napočítáme deset. A ukazuje se, že to s těmi „jeho místy“ není vůbec špatné. „Tak to si sem zajedu pozítří, to bude úroda! Hřiby rostou tak osm centimetrů za noc, ty malé nikdy neberu a jezdím si je posbírat, až když vyrostou.“

Houby si zároveň fotí na mobil. „To bude Kulajda koukat!“ Kulajda je jeho facebooková známá, taky nadšená houbařka. Štengrují se, kdo toho víc nasbírá a kdo má krásnější kousky. „Je od Železné Rudy a v lese je taky pořád, tak si posíláme úlovky.“

Kováři, masáci, holubinky a pár špiček, to je skromný nedělní úlovek z Lipenska.
OBRAZEM: Houbařská sezóna je tu, počasí je na houby jak dělané

Na dalším hříbkovém místě rok předtím narazil i na něco zvláštního, s čím se do té doby nesetkal. „Byly tu složené klády překryté černou textilií, tak jsem pod ní nakoukl, říkal jsem si, co kdyby náhodou, a nemohl jsem uvěřit svým očím. Jeden hříbek vedle druhého! Chudáci byli mezi tím dřevem namačkaní jak sardinky, ale jak tam bylo teplo, tak jich tam narostlo, ani nevím kolik.“

Zpátky do Krumlova, po zhruba hodinové obhlídce terénu, jsme nakonec přivezli tři kováře, borováka, dva praváky a pár lišek. Našli jsme i babku a sameťáka, ty ale byly prožrané. „Maminka mi vždycky říká, proč tam jezdíš, když skoro nic nepřivezeš? Já bych bez toho ale nemohl být. Les je les. Navíc se u toho pěkně protáhnu, na telefonu mám krokoměr a udělám za cestu kolem patnácti tisíc kroků.“

A když už jsme u těch hub, jak je má Ivan Janota nejradši? „Jíme je snad na všechny způsoby, ale asi největší lahůdka je kuře na liškách. To dám do pekáče tak pět centimetrů lišek, na to vyskládám kuřecí stehna a navrch nasypu další vrstvu lišek, na to máslo, sůl, pepř a celé to upeču. Neskutečná dobrota!“