Čtyřčlenné týmy od sobotní osmé do nedělní osmé hodiny ranní cvičily sestavy nejrůznějších škol bojových umění. Každý z umělců necvičil celý den, ale každý tým musel mít stále v akci alespoň jednoho zástupce.

Nezvyklou akci zorganizoval vedoucí oddílu Karate Sokol Vladimír Bercha. „Již před patnácti lety jsme se tady sešli, ale jen tři týmy. Zmocnili jsme se toho nápadu a po patnácti letech jsme to chtěli udělat naplno," pousmál se s tím, že pozvání přijaly oddíly z Budějovic, Zlivi, Písku nebo Kaplice. „Je tady i kamarád z Karlových Varů nebo Prahy. Pozvali jsme další týmy, které cvičí i jiná umění než karate, například kendo. Všichni umělci, kteří mají v popisu umění sestavy, mohli přijet. Z toho vlastně vzešel ten nápad," vysvětlil Vladimír Bercha.

Šestadvacetiletý Petr Mikeš cvičil iaidžucu, umění tasení japonského meče. „Já myslím, že je to skvělý odpočinek. Do určité míry jde o fyzické vyčerpání, ale zase se můžeme střídat v týmech. Jde ale také o mentální uvolnění a zdokonalování osobnosti i techniky," užíval si náročný program a dodal, že všichni bojují sami se sebou.

S katami, tedy sestavami bojového umění, dorazil na Sokolský ostrov budějovický Fight club. „Je to pro nás trochu nezvyk, nikdy jsme necvičili takhle dlouho. Zatím je to příjemné, ale uvidíme, jaké to bude třeba po půlnoci. Baví nás to," usmívala se v sobotu okolo šesté večerní osmnáctiletá Vladimíra Račáková.