Jejich pracoviště je ulice, jejich posláním je snižování zdravotních a sociálních dopadů užívání drog na klienty i na společnost. Martin a Nikola se snaží motivovat uživatele drog ke změně, která může vést k abstinenci, ke spokojenějšímu životu nebo alespoň k bezpečnějšímu užívání. Nikola vystudovala zdravotnickou školu, před rokem se přihlásila na inzerát centra Auritus. "Dělala jsem práci, která mě nenaplňovala. Tohle se mi líbilo a u pohovoru jsem uspěla,“ řekla úvodem.

Původně vystudovaný pedagog s aprobací dějepis a latina už se do školství nevrátil. Martin pracuje v Auritu již dvacet let, důležité je podle něj každoroční sebevzdělávání. „Nejdříve jsem fungoval jako civilní služba, až po nějaké době jsem se stal zaměstnancem. Máme plán vzdělávání, jde o různé kurzy krizové intervence, rodinné poradenství, psychoterapeutický výcvik, primární prevence a další. Navštěvujeme přednášky a adiktologické konference,“ naznačil.

PLÁNUJÍ ROZŠÍŘENÍ

V Táboře je terénní program v současnosti intenzivnější a plánuje se dokonce rozšíření. „Chodíme takto ve dvojici. Před rokem to byl jen jeden den v týdnu, a to pátek v podvečer. Nyní jsme v terénu od úterý do pátku a jezdíme ještě do Soběslavi, Plané nad Lužnicí a Sezimova Ústí,“ shrnul.

Hlavním centrem jejich činnosti však zůstává druhé největší krajské město Tábor. „Pražské sídliště, sídliště Nad Lužnicí, Nové město, Staré město, nádraží a Jordán, to jsou naše hlavní působiště,“ upřesnil Martin Mareda.

Dosud cestovali veřejnou dopravou, což bylo časově náročné. „Jezdíme vlakem a autobusem, ale plánujeme pořízení automobilu, abychom naši činnost mohli rozšířit i do dalších měst jako je Veselí nad Lužnicí, Bechyně, Chýnov či Mladá Vožice,“ vysvětlila Nikola Krátošková.

SKRYTÁ POPULACE

Před rozšířením služby musí nové lokality zmonitorovat, aby měli jistotu, že tam najdou svou cílovou skupinu. „V menších městech a vesnicích jsou takoví lidé dost skrytí. Uživatele naší služby musíme aktivně vyhledávat, ne vždy se nám sami ozývají. O to je to těžší, protože jde o skrytou populaci,“ upozornil Mareda.

Drogy a lidé, kteří je užívají nejsou jen v Táboře, a proto se terénní program snaží své služby poskytovat i v širším okolí. „Například v Bechyni už terénní program provozovala jiná organizace, uživatelé i drogy tam jsou, a tak se o to chceme pokusit znovu,“ dodal.

Na webových stránkách Auritusu je možné zjistit kdy a kde budou. "Lidé nás mohou kontaktovat telefonicky nebo přes facebook,“ popsal. Pracovníci s sebou nosí batoh plný materiálu na výměnný program. Čisté sterilní stříkačky, kontejner na použité, vody, tzv. HR materiál a informační letáky o bezpečnějším užívání. „Momentálně nosíme také roušky a dezinfekci, kdyby někdo potřeboval,“ přiblížila Nikola.

BEZPEČNĚJŠÍ UŽÍVÁNÍ

Základní službou terénního programu je výměnný program. „Chceme motivovat uživatele k bezpečnějšímu užívání, tak aby chránili své zdraví a tím i zdraví veřejnosti před infekčními nemocemi jako je žloutenka C a HIV. Prevence těchto onemocnění je mnohem méně nákladná než jejich léčba. Injekční jehly klientům nedáváme, ale měníme jim je a tím je motivujeme k tomu, aby špinavé nosili nám," vysvětlil, že se tím výrazně minimalizuje množství odhozených stříkaček na veřejném prostranství.

Postupem času mají možnost sledovat příběhy lidí. „Pracuji i s motivovanými lidmi, kteří se snaží přestat. Je to však běh na dlouho trať, vidím, jak se pokoušejí abstinovat a nejde jim to. Důležité je, aby se z neúspěchu oklepali a zkusili to znovu," uvedl. „Já funguji i v nízkoprahovém programu v kontaktním centru, tam se klienti chodí sprchovat, najíst se nebo si vyprat oblečení. Také jim pomáháme řešit věci s úřady, sociálkou a když chtějí, zprostředkujeme jim léčbu,“ doplnila Nikola.

LIDÉ S PROBLÉMY

Je závislost nemoc nebo si za to mohou narkomani sami? Odpovědět na tuto otázku je podle nich obtížné – příčiny závislosti jsou medicínské, psychologické i sociální. K užívání drog může lidi přivést psychická porucha, prožitá traumata z dětství nebo problémy dostát nárokům současné komplikované společnosti. "Jsou to nešťastní lidé. Nedívám se na ně jako na nemocné, ale spíše jako na lidi, co mají nějaký problém a snaží se ho řešit tímto způsobem,“ přiblížil svůj názor Martin.

Při práci s motivovanými klienty se Martin snaží postupnými kroky až k jejich uzdravení. "Není to snadné – dalo by se říci, že je to jako cesta na Sněžku v zimě, kdy začínáme v Peci pod Sněžkou a postupně zdoláváme jednotlivé úseky od kolíku ke kolíku,“ přirovnal.

I konopí vyvolává závislost. „Trávu řešíme v poradenství, v terénu k nám nepřichází lidé, kteří ji mají jako primární drogu. Ve většině případů jde o mladé, kdy impulz vzejde od rodičů. Tito klienti užívají vysokopotentní THC odrůdy, které jsou velmi rizikové, proto nerozděluji drogy na měkké a tvrdé, protože naším úkolem je řešit jejich následky," zmínil.

Většina drog byla původně lékem. „Když lidé zjistili, jaké mají účinky, tak se teprve začaly zneužívat. Většina uživatelů konopí se jím neléčí, ale využívá pro jeho rekreační účinky. Nebezpečí konopí bych nepodceňoval,“ zdůraznil s tím, že jde o psychickou závislost.

MÍCHAJÍ PRÁŠKY S ALKOHOLEM

Před pěti až sedmi lety byl dle jejich mínění nejrozšířenější drogou na Táborsku pervitin. „Teď převládá spíše polymorfní užívání drog. Lidé současně berou několik druhů drog, záleží také na dostupnosti na trhu. Klienti to dost často střídají nebo bohužel míchají,“ popsal Martin Mareda.

Když není dostupná droga, začínají více pít alkohol, brát benzodiazepiny. „Jde zejména o bezprizorní lidi z ubytoven, skvótů a podobně,“ řekl. Člověka aktuálně pod vlivem drogy poznají podle gest, pohybů či pohledu do očí. „Aktuálně najetého poznáme, ale abychom měli stoprocentní čich na lidi, kteří jsou „střízliví“ a řekli si, to je adept na našeho klienta, tak to nemáme,“ směje se.

S nelegálními drogami mají jen málo osobních zkušeností, přestože pracují v tomto prostředí. „Zkoušel jsem trávu, ale to už je dávno, nemyslím si, že je třeba mít zkušenosti s drogami, abychom mohli dělat tuto práci,“ prozradil Martin. „Já to mám podobně, asi před deseti lety jsem zkoušela konopí i něco jiného,“ popsala Nikola.

ZÁKLADEM JE DŮVĚRA

Se závislými se snaží vycházet bez konfliktu a prostřednictvím empatie. „Důležité je pochopit jejich pocity. Neukazujeme na ně, nedíváme se přes prsty, ale chceme je vyslechnout. Jednat s nimi na rovinu a získat si jejich důvěru. Často jde o lidi, co se nemohou opřít o svou rodinu nebo přátele.“ osvětlil Martin základní předpoklad práce s těmito lidmi.

Není to nudné zaměstnání, žádný stereotyp. „Ráno vstávám a těším se do práce, každý klient žije jiný příběh, potřebuje něco jiného. Míra tolerance u drog je také u každého jiná, podobně jako u alkoholu,“ upřesnila Nikola.

Nízkoprahovou službu kontaktního centra navštěvuje podle jejich slov asi 30 procent žen a 70 procent mužů. V poradenství už je to půl napůl. „Těžko se to generalizuje, ženy například potřebují více pocitu bezpečí, důvěru si získáváte dlouho. Někdy jsou nemluvní ale i muži,“ dodala.

Každý člověk, který je na drogách, se dle jejich slov jednou rozhodne s tím něco dělat. „Těch pokusů je ale někdy víc, je to hodně individuální. Jde do léčebny, po třech měsících se ale vrací do nějakého koloběhu a často se znovu dostane i k užívání drog,“ podotýká. „Nejlepší je nový začátek, ale jinde,“ zmínila Nikola na závěr.