Když si zatopí v krbu svým dřevem, je mu ve čtrnácti stupních prý docela příjemně, píše PNP. V žádném případě by nevytápěl na 20 nebo 21 stupňů. To by bylo opravdu plýtvání… V zimě se zkrátka tepleji obleče. Vodu k pití si nosí z blízké studánky, na vaření a praní mu většinou naprší. Záchod je suchým kompostem.

Žije ze vzácných rostlin, které pěstuje na asi čtyřhektarovém areálu a jejich semena prodává. Má už asi sto druhů. "Některé jsou z časů mé prababičky, které by jinak zmizely," míní.

Pěstuje ale i exotičtější druhy, třeba cukety z Chorvatska nebo jako ochucovadlo jeho oblíbenou černou mátu huacatay z And, kterou používá do polévek a omáček a dělá z ní i čaj.

Vymysleli automat na skládání Rubikovy kostky.
Od sousedů: Azyl v Rakousku chce třikrát víc cizinců než loni

Při práci na jeho "statečku" mu pomáhají lidé, kteří u něho nějaký čas bydlí - aktuálně je jich osm. Přišli prý, "aby získali určitý odstup od světa venku". Nežijí tady v nějakém separátním, ale vlivy toho, co se právě ve světě děje, jsou u nich menší. Už u nich byli lidé dokonce z Mexika nebo z Tchajwanu.

Obyvatelé okresu Bernkastel-Wittlich své sousedy respektují. Podle starosty Horsta Gorgese je dobré, co Sonnemann dělá - uchovává semena a rostliny ohrožené vyhynutím.

Jen z bylin, cuket, jablek a kdouloní samotných by lidé na farmě nemohli žít. "Nakupujeme k tomu rýži nebo nudle," říká Sonnemann, který se necítí být poustevníkem nebo odpadlíkem, ale spíš se považuje za "umělce života"… 

Pohřbívají staré bible

V dolnosaském Göttingenu byl v neděli zvláštní pohřeb. Pastor Harald Storz do hrobu bez kříže a náhrobku poblíž kostela St. Albani ukládal staré bible. Podle něho to v Německu ještě nebylo. Akt vychází z židovské tradice.

Během jeho aktivní služby v kostele St. Jacobi mu věřící často přenechávali staré bible, které našli po zemřelých členech rodiny a nechtěli je vyhodit. Od ale také nevěděl, co s nimi počít, a zpočátku je házel do odpadu.

Nino šel na pivo na vesnici.
Od sousedů: Charles III. "vykázal" z královských talířů ztučnělá játra

V deníku Donaukurier připomíná, že v minulých stoletích byly bible, jinak než dnes, kdy jsou masovým zbožím, předávány z generace na generaci. V křesťanství proto nevznikla žádná tradice pro zacházení s už nepotřebnými exempláři. Jinak je tomu v židovské víře, kde jsou už nepoužitelné role psané tory pohřbívány. Ty ale měly také jinou hodnotu, byly psány rukou a polidšťovány jako boží současnost.

Pak slyšel o pastorovi od Lipska, který s odkazem na židovskou tradici bible pohřbívá, a jeho myšlenku převzal. "Řada občanů přišla k pohřební vzpomínce a přinesla s sebou bible, které už nemohli číst pro malé písmo," uzavírá DK.

Digitalizují mikulášskou poštu

Dopisy dětem budou z poštovního úřadu v St. Nikolausu v Sársku, v malé obci Großrosseln u francouzské hranice, nejstaršího mikulášského úřadu v Německu, kam už děti Mikuláši píší přes 50 let, odesílány s QR-kódy, napsala PNP.

Kdo kód naskenuje smartphonem, může pak uslyšet hlas Mikuláše, který mu dopis přečte. Odpovědi dětem budou rozesílány od 2. prosince, aby je dostaly kolem jeho svátku.

Mluvčí Německé pošty ve Frankfurtu Heinz-Jürgen Thomeczek si myslí, že Mikuláš přečte svůj dopis dětem přes QR-kód poprvé na světě. Pro každého příjemce to prý bude něco velkolepého…

Ilustrační foto.
Od sousedů: Mikuláši od agentury práce