Stejně tak pouťová nálada chybí v těchto dnech jeho manželce. „Naše babičky nepamatují časy, kdy nejezdily poutě ani my jsme tohle nezažili,“ říkají manželé, kteří mají doma na zahradě okolo dvaceti atrakcí.

„Lunaparkové atrakce provozuji s tchánem, otcem…zajišťujeme poutě v Jihočeském kraji. Je to společenství lunaparků. Otec má svůj, tchán má také svůj. Atrakce si různě půjčujeme a obměňujeme, abychom na pouť vždy přivezli něco nového. Máme nejmodernější atrakce jako například Booster, také nejvyšší řetízkový kolotoč, autodrom, střelnice…,“ přibližuje Jan Navrátil, který očekával, že se v době rozvolňovacích opatření poutě opět rozběhnou. „Města a obce poutě nechtějí. Nechtěl bych říci, že někdo poutě zakazuje, ale ruší se na základě toho, že vedení obcí a měst je nechtějí. Tři stovky lidí se na pouti v jeden moment nesejdou,“ uvažuje pětatřicetiletý provozovatel. S rodinou chystá každoročně velkou pouť na Dobré vodě nebo například vyjíždí do Lišova.

Po koronavirové pauze vyjede s kolotoči na začátku června na pouť do Ševětína. „Tam pouť je, protože městys Ševětín ji tam chce. Nevidí důvody, proč by tam pouť být neměla. Pochopím, že poutě nebyly v nouzovém stavu, každý se bál o své zdraví, to je jasné…ale teď se poutě ruší. Jsme ale schopni zajistit přesně to, co vláda nařídí: například desinfekci atrakcí, rozestupy,“ zamýšlí se manželé, kteří v branži vyrostli. „Ani mi tolik nevadí ten finanční propad, jako to, že nejsme mezi lidmi, mezi známými. Volají nám známí, kdy už přijedeme,“ přitakávají Jan a Marie Navrátilovi.

Jako děti byli zvyklí, že pobývali každý týden v jiné základní škole. „Ředitelé nám napsali do notýsku od kdy do kdy jsme chodili do školy. Na konci roku jsme dělali zkoušky. Ale nevadilo nám to, byli jsme zvyklí. Syn Jan občas také musí do jiné základní školy, než kam běžně chodí,“ vypráví Marie. A přemítá svůj kočovný život. „Běžný člověk o víkendu relaxuje, my ne. Přes sezonu to máme tak, že přijedeme do města, rozestavíme maringotku, uvedeme ji do obvyklého stavu a v pátek, sobotu a v neděli už pouštíme atrakce,“ přibližují.

Ty však před spuštěním projdou finální kontrolou a promazáním. „V neděli skládáme, balíme i do noci. V pondělí brzy ráno se sbalí maringotka a odjíždíme dále,“ popisuje Jan. Kočovný život ale není pro každého. „Není to tak, že si někdo řekne: Teď budu jezdit s kolotočem. V tom musí člověk vyrůst. Když se chlap přižení nebo žena vdá a nejsou z branže, tak ten život málokdo ustojí,“ líčí lidé, kteří se poznali ve stejné branži na pouti.

„Já dělám celý život u autodromu pokladní a starám se o maringotku. Do střelnice jsem nechtěla, to dělá babička. Denně sedí a skládá růžičky, snad i o Vánocích. Nedávno se ptala, kdy už někam pojedeme, že by už taky ráda byla ve střelnici. Honzík nám pomáhá, na poutích zaskakuje,“ chválí syna maminka. „Manželky tatínek byl první, kdo přivezl atrakci Xtreme, to je takové kladivo. My jsme tedy byli takoví průkopníci adrenalinové atrakce na jihu Čech,“ vyzdvihuje Jan, který dbá hlavně na bezpečnost jednotlivých atrakcí a přes zimu se věnuje jejich údržbě. „Máme knihu údržby, tam musí být vše zapsané a atrakce prochází revizními kontrolami. Můj děda měl třeba řetízkový kolotoč, takže ty atrakce nebyly dříve tak moderní, a tím pádem nebyly ani tolik náročné na údržbu,“ srovnává dobu.

Slovo dovolená on ani manželka neznají. „Ležet někde u moře, to nás neláká, ani nebaví. Chybí nám spíše ty poutě, veselá atmosféra a lidé. V zahraničí jsme byli jen pro inspiraci,“ usmívají se.