„Pořád se usmívají. Obdivuji je – tak daleko jsou z domova!“ říká v PNP o třech vietnamských praktikantech, kteří od 1. září pomáhají nahradit nedostatek pečovatelek v Německu. Vedoucí domova Ulrich Becker-Wirkert o nich mluví jako o požehnání – nejsou jen přídavné pracovní síly na papíře, ale jsou pro jejich dům především lidským přínosem, říká v listě. Azurit je k tomuto angažmá „naverboval“ přímo je Vietnamu. Na snímku ze stolního kuželníku jsou s paní Ingeborg další obyvatel domova Albert Hausmann, vedoucí Ulrich Becker-Wirkert, ergoterapeutka Susann Wunderlichpvá a tři pečovatelé z Vietnamu.

Zastřelil krajana u sousedů…

Zastřelen na svobodě…Zdroj: Deník/repro PNP

Pasovský deník PNP připomněl tragickou událost před 50 lety, při níž zahynul mezi Bischofsreutem (obec Haidmühle) a Strážným tehdy 19letý český pohraničník Milan Čepek původem z Vrchlabí, sloužící u 7. brigády PS v Sušici.

Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu má jeho případ podrobně zmapován. 8. 11. 1968 Čepek nastoupil k 11. pohraniční rotě Dolní Silnice jako pomocná síla v kuchyni. Podle jeho kolegy se mu taková služba nelíbila a usiloval o přeložení ke státní hranici. V den svého úmrtí tam měl službu teprve potřetí---

„18. listopadu 1968 byl přidělen s velitelem Václavem S. k pohraniční hlídce v oblasti Dolní Cazov,“ popisuje list. „Když kolem 8.30 hodiny Václav S. telefonoval na útvar, sejmul Čepek samopal svého velitele zavěšený na kůlu a s napřaženou vlastní zbraní ho vyzval, aby s ním šel se zdviženýma rukama k hranici vzdálené asi 250 metrů. Prošli oplocením. Velitel skupiny se snažil kolegu odradit od rozhodnutí uprchnout a požádal ho, aby mu alespoň vrátil jeho zbraň, protože jinak by ho čekaly velké potíže s velením útvaru. Slíbil mu, že ji nepoužije. Když pak Čepek přebrodil hraniční potok, hodil veliteli samopal zpátky na české zemí a pokoušel se uniknout do mlází na německé straně. Václav S. zbraň zdvihl a okamžitě zahájil palbu. Později uváděl, že ji prchající voják opětoval. Když hlídka bavorské pohraniční policie kolem 11.15 hodiny Milana Čepka našla, byl už mrtev – vykrvácel z těžkého střelného zranění stehna.“

Pasovský list pokračuje, že střelec S. byl za příkladné plnění povinností vrchním velitelem Pohraniční stráže vyznamenán hodinkami s věnováním a povýšen do hodnosti četaře. Pak byl případ odložen. „Až ve druhé polovině devadesátých let byl S. Úřadem pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu obžalován. Táborský soud uzavřel, že sice jeho jednání „nepochybně představovalo výsledek nezkušenosti mladého člověka a tehdejšího politického tlaku na plnění povinností příslušníka pohraniční stráže“, ovšem považoval za nutné uložit mu přiměřený trest − osmnáct měsíců odnětí svobody nepodmíněně do věznice s dohledem. Byla mu odebrána vojenská hodnost.“ Rozsudek má 120 stran. Podle PNP je alibistický, protože jako těžké ublížení na zdraví spadal čin pod amnestii prezidenta republiky a byl tak promlčen.

PNP kromě jiného dále rozebírá, že Milan Čepek byl u své jednotky hodnocen jako „nespolehlivý“, protože často odsuzoval „brutální jednání“ armád Varšavské smlouvy po Pražském jaru. Osudová hlídka u Cazova byla jeho teprve třetí.

PNP pokračuje, že vyšetřování a rekonstrukce události prokázaly, že velitel svého podřízeného pronásledoval na území Německa. „Obával se, že by při tom mohl narazit na západoněmeckou hraniční ostrahu nebo na vojáky US Army, což by mohlo mít za následek krajně nepříjemný diplomatický vývoj. Vrátil se proto na čs. území a událost ohlásil,“ píše list.

Poznamenává, že v blízkosti zastřeleného se našly nábojnice, a dovozuje, že Čepek pravděpodobně zkoušel na sebe upozornit výstřely. „Kromě zbraně a dalekohledu měl mrtvý u sebe dopisy od svých rodičů a poznámkový blok s výroky československých politiků. Německé policejní orgány z toho dovozovaly, že Milan Čepek byl o politiku se zajímající svobodně myslící člověk, který toužil po životě ve svobodě…“

Ačkoliv již byl mrtev, bylo proti němu 19. listopadu 1968 zahájeno trestní řízení, jak to tehdy bylo obvyklé. Prchajícím pohraničníkům bylo kladeno za vinu zběhnutí do ciziny, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, nedovolené ozbrojování, porušení povinnosti strážní služby a násilí vůči nadřízenému. Stíhání bylo zastaveno 4. prosince 1968. (www.ustrcr.cz)

Foto: Archiv Grenzpolizei

Městská v sobotu zdarma

V Aschaffenburgu rozhodla městská rada, že autobusy a tramvaje budou jezdit o sobotách zdarma, napsala PNP. Cestující si „zakoupí“ jen jízdenky za nula eur, a to z důvodu doložení jízdy, protože město bude přepravci hradit ztrátu. Ta je odhadována na 280 000 eur za rok. Po obdobné úpravě pošilhávají i v Pasově.