O ADHD se v poslední době hodně mluví. Můžete nám přiblížit, co je to za nemoc?
Nejedná se o nemoc, ale o vývojovou poruchu, která má následně velký vliv na to, jak bude dítě vnímat a zpracovávat podněty ze svého okolí. Vzniká při vývoji a zrání centrální nervové soustavy. Velký vliv má dědičnost, prenatální vývoj nebo i komplikace při porodu. Princip je v tom, že nervová spojení v mozku se nedokážou spojovat tak, jak mají. Dítě je nepozorné, protože vnímá všechno najednou, nedokáže se soustředit na jednu věc.

Jak taková porucha vypadá v běžném životě?
Děti s ADHD bývají „zrychlené“, mohou mít horší motoriku, zakopávají, rozbíjejí věci a pak se mohou cítit provinile. V kolektivu je můžete poznat podle toho, že reagují na dospělé více než na děti. Často jim hned tykají, berou je do hry, překračují hranici běžného chování. Bývají přecitlivělé k sobě a dávají to hlasitě najevo. Strhávají na sebe pozornost. S vrstevníky naopak moc dobře navazovat kontakty nedokážou. Kvůli nemotornosti a hlasitosti často nezapadají do party.

Co dítěti s touto diagnózou pomáhá?
Kromě odborné léčby a případné medikace, pomáhá u dětí s poruchou pozornosti důslednost, a to jak důslednost pedagoga, tak rodiče. Děti s ADHD potřebují mít jasně stanovené hranice, které dospělý vždy dodrží. Naštěstí například výchovná zařízení vytvářejí skupiny dětí a jejich rodičů. V rámci nich se pak učí všichni pravidla vhodně nastavovat. Když se podaří najít pro takové dítě správné hranice, dokáže i s poruchou pozornosti dobře prospívat.

Jak je možné odlišit u dítěte ADHD od špatné výchovy?
To musí samozřejmě diagnostikovat odborníci. Je ale pravda, že současný uvolněnější přístup k výchově poruchám pozornosti nahrává. Ať už jde o ADHD, nebo o volnou výchovu, vhodný přístup k dítěti je podobný. V obou případech je zapotřebí důslednost a dítěti srozumitelná, jasná pravidla. Při výchově se mi vyplácí přesně a krátce formulovat, co od dětí chci. Pokud mají obtíže s dodržováním pravidel, pak i vyvození důsledku a jeho očekávané dodržení. Důsledky musí být úměrné dětem.

Ani rodič, ani učitel by se neměl nechat unést emocí. Vždy by dítě mělo zažít „stopku“, pochopit, že to tak dál nejde, že je tu nějaká hranice. Tím dítěti vlastně pomáháte k základní orientaci. Je nutné sladit přístup s rodiči. V době, kdy je kolem nás spíše nadmíra různých podnětů, je dobré dětem prostředí zjednodušovat, zklidňovat. Rozhodně bych nedoporučovala přemíru vjemů z počítačů, televizí, ale ani přehnanou výzdobu dětských pokojů a přemíru hraček. Zvyšují nápor na vnímání a může docházet ke zbytečnému přehlcení.

Jak na ADHD reagují rodiče?
Musí připustit, že jejich dítě má obtíž. V běžném životě jim ADHD velmi překáží. Jejich ratolest na sebe strhává pozornost na ulici, v MHD atd. Když se potkají ve skupinách s rodiči a dětmi, které trpí stejnými obtížemi, pomůže jim, že nejsou sami. Návštěva psychologa bývá zásadní. Výborný efekt mívají i jednoduché výchovné rady.