Jak se člověk stane otužilcem?
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel a za otužilce se nepovažuji. Vše začalo na Štěpána 2009, kdy jsem si jel vyfotit do Vimperka na Vodník partičku nadšenců, kteří zde smáčeli svá těla v prosincové vodě místního koupaliště. Napadlo mě taky to vyzkoušet. Ale bez nějaké přípravy se mi do toho zrovna nechtělo, tak jsem se od léta začal denně koupat ve Vltavě. Občas po ránu také studenou sprchu, ale od toho jsem časem ustoupil. Vyhovuje mi si chvilku zaplavat a ponořit tak celé tělo. No a za rok jsem se vrátil na Vodník podpořit „koupače“ aktivně.

Co je nejtěžším okamžikem?
Nejvíce mi vadí za nepříznivého počasí dojít k vodě. Mám to sice jenom asi tři sta  metrů, ale když hustě prší nebo při mínus deseti stupních to pořádně fičí, tak se mi moc nechce. Ale pak se stejně překonám a jdu.

Vzpomenete si na chvíli, kdy se vám do vody opravdu, ale opravdu nechtělo? Jak často se ponoříte do Vltavy?
Že by se mi vyloženě nechtělo, tak to si nepamatuji. Občas se stane, že mi to prostě časově nevyjde, tak nejdu. Jinak chodím každý den. Od 1. ledna do 31. prosince. Známí se někdy zeptají, jak dlouho jsem ve vodě, hlavně je to zajímá teď  v zimě. Možná jsou trochu zklamaní, když odpovím tak nejvíc minutu. Ale vysvětluji jim, že nejsem tučňák, i když něco toho podkožního tuku taky na sobě mám.

Co letošní mrazy?
Je fakt, že loni taková zima jako letos nebyla. Ale horší než mráz je vítr. Už loni na podzim párkrát nepříjemně foukalo, a to se teplota vzduchu pohybovala někde kolem 7 stupňů. Ve vodě to znát není. Na vzduchu je to ale už horší. Je třeba se rychle osušit a obléknout.

Jaká byla nejstudenější voda a nejnižší teplota vzduchu?
Během roku si beru občas s sebou teploměr. V létě se teplota pohybuje od patnácti do dvaceti  stupňů. Záleží to na tom, jak dlouho je teplo a jak chladná je noc. V září to pak jde rychle dolů. Překvapilo mě, že teploty mezi osmi až čtyřmi  stupni se mi jeví víceméně jako stejné. No a když nastoupí zima a začne mrznout, zastaví se teploměr na teplotě 0,5 stupně. Méně mi nikdy neukázal, a to i když už plavala po hladině ledová tříšť.
Teplota vzduchu se pohybuje během zimy různě, vloni jsem třeba naměřil mínus patnáct a nepotřeboval jsem skoro ručník, jenom jsem se oprášil a byl jsem suchý. Při velkých mrazech je voda kolikrát i o dvacet  stupňů teplejší než vzduch. To si pak vtipálkové dělají srandičky, že se tam chodím vlastně ohřát. Velký problém je pak udržet místo, kde se koupu, před zamrznutím.

Kdy jste měl naposledy rýmu?
Tak to vím naprosto přesně, protože rýmu mám celý rok. Takovou větší, kdy bych potřeboval kopici kapesníků, zatím, co se koupu, ne. Jinak na podzim se mě nějaký bacil pokoušel udolat, ale přemohl jsem ho. Snažím se taky, abych měl pravidelný příjem vitamínů a v jídle od každého něco.

Co vám  otužování dalo?
Někdy hodně promrzlé prsty na rukou i nohou, vyjevené obličeje kolemjdoucích turistů (s občasným poklepem na čelo), kolikrát si připadám jako vodník, kamarádi si taky někdy popíchnou a s chutí se zasmějeme. Nejhezčí je ale pocit, když člověk vyleze z vody a svítí sluníčko, jako třeba minulý víkend. Cítím se jako znovuzrozený, pročištěná hlava, je to pro mě takový „zabiják“ na stres.

Ušetříte za teplé oblečení či za topení?
Většinou si všichni myslí, že mám doma v obýváku deset stupňů a v ložnici na nule. Moji spolupracovníci ve Čkyni by vám ale řekli, jak mám rád teplo. Od podzimu se těším na léto, na sluníčko, příjemné teploty, opalování.

JAROSLAV PULKRÁBEK