Kliknutím zvětšíteRozhodla se k tomu poté, kdy v Evropě vítací euforii za uprchlické krize vystřídalo zklamání. Byla přesvědčena, že běžencům je třeba pomáhat u nich doma – stojí to míň a je to lepší. Absolvovala krátké praktikum u textilního řetězce American Apparel v Kalifornii a poznala „přes tři rohy“ nynější obchodní partnerku Ranim Mekbelovou (28). Založily firmu Teenah (arabsky fíkový list), rozhodly se koncentrovat na ženy a produkovat textilie, jak je v regionu tradicí. Chtěly nejprve vyrábět lůžkoviny, ale to se ukázalo logisticky komplikované a marže byly příliš nízké. Jejich volba proto padla na textilní reklamní prostředky, látkové tašky s potiskem.
Usídlily se v „inkubátoru firem“, hospodářském rozvojovém parku, kde se nyní neplatí ani nájem, ani elektřina. K jejich prvním zákazníkům patřily švýcarský Accor Hotel a Zaměstnanecká komora Horních Rakous. Zaměstnávají patnáct žen, syrské uprchlice a jordánské občanky. Většina neumí anglicky, vedení tedy s nimi komunikuje přes překladatele Googlu a nonverbálně. Bavlnu nakupují v Pákistánu. Že pár rolí „uvízne“ v jordánské celnici, není nic neobvyklého, říká Aistleitnerová. Už také musely rušit zakázky, protože neměly z čeho vyrábět.
„Takové překážky ale 24letou podnikatelku nemohou zastavit,“ dodává list. „Jejím cílem je vyrábět ve velkosériích. V příštím roce chtějí udělat obrat milion eur. Teď prý musejí rychle růst…“
Zničily ho i české lékárny?
Wolfgang Friedrich (62, foto Deník/repro PNP) z Regenu otevřel 30. prosince naposledy nejstarší z pěti lékáren ve městě, Landgerichtsapotheke s koncesí od roku 1810, se sídlem v domě z roku 1857 s památkově chráněnou novobarokní fasádou.
Prý mu už rok je jasné, že to dál nepůjde, a stejný osud stihne podle zdravotnických expertů ještě mnoho lékáren. „Léky se prodávají po internetu, na druhé straně hranice, v Čechách, je mnoho medikamentů levnějších, a řadě lékáren v Německu klesá obrat. Současně jsou předpisy stále restriktivnější,“ říká Friedrich. Jeho konkrétně negativně zasáhlo ještě uzavření praxe místního domácího lékaře, jehož pacienti si léčiva často nakupovali právě u něho. Teď už v sousedství žádného doktora nemá.
Landgerichtsapotheke převzal Friedrich od otce, který ji vedl v letech 1962 až 1988. To byly pro lékárníky ještě dobré časy, vzpomíná junior. Po nedělní mši šli sedláci do lékárny pro mléčný tuk a léčiva pro zvířectvo. To už dnes nelze, neděle je zavíracím dnem, drží se jen střídavé služby, veterináři většinou neberou medikamenty od lokálních lékárníků, ale od internetových prodejců. Na vesnici lékárny nebyly, lidé recepty shromažďovali a jezdili s nimi do měst… Stále tvrdší obchod se projevil i ve vzájemných vztazích kolegů, stávalo se, že jeden druhého očernil u dohlížecích orgánů třeba kvůli jeho krátké nepřítomnosti na pracovišti, jak Friedrich osobně zažil. Dům s lékárnou teď chce prodat.
PNP dodává, že od konce roku 2016 do srpna 2017 se počet lékáren v Německu zmenšil o 143 na dnešních 19 880, a trend má pokračovat.
Odborníci na srozumitelno
V Augsburgu zahájí prvního ledna celoněmecky pilotní projekt čtyřletého vzdělávání na „odbornou sílu pro lehkou řeč“, snad česky lépe řečeno na srozumitelnější jazyk. Sdělil to svaz charity diecéze Augsburg. „Experti pro snáze pochopitelnou řeč mají přeformulovávat zejména sdělení úřadů tak, aby byla srozumitelná i pro lidi neschopné učení, duševně postižené, nemocné demencí nebo pro cizince,“ uvedla PNP.
Podle ní má být od roku 2018 z důvodu změny zákona o rovnosti postižených rozšířena povinnost spolkových úřadů používat „lehkou“ (srozumitelnou) řeč. Týká se to i směrnic, vyhlášek, výnosů a rozhodnutí.
Pasovský list uvádí, že obecně prospěšná společnost augsburských Caritas má už dlouho odborné oddělení pro snáze srozumitelnou řeč. Muži a ženy se sníženou schopností učení tam pracují společně se sociálními pedagogy v jednom týmu, aby komplikované texty „překládali“ do jednoduchých výrazů. Dvanáct postižených omezením schopnosti učení se zúčastní i prvního běhu zmíněného vzdělávání a jako první v Německu poté dostanou do ruky příslušný doklad o absolvování, píše PNP.
Myšlenka přichází od mezinárodní sítě Lehká řeč. Svaz sídlící v Münsteru vznikl v roce 2006 a sdružil jazykové odborníky z Německa, Rakouska, Švýcarska, Lucemburska a Itálie. Chce se starat o lepší integraci a požaduje: Všichni lidé mají všemu rozumět. Teprve pak budou moci všichni spolupracovat ve všem. Podrobnosti například na http://www.leichte-sprache.de/dokumente/.
Zbývá snad dodat, že by se v Augsburgu měli proškolovat také čeští úředníci a politici, či občané, kteří by se jejich řeč naučili překládat ostatním…
A to se také stalo
Pasovský deník PNP zopakoval čtenářům kuriozity tohoto roku. O řadě takových událostí jsme na webu Deníku informovali průběžně, z těch největších zopakujme s našimi bavorskými kolegy:
SUPERSTAR DO BASY. Neúspěšný uchazeč o účast v soutěži Německo hledá superstar, podlahář Qazim Isma (30, foto RTL) z Pasova, měl 16. ledna poskytnout živé interview Radiu Galaxy. V redakci stanice v Pasově ho ale už čekali policisté v civilu a zatkli ho. Rádio pak uvedlo, že o zatykačích na něho nic nevědělo. Policie ale pozorně četla noviny a nedělní vydání oznámilo, že Isma bude slyšet v pondělním ranním vysílání Radia Galaxy mezi osmou a devátou hodinou. Policisté se tak dozvěděli, kde bude hledaný k nalezení, uvedla PNP.
KDYŽ AUTÍČKU DOJDE BENZÍN… Hlídka policejní inspekce z Ingolstadtu zahlédla při kraji silnice 6. dubna kolem 21 hodin pětiletého chlapce jedoucího na dětském šlapacím traktůrku. O neobvyklé dopravní kontrole ředitelství Horní Bavorsko Sever informovalo na facebooku. Když se policisté chlapečka zeptali, kam že míří, řekl jim: „K pumpě. Benzín došel…“
JARNÍ VÁNOCE. Ve Zwieselu (okr. Regen) zorganizovala rozhlasová stanice Antenne Bayern „krádež“ připravené obecní májky a na městečku požadovala jako výkupné, aby uspořádalo 28. dubna „májnoce“, květnové „Vánoce“ i s ježíškovským trhem. Zwieselští se toho chopili s příkladnou vehemencí – nejen že rozlévali svařák, upekli vánoční pečivo, ozdobili „vánoční“ strom skleněnými koulemi, obchodníci vyšlechtili výklady, občané postavili obřího sněhuláka a děti zpívaly koledy… A aby byl trh co nejvánočnější, dovezli na něj sníh z Javoru.
Zkolabují o silvestru sítě?
Nadcházející silvestrovská noc bude pro rakouské mobilní sítě obzvlášť zatěžkávací zkouškou, píší OÖN. Ke službám, které už léta umožňují videotelefonáty, nabízejí nyní sociální sítě každému navíc možnost zařazovat živá videa a současně tak dosahovat desítky tisíc diváků. „Průmysl mobilních telefonů počítá s objemem dat přenášených mobily během hodin kolem změny roku v objemu téměř jedenácti milionů Gigabytů, což by byl nový rekord, oproti loňsku vyšší o 110 procent,“ uvedl list.
Rekord v hromadné dopravě
Linecká hromadná doprava má za sebou rekordní rok. V obchodním roce (od loňského října do konce září) ujely veřejné prostředky devět milionů kilometrů, tedy 224krát objely zeměkouli nebo 23krát dorazily k Měsíci. Přepravily při tom 12 milionů cestujících, o dvě procenta víc než loni – denně tedy více než 300 000. Na čtyři linecké tramvajové linky připadlo denně kolem 178 000 cestujících, čímž patří k nejužívanějším v Rakousku.
Linecká MHD má síť dlouhou 210 kilometrů rozdělenou na 36 linek. V hlavní dopravní době je po nich na cestě 50 tramvají, 73 plynových autobusů, 18 trolejbusů, dvě horské dráhy a jedenáct autobusů obsluhujících městské části. V pracovních dnech je nasazeno 273 zaměstnanců společnosti. Revizoři „odchytili“ letos bez jízdenek asi tři procenta z 1,4 milionu kontrolovaných.
Hornorakušany roku jsou bratři Kreiselovi
Redakce OÖN vyhlásila Hornorakušany roku bratry Kreiselovy z Rainbachu, kteří svou „technologií baterií a kooperací s rodinou Schwarzeneggerových vzbudili mezinárodní pozornost“. Jedním z důvodů rozhodnutí byl nedávný příjezd kulturisty, herce a exguvernéra Kalifornie Arnolda Schwarzeneggera do Mühlviertlu v autem značky Hummer, aby otevřel novou filiálku Kreiselů v Rainbachu. Vozidlo u nich nechal, aby je přestavěli na elektroauto.
Linecký deník hovořil o úspěších firmy s Markusem Kreiselem. Ten především připomněl, že jejich rok byl supernáročný. Jakkoliv zvenčí vypadá všechno super a krásně, stojí za vším „brutálně mnoho“ práce. „Neměli jsme vůbec žádný volný čas. Přestěhovali jsme se z garáže do nové budovy, kde jsme museli rozjet nové výrobní procesy. Přijali jsme v minulých čtyřech, pěti měsících 50 nových zaměstnanců. Pro podnik jako ten náš, bez struktur obvyklých ve velkých firmách, je to dvakrát náročnější,“ řekl.
Dnes mají sto zaměstnanců, do poloviny příštího roku jich má být 200. A kde je v Rainbachu seženou? Na to Markus Kreisel uvedl: „Nejhezčí je, že média o nás ráda píší. Lidi získáváme díky prezentaci v nich. Denně se nám jich nabízí deset až patnáct…“
Sportovec roku h. c.
Heinz-Jürgen Ressar (49, foto repro Deník) z Ottensheimu je podle OÖN Sportovcem roku honoris causa. List připomíná, že kromě úspěchů v bězích na 24 nebo 48 hodin či v extrémních triatlonech na sebe upozorňuje řadou mimořádných akcí. Absolvoval 12 „železných mužů“ za 12 dnů, uběhl 54 maratónů v 54 dnech - je „extrémistou mezi extrémními sportovci“, uvedl deník.
S posledním dnem roku překročí letošní bilance „Sira H. J. R.“, jak mu branže říká, hranici 15 400 kilometrů, což je víc než jízdní trasa z Ottensheimu do Kapského Města včetně různých oklik přes Bukurešť, Ankaru nebo Káhiru, vzdušnou čarou pak do Adelaide. Jeho rok plyne v běhu. Často zvládne za den více než dva klasické maratony, tedy 42,195 kilometru, jindy ovšem míň. „Pomyslný čestný titul, který mu redakce udělila, je mu ,šumafuk´. Hero-kult ho prý nezajímá, je jen někdo, kdo rád hloupě běhá krajinou,“ píše list.
„Hloupě“ ovšem neběhá, pokračuje. Nechá se při akcích doprovázet uznávaným sportovním lékařem a zapřisáhlým odpůrcem dopingu Helmuthem Ocenaskem, který dohlíží na to, aby rekordní výkon neměl nežádoucí vedlejší účinky na zdraví „probanda“.
Takový superprojekt – naběhat vzdálenost 365 maratonů za 365 dnů - se mu zrodil v hlavě 23. prosince minulého roku, kdy prý po sportovně neúspěšné sezóně při uvolněném dlouhém klusu pocítil, že jeho tělo je opět připraveno podat extrémní výkon. Maratonský záměr mu přitom nijak neulehčil zaměstnavatel – papírna v Traunu zvyšovala produkci a Ressar musel dělat víc přesčasů než obvykle.
21,2 kilometru z bydliště k firmě v Traunu zvládal letos zpravidla během. Rodinné auto najezdilo míň, než on odběhal – asi 11 000 kilometrů.
Svůj projekt nepovažuje za něco hrdinského, a zcela nepozoruhodně jej chce o silvestru také ukončit. Po posledním „kolečku“ 31. prosince pojede večer do Traunu na kole. Ve 21.45 mu začne noční směna – včetně půlnoční změny letopočtu. V šest ráno pošlape zase domů.
Poslední den roku 2017 se nakonec "přeběhl" - urazil celkem 15 410,8 kilometru, tedy o téměř osm kklometrů nad plán, dodaly OÖN.
A budoucnost? Míní, že se mu jednou stane to, co hrdinovi filmu Forrest Gump, který běžel Amerikou tři roky, dva měsíce, čtrnáct dnů a šestnáct hodin, než se náhle zastavil se slovy: Jsem unavený, dokonce hodně. Myslím, že půjdu zase domů… „Pro něho to ale nebude problém, protože pak bude mít čas na jiná hobby, která teď přicházela zkrátka – prý například na svou vášeň pro single-malt-whisky. V tomto ,terénu´ letos z pochopitelných důvodů neuběhl nic,“ končí OÖN.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
