Michal Turek: Svého druhého syna jsem si už odrodil sám

Kolik je nejstaršímu dítěti, kterému jste pomohl na svět?
Matematika mě bavila, tak to nebude těžké. Tomu bude třináct let. Jestli to byl kluk nebo holka, nevím.

Máte přehled o tom, kolik dětí za těch třináct let bylo?
Nemám. Samozřejmě se vede statistika a šlo by to dohledat. V prvních letech praxe jsem měl tak sto padesát dětí za rok, pak už to trochu klesalo. V současné době je těžiště mé práce spíš na gynekologii než na porodnici. Tam se dostanu spíše ke komplikacím, když mě mladší kolegové zavolají. Jsem u císařských řezů, a pak když přijde někdo známý z mého okolí.

Vaše děti se narodily v písecké nemocnici?
Mám dva kluky, je jim šest a dvanáct let a oba se narodili v písecké porodnici. U prvního jsem byl u porodu, tehdy jsem měl ještě málo zkušeností, ale druhého syna už jsem si odrodil. Je to otázka do diskuze. Lékař by neměl svou rodinu léčit a nedělám to. Tohle navíc zrovna vyšlo tak, že jsem sloužil a manželka mi přišla do služby. Polovina kolegů si své děti odrodila, druhá by do toho nikdy nešla.

Vždy jste chtěl pomáhat dětem na svět?
Jsem z lékařské rodiny, děda byl internista. Od mala jsem vyrůstal v ordinaci a vždy jsem chtěl být lékařem. 
O tom jsem ani nepřemýšlel. Pilot ani popelář nepřicházeli jako budoucí povolání v úvahu. Chtěl jsem být doktorem a bylo to tak od první třídy až do konce medicíny. 
Gynekologii jsem si vybral, protože to je pestrý obor. Máme své pacientky, ambulanci, ultrazvuk, operační sál, porodní sál. Asi bych neměnil.
Jsem rád, když se brzy dospěje k diagnóze, dá se řešit a pacientku vyléčit. Jsou choroby, jejichž průběh a následky se dají změnit, ale nedají se vyléčit. My jich kromě onkologických onemocnění máme málo.
Řekněme jako příklad, když máme maminku, která má placentu před miminkem. Bez pomoci lékařů by zemřela. My to zjistíme na ultrazvuku, diagnózu máme ihned. Nejpozději do týdne uděláme císařský řez a za další týden odchází domů.

Vytvoří si porodník nějaký vztah k dětem, které rodí? Máte z narození dítěte radost?
Určitě. Radost je dvojí. Za dítě, že to dobře dopadlo, i za rodiče. To se na vás přenese. Spousta lidí má za sebou špatné zkušenosti, potrat například. Pak když to dobře dopadne, je to hezké. Proti tomu jdou ale i ty špatné zážitky, kterých je naštěstí daleko méně, ale taky k profesi patří.

Otcové u porodu, to je nyní velký trend. Jsou přínosem?
Ano, je dobře, že jsou tak brzo v kontaktu s dítětem. To je bezpochyby. Co je trochu na zvážení, je jejich přínos během první doby porodní, kdy má žena bolesti a je třeba pět hodin na sále. Někdy tatínek pomůže, otírá ji, ale někdy z toho má větší stres než nastávající maminka.
Není to prostě úplně přirozené, ale protože tam šel kamarád, soused, protože mu to žena doporučí, tak do toho jde…

Pacienti vás v hlasování zvolili lékařem roku. Překvapilo vás to?
Překvapilo mě to hodně, přiznám se, že anketu jsem vůbec neznal. Předseda pořádající Unie pacientů ČR se chlubil, že hlasovalo skoro devadesát tisíc lidí. To je velké číslo, kterým se ale snaží anketu hlavně prodat.

Lékaři asi nejsou moc zvyklí dostávat podobná ocenění…
Je pravda, že kontakt a správná komunikace s pa᠆cientem jsou nesmírně důležité. Musíte mu umět vše vysvětlit, aby se cítil dobře a věřil vám. Musí být přesvědčen, že to, co děláme, je pro něj správné, mít důvěru v léčebný postup. Umění komunikace je tak pro lékaře stejně důležité jako odborná způsobilost. Takže i když význam podobných anket vůbec nepřeceňuji, a jak jsem naznačil, nikdy jsem se o to nezajímal, jde podle mě o dobrou věc. Osobně podobná ocenění nepotřebuji, ale vždy mě potěší, když například přijde pacientka a poděkuje. Řekne, že se cítila dobře nebo že za mnou ráda chodí. To mě pozitivně nabíjí.
Rozhodně jde ale o ocenění celého oddělení a vlastně i nemocnice včetně kuchařek. Jak by asi hlasovala pacientka, která si například nepochutnala na obědě. Máme šikovný personál a chválí si nás i pacientky, které přicházejí z jiných oddělení. Když je propouštím, tak se jich ptám, jestli jim tady chutnalo a jestli sestřičky na ně byly hodné, a musím říct, že jsou všechny spokojené a pozitivně naladěné. Kolikrát bych chtěl, aby nám řekly něco, co bychom tady mohli zlepšit…

Jak lékař ve vaší pozici relaxuje?                                                                                                                                                                      Sportuji. Dnes už mám času méně, ale v mládí jsem vrcholově jezdil na kole. Přemýšlel jsem dokonce, zda se budu živit cyklistikou, nebo jestli půjdu na medicínu. Tehdy to bylo tak šedesát na čtyřicet, ale dělat cyklistiku profesionálně, to znamená šest až osm hodin denně na kole. Dnes se snažím vyjet třikrát týdně. V zimě hraji squash nebo zajdu do posilovny.

Je vám 37 let. I další ocenění lékaři v anketě byli třicátníci. Čím si myslíte, že to je, že bodují mladí lékaři?
Říkáte mladí? To je relativní. Před dvěma lety šla moje tchýně do důchodu. Učitelka se dvěma dětmi. Cítila se velmi unavená a říkala, kolik hodin strávila v práci. Mě to tenkrát tak nějak popíchlo a spočítal jsem si, kolik hodin jsem v práci strávil já. Už před dvěma lety, to znamená v pětatřiceti, jsem odpracoval víc hodin než ona, když odcházela do důchodu. Řekl bych, že lékař je mladý prvních pět let praxe,v každém oboru je to ale samozřejmě trochu jiné. Sloužit sám jsem začal v pětadvaceti, atestoval jsem poprvé před deseti lety, pak přišla druhá atestace a loni třetí v oboru urogynekologie. Takže bych se viděl spíš na střední věk.

V Českých Budějovicích zprovoznili v dubnu pátý jihočeský babybox. Jak se díváte na babyboxy?
To by asi byla víc otázka na kolegu primáře z dětského oddělení. Nejsem tedy úplně kompetentní se k tomu vyjadřovat, ale pokud si dovolím soukromý názor gynekologa, tak je to věc, která je určitým přínosem, rozšířením spektra nabídky.

Podobně mediálně silné je i téma záměn dětí v porodnici. Uklidněte čtenáře a řekněte, jak se podobné věci zamezuje u vás na oddělení?
Máme dva porodní boxy, vždy slouží dvě porodní sestry. V Písku nemáme až tak velkou frekvenci porodů. V průměru jsou to zhruba dva porody denně. Může jich být třeba i sedm a stane se, že jsou i dva najednou. Sestry ihned po porodu miminko označí. Každé miminko má svojí sestru. Dostává identifikační náramek a napíšou na něj číslo nesmývatelnou barvou.

Do třetice téma, okolo kterého se možná dělá až příliš velký povyk – domácí porody…
Proti porodům doma jsem, to říkám na rovinu, nejsem ale proti komfortu rodiček, naopak jsem pro jeho zvyšování. Jdeme stále dopředu. Před pětadvaceti lety se miminko ukázalo tatínkovi z okna, dnes může být otec u porodu, návštěvy jsou volné, miminka nejsou v jedné místnosti, ale mají je maminky u sebe. Snažíme se všemožně vyjít maminkám vstříc, zprovoznili jsme facebookové stránky, mohou si přinést vlastní relaxační hudbu, někdo chce být ve vaně, někdo ve sprše… Porod doma je cesta zpátky. Militantní porodní asistentky argumentují tím, že když je komplikované těhotenství, rodí se v nemocnici. Tolikrát jsem zažil nekomplikované těhotenství, zdravou paní i miminko. Při porodu se ale může přihodit cokoliv.Řeknu to ještě jinak. U nás na porodnici nepracuje jediná porodní asistentka, která by chtěla rodit doma nebo by nenechala rodit dceru doma.

Proč by si žena měla vybrat píseckou porodnici?
Těch důvodů, proč si vybrat nás, je hned několik. Jednak je to přátelské a vlídné prostředí, to bych dal asi na první místo. I když sám vnímám některé odborné věci víc. Ale ženy oceňují vřelý přístup a já to respektuji.
Máme spoustu maminek, které poprvé rodily v Praze, podruhé u nás. Za celá léta jsem neslyšel, že by řekly, že v Praze to bylo lepší než u nás. Samozřejmě se najdou lidé, kteří si stěžují na ledacos, ale to jsou výjimky.
V jižních Čechách jsme spolu s českobudějovickou nemocnicí jediní s intermediální neonatologickou jednotkou. Jsme schopni ošetřit novorozence s kritickým ohrožením životně důležitých funkcí. Můžeme rodit i děti menší, nedonošené od devětatřicátého týdne.
Na jednu stranu jsme pracoviště přátelské, okresního typu, žádná veliká pětitisícová porodnice v Praze, ale také nejsme minipracoviště s dvěma sty porody. Máme zkušený a kompletní tým lékařů. Někdy potřebujete patologa, aby něco odečetl z placenty, nebo pediatra, aby pomohl s miminkem, někdy hematologa, aby pomohl při srážlivé poruše u maminky. Stážoval jsme v Praze a opakovaně jsem tam viděl, že jsou na tom hůř než my. Když potřebovali v Podolí cévního chirurga při velké břišní gynekologické operaci, tak pro něj jela sanitka na Karlák. My když potřebujeme chirurga, tak jde z vedlejšího sálu nebo si ho k operaci vezmeme rovnou.
V písecké porodnici se koneckonců narodily obě moje děti a nešel bych jinam.