„Jsem rodák z Prahy, vystudoval jsem zde sportovní gymnázium, pedagogickou fakultu, češtinu a společenské vědy, a ještě tři roky tu učil na základní škole,“ představil se Michal Grus a pokračoval: „Poté jsme se s manželkou přestěhovali do Českých Budějovic, kde jsem učil čtyři roky na církevní základní škole a posledních osm let na biskupském gymnáziu. Mohl bych asi jmenovat některé své další aktivity, které mě jako učitele také nějak formovaly, ale tohle je páteř mé pedagogické zkušenosti.“

Na biskupském gymnáziu jste učil český jazyk. Co vás vedlo k rozhodnutí přihlásit se do výběrového řízení na ředitele odborné školy?

Vnímal jsem to jako profesní, ale vlastně i životní výzvu. Vedle obecného zájmu vést školu mě lákal obor, v němž sice nejsem odborně vzdělán, ale se kterým mě spojuje můj blízký vztah k přírodě. Škola má navíc něco, co ji odlišuje od většiny jiných středních škol a co sám nazývám „nadhodnotami“: vysoká míra identifikace se školou ze strany studentů a absolventů, komunitní atmosféra školy a neobvyklý zájem o její tradici a historii. Pak mě také přitahoval samotný Písek, pochází odtud moje manželka, takže zde mám rodinné zázemí.

Nebudou vám chybět poznatky z oboru? Spoléháte jen na kolegy nebo se snažíte doplnit znalosti z lesního hospodářství?

Postupně si vytvářet hlubší vhled do oboru chápu jako jeden z úkolů.

Na co jste se orientoval v projektu předloženém ve výběrovém řízení? Jaký by měl být profil absolventa lesnických škol?

Tím, co škole dává smysl její existence, je lesnická odbornost a měla by to být především současná lesnická praxe, čím by měla být určována představa o odborném profilu absolventů. Zároveň s tím je třeba mít na zřeteli, že škola musí fungovat v kontextu středního školství jako takového a také v kontextu současného společenského života. Tyto kontexty si žijí svým vlastním životem a vznášejí na dnešní středoškoláky své vlastní nároky. Myslím, že není nutné dělat zde jejich dlouhý výčet. Prostě si představte, co všechno musí dneska mladý člověk umět a znát, aby měl v současném složitém a rychle se proměňujícím světě šanci prožít šťastný život. A co bude muset umět a znát za dvacet, čtyřicet let.

Budoucnost lesnické školy vidím ve všestranném rozvoji studentů, k němuž vede cesta úspěšného propojení odborné a všeobecné složky vzdělávání a výchovy.