V knize, kterou představil na letošní Zemi živitelce, zve do České Kanady. První tip na výlet z knihy najdete v úterní příloze Deník Plus. „A už chystám třetí díl, neboť  jsem v červenci vandroval pěšky napříč  Šumavou od Železné Rudy až k Lipnu," prozrazuje   Michal Jančařík.

Když se chystáte na celodenní výlet, sledujete večer předem počasí v televizi, abyste věděl, jak bude? A druhý den pak komentujete, zda jim předpověď vyšla, nebo se netrefili?
Víte, jak je to s tou kovářovou kobylou. Samozřejmě, že jsem mnohokrát zmokl, když jsem si myslel, že nezmoknu, a zase naopak. Teď v létě jsem se vypravil s batohem na vandr po Šumavě a měl nabaleno spoustu věcí proti dešti. Asi díky mé pečlivé přípravě na déšť, tak za celý týden ani jednou nepřišel, což je tady unikum. Měl jsem štěstí, že sice pršelo různě kolem, ale já ani jednou nezmokl. Nebe bylo na mě tentokrát hodné.

Ve své první knize Na kole s Michalem Jančaříkem ukazujete cyklotrasy napříč Šumavou. Čtenáři knihy i úterní přílohy Deník Plus si tak můžou prostřednictvím podrobných informací naplánovat pestré výlety.  Co vás na Šumavu přivedlo?
Vzhledem k tomu, že jsem z Plzně a dodneška zde bydlím, mám na Šumavu docela blízko. Do její západní části, která leží poblíž Železné Rudy, mám z domova asi 80 kilometrů, takže je relativně za humny. Tím pádem jsem se odmalička jezdil učit lyžovat na Špičák a postupně přišel na chuť i běžkám.
Dokonce se nám na Šumavě podařilo asi před sedmi lety koupit i chalupu. Prostě jsem si odmalička vztah 
k Šumavě budoval a snažil se tam být co nejvíc.

I proto jste se na ni vypravil letošní léto, i když bez kola. V čem byla Šumava jiná než při předchozích cyklotoulkách?
Poprvé jsem šel vandr přes celou Šumavu. Vydal jsem se z Železné Rudy a šel po hraničním hřebeni, po červeně značené trase. Vandroval jsem mezi nouzovými nocovišti, které zde nachystal národní park, a za týden jsem došel až k Lipnu. Síť těchto nocovišť je účelně vymyšlený projekt, protože na těchto místech můžete v národním parku spát, zatímco jinde vlastně nesmíte.
Nocovišť je zde asi sedm, jsou vhodně rozeseté asi po dvaceti kilometrech, takže člověk se na Šumavu může vypravit na vandr bez problémů. Nocoviště nejsou sice moc komfortní, protože vám zde chybí sprcha, ale mytí můžete řešit jinak, vždyť potoky jsou na Šumavě všude. Leckdy jsou navíc nocoviště blízko ubytoven národního parku nebo penzionů, takže nejste ohledně mytí odkázán jenom na divočinu.
Každopádně byl pro mě obrovský zážitek, že jsem si během týdne mohl celou Šumavu projít. Většinou se během výletu věnujete jen nějaké partii a tak je logické, že víc nestihnete. Takhle si za týden můžete úseky, které máte v hlavě různě rozházené z předchozích návštěv, pospojovat v jeden celek a udělat si kompletní obrázek o celém území.
Hodně jsem na cestě fotil a dělal si poznámky, takže je velmi pravděpodobné, že postřehy z letošního vandru vydám jako svou třetí knížku.

Byl by tenhle vandr vhodný i pro rodiny s dětmi?
Určitě, protože mapa nocovišť a vzdálenosti mezi nimi jsou šikovně vymyšleny pro všechny. Samozřejmě, že někdy jsou trasy s velkým převýšením, protože například vzhůru na Poledník se člověk nějak dostat musí. Jenže když máte na trasu celý den, tak ji ujdete i s dětmi. Asi 90 procent tras je zároveň i pro cyklisty, a tam, kde se nějaký úsek opravdu s kolem vyjet nedá, tak se nechá objet.

Nyní vám vyšla nová knížka Na kole s Michalem Jančaříkem, tentokrát s podtitulem Česká Kanada. I v ní zůstáváte věrný jižním Čechám.
Pořád zůstáváme v regionu jižních Čech, i když Šumava je  rozpůlená mezi Plzeňský 
a Jihočeský kraj.  Zato nyní 
ve druhém dílu jsme čistě 
v jižních Čechách, v oblasti, kterou jsem projel křížem krážem. Česká Kanada je oproti Šumavě asi třetinová, takže jsem mohl zdejší trasy absolvovat do detailu.
Měl jsem velkou radost, že jsem přišel na všelijaké věci a zajímavosti, které jsem dosud neznal, ačkoliv sem jezdím dvacet let. Začal jsem jezdit jako student do univerzitního kempu na Albeř k rybníku Osika blízko Nové Bystřice. Párkrát jsem zde byl a postupně začal k České Kanadě získávat vztah. Letos v květnu jsem čtrnáct dní kvůli chystanému Cykloprůvodci znovu všechna místa objížděl křížem krážem, zapisoval si a fotografoval. Cestoval jsem se svými místními kamarády a ti mi ukázali místa, která bych sám nenašel. Skutečně jsem objevil pár nových věcí a míst, které jsem dosud neznal, což mi udělalo velkou radost.

Pomáhá vám při toulkách, že jste ostatním dobře známý 
z televizích pořadů?
To víte, že jsou na mě určitě lidé hodnější, když mě poznají. Jsou na mě slušní a milí a to je jakýsi bonus mé práce v televizi. Pak už se jim mě špatně posílá někam, 
a když už mě přece jenom vyhodí, tak slušně.

Pro koho je vaše nová knížka určená?
Budu moc rád, jestli osloví co nejširší skupinu lidí. Proto jsem se knížku snažil psát hodně zeširoka a nakousl v ní spoustu témat, různých žánrů a oblastí, aby každého zaujalo něco. Aby si v ní každý čtenář našel to, co se mu líbí. Koncipoval jsem trasy, aby nebyly příliš náročné.
V knize je deset celodenních výletů, připravených ale tzv. na pohodu, aby je skutečně zvládly i rodiny s dětmi. Trasy si objedou a přitom si můžou v klidu dát někde jídlo nebo se podívat na hrad Landštejn a nemusí při zastávkách koukat na hodinky. Trasy, které mají asi 40 až 
50 kilometrů, jsem nechtěl zbytečně hnát do extrémů, co se týká převýšení. Šlo mi o to, aby si lidé mohli Českou Kanadu užít v pohodě.
Takže kniha je skutečně pro co nejširší vrstvu lidí, samozřejmě i pro pěší, ale jak už vyplývá z jejího názvu, využijí ji především cyklisté.

Vydat knížku během tří měsíců nebylo asi nic jednoduchého, že?
Na cykloprůvodci jsem spolupracoval s místními, kteří v oblasti České Kanady žijí a pracují, především 
s pracovníky informačních center ve městech Nová Bystřice, Dačice nebo Jindřichův Hradec. Celý projekt zastřešil Jihočeský kraj, bez jehož pomoci by se neuskutečnil, takže jsem rád a děkuji jeho zástupcům, že považovali za vhodné podpořit tímto způsobem cykloturistiku v České Kanadě.
Z Nové Bystřice navíc pochází jihočeský hejtman Jiří Zimola, který Českou Kanadu dobře zná, a tak byla má práce příjemnější, protože jsem věděl, že se mu bude průvodce líbit.

A jak vám se líbilo na Země živitelce, kde jste novou knihu slavnostně uvedl?
Na zdejší Zemi živitelce jsem dlouho nebyl, mám pocit, že naposledy snad ještě jako dítě s rodiči. Díky tomu, že mě sem Jihočeský kraj pozval na křest nového cykloprůvodce, tak jsem se na výstavu znovu mohl podívat. Události se propojily a je pro mě velice příjemné osvěžit si legendu, která je s Českými Budějovicemi desítky let spojená.