„Klášter stál zhruba v místech dnešního hotelu Bílá růže a přilehlých domů směrem k náměstí. Součástí areálu byla také hospodářská stavení a klášterní pivovar sahající až ke slepé uličce, zvané myší díra. Tam, kde stojí budova soudu, stával konvent klášterní," připomněl profesor reálky Jan Matzner v knize Královské město Písek. (Tato kniha poprvé vyšla v roce 1898 v nakladatelství a knihkupectví Jaroslava Buriana v Písku.)

Kostel vznikl zřejmě na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny 13. století a podle odborníků na sakrální stavby byl stavebníkem pravděpodobně král. První dochovaná písemná zmínka o existenci kláštera pochází z roku 1308. Zájemci se to mohou dočíst v Historickém průvodci a Stručných dějinách města autorů Jana Adámka, Jiřího Fröhlicha a Jiřího Čížka. S rozvojem tohoto objektu seznamuje dosud zachovaný klášterní archiv zahrnující třicet listin z let 1338 až 1414.

Klášter i kostel mají za sebou pohnuté osudy. Písek patřil k významným husitským městům, ve zdejším hradu byla prý ukryta i husitská pokladna a často sem přijížděl hejtman Jan Žižka, aby doplnil stav své armády. Radikální příznivci husitského hnutí požadovali po dominikánských mniších, aby přijímali pod obojí. Když se tak nestalo, byl klášter 20. srpna 1419 rozbořen a vypálen. „Tehdy z podstatné části zaniklo trojlodí a poničeno bylo také presbyterium hlavní lodi. V následujících dvou staletích tak byly z pobořeného kostela využívány pouze obě někdejší chórové kaple, kaple Všech svatých asi k bohoslužebným účelům, kaple Těla Kristova založená Markétou z Rožmberka, byla ve druhé polovině 16. století upravena na solnici," uvedl historik Jan Adámek v pojednání o dějinách kláštera a kostela.

V době rekatolizace po bitvě na Bílé hoře (1620) byl klášter obnoven a jeho ochráncem byl tehdejší zástavní držitel města Písku don Martin Hoeff Huerta. Reformy císaře Josefa II. zrušily mnoho klášterů a znamenaly také definitní konec pro dominikánský klášter v Písku.

Zachoval se ale kostel Povýšení sv. Kříže, který byl postupně rekonstruován. Jeho věž je velmi nízká, v 19. století byla dostavěna do současné podoby. Je zakončená jednoduchou jehlanovitou střechou a jsou v ní zavěšeny dva zvony z let 1575 a 1673. Ten starší původně ulil zvonař Brikcí z Cimperka původně pro zvonici na hřbitově u kostela Nejsvětější Trojice. Do klášterního kostela byl přemístěn v roce 1992 z kostela Narození Panny Marie. Druhý zvon se jmenuje sv. Dominik a je dílem zvonaře Štěpána Pricqueya z Klatov.

Podzemí kostela ukrývá dvě krypty. V jedné byli pohřbíváni členové dominikánského řádu, jeho příznivci a dobrodinci. Za druhé světové války v roce 1944 byly prostory krypty vyklizeny. Ve druhé kryptě byli pohřbeni příslušníci šlechtického rodu Švamberků.

Kostel je opačně orientován a jeho půdorys má tvar kříže. Hlavní oltář je ze sedmnáctého století, oltáře v kaplích pocházejí ze století osmnáctého.
Obvodové zdivo presbytáře je snad původní gotické, ale návštěvníky zaujme určitě především východní průčelí, kterým se do kostela vchází, se sgrafity. „Tato sgrafitová výzdoba vznikala v druhé polovině šestnáctého století, tedy v době, kdy objekt sloužil jako solnice. Celá plocha průčelí byla pokryta psaníčkovým dekorem. Nad původním vstupem do solnice byla vymalována dvojice znaků, vpravo městský znak a vlevo třebaže se nezachoval, můžeme podle čestnějšího místa uvažovat o znaku královském," uvádí Jan Adámek.

Kostel nyní spravuje písecká římskokatolická farnost. Ale v roce 1906 byl kostel svěřen do péče Kongregace bratří Nejsvětější svátosti a tento stav trval až do roku 1950, kdy tehdejší režim uzavřel velkou část klášterů a dalších církevních objektů. Kongregace se mohla vrátit zpět až v roce 1990.

Kostel Povýšení sv. Kříže prošel ve své novodobé historii mnoha staveními opravami a úpravami financovanými z prostředků státu, města a církve.