U rybníčku na návsi postává asi dvacítka děvčat. Ta nejmenší ještě ani neumějí psát, některá už letos opustí základní školu.V rukou mají pomlázky, velký koš ozdobený pentlemi a především krásně vyšňořenou panenku s háčkovaným čepečkem. Říká se jí líto a symbolizuje nástup jara.

Je Smrtná neděle. A zatímco v mnoha jiných vsích se zimou skoncují zapálením a utopením Morany, ve Vlastiboři na Soběslavsku po desetiletí udržují jinak už zaniklý zvyk chození s novým lítem.

Kolednice čekají na osmou ranní, kdy začnou obcházet asi stovku místních stavení. Všechny vede patnáctiletá Lenka Veselá. Na koledu se vydávala už její maminka a babička. „U každého domu zpíváme tradiční píseň, lidé nám do koše dávají vajíčka, sladkosti nebo peníze,“ popisuje Lenka, která po skončení koledy svěří panenku třináctileté Kristýně Hybšové, jež skupinku povede příští rok. „Před příští koledou budu muset vyprat oblečení, které má panenka na sobě, a otřít ji od prachu,“ plánuje Kristýna, která ve Vlastiboři trvale nebydlí, ale jezdí sem za babičkou – podobně jako zhruba polovina kolednic.

Skupinka jde od domu k domu. Chlapci přihlížejí zpovzdálí. Ty, kteří se nachomýtnou příliš blízko, vyplatí děvčata pomlázkou.

Partu kolednic, které seo výslužku spravedlivě rozdělí, spokojeně sleduje třiasedmdesátiletá Zdeňka Boháčová. Jako malá holka také chodila s novým lítem. „Panenku jsme měli úplně stejnou jako dnešní děvčata. A bývalo nás také kolem dvaceti,“ potvrzuje, že vlastibořská tradice přetrváváv téměř nezměněné podobě. „Jen koš na koledu v době mého dětství nebyl ozdobený pentlemi. A společně s dalšími děvčaty jsme chodívaly ve dvojstupu. Na tom už dnes netrváme.“

Výpisky z obecní kroniky Zdeňka Boháčová dokládá, že chození s novým lítem má ve Vlastiboři tradici nejméně od roku 1929. Tehdy se o obchůzce dívek v kronice zmínil správce zdejší školy Alois Babický.

„Nové léto, nové léto, kdes tak dlouho bylo?“ Úvodní sloku písně, která k vlastibořské koledě patří, opakují děvčata u pátého stavení. Cestou k dalšímu domu jedna z kolednice slabě zívne. Vstávat v neděli před sedmou ráno není žádný med. „Ale jednou za rok se to dá vydržet,“ shodují se Lenkaa Kristýna.

A Zdeňka Boháčová si pochvaluje, že do koledy děvčata nikdo nemusí nutit. Mnohaletá tradice tak ve Vlastiboři stále přežívá. Stejně jako velikonoční řehtání, mikulášská obchůzka anebo tříkrálová koleda.