Janem Žižkou a jeho dobou se celý život zabývá Jaroslav Konáš. Nyní vydal knihu, která vyvrací zažitý pohled na Žižku.Janem Žižkou a jeho dobou se celý život zabývá Jaroslav Konáš. Nyní vydal knihu, která vyvrací zažitý pohled na Žižku.Zdroj: poskytl Jaroslav KonášSám zobrazuje husitského hejtmana jako sadistického hrdlořeza, lstivého a nespolehlivého vojenského velitele, který se neštítil podrazit vlastní spojence, který budil strach v okolí i mezi svými, o politiku se příliš nezajímal, zato si on i jiní hejtmani rád přivlastňoval a hleděl na vlastní prospěch a za jeho vojenskými úspěchy stálo většinou jen štěstí. Dále rozporuje například také to, jak se podle historiků udály některé husitské bitvy i jak skončily.

„Historická věda vždycky někomu sloužila,“ vysvětluje, jak je možné, že by obecné mínění o jednookém hejtmanovi a jeho době bylo mylné, Jaroslav Konáš. „Když psal Palacký, sloužila Čechům proti Němcům, pak sloužila protestantům proti katolíkům, za komunistů sloužila vykořisťovaným proti vykořisťovatelům, měla zobrazit třídní boj,“ přibližuje dál autor. Interpretace historie podle něj vždy Žižku šetřily. „To proto, že je součást českých dějin, které kdyby se ztratily, přestali bychom být Čechy,“ tvrdí Jaroslav Konáš. To on odmítá. „Má se napsat to, co je v pramenech,“ zastává jasný názor.

O Žižku se zajímá každý kluk

Téma husitství provází Jaroslava Konáše už od dětství. „Každý kluk se zajímá o Žižku, čte o husitech, chodí na film Otakara Vávry,“ říká a myslí si: „V Čechách je tenhle husitský étos doma.“ Nesrovnalostí ohledně výkladu této kapitoly českých dějin si poprvé všiml na vysoké škole. „Připravoval jsem seminárku z mých oblíbených popravčích knih (Popravčí kniha pánů z Rožmberka, Popravčí a psané zápisy jihlavské z let 1405 až 1457) a najednou jsem zjistil, že v období husitských válek tam vůbec nepadnou slova jako ‚revoluce, vzpoura, bouře,‘ mluví se pouze o zvýšené zločinnosti,“ vypráví Jaroslav Konáš a vzpomíná: „Zaujalo mě, že pohled tehdejších lidí, kteří nebyli na straně husitů, byl úplně jiný, než revoluční.“

Město Tábor je úzce spjaté s Janem Žižkou, ve spolupráci z krajem a ČT o něm má vzniknout pravdivý dokument.
Česká televize natočí další film o Táboře. Chce zpracovat pravdu o Janu Žižkovi

O husitství bádal dál celý život, padesát let kupoval a četl odborné knihy a vydat nějakou sám se rozhodl z nespokojenosti. „Čekal jsem pětatřicet let po revoluci, že tu knihu napíše nějaký erudovaný historik. Jenže se nic nedělo,“ pamatuje si roztrpčení Jaroslav Konáš. V roce 2019 vyšel Čornejův Žižka. „Je to úctyhodné dílo, mám Čorneje rád, ale byl jsem zklamán,“ líčí Jaroslav Konáš. Jistou změnu ve výkladu historie ve zmíněném titulu sice viděl, ale spokojen s ní nebyl. „Ještě tak sto let a bude ten pohled střízlivější,“ domnívá se. Vzal tedy v rozhořčení téma do svých rukou a publikoval několik článků se svým pohledem na blog, kam zavítalo slušné množství čtenářů. K napsání celé knihy ho povzbudily právě jejich komentáře, které byly slušné, včetně těch odmítavých.

Výsledkem je tři sta šedesáti stránkový titul. „Když píšete pro lidi, kteří nejsou úplně doma v té věci, musíte pořád dovysvětlovat,“ směje se Jaroslav Konáš nad tloušťkou svého díla. Čtenáři však možná ocení krátké podkapitoly a tematické okruhy. „Nechtěl jsem, aby lidi četli všechno, každého zajímá něco jiného,“ říká autor. Zamýšlel také napsat knihu do autobusu. „Já jsem jako kluk strašně moc četl - i v tramvaji, v autobusu, v trolejbusu, všude. Měl jsem pak nervy, že musím vystupovat uprostřed kapitoly,“ pamatuje si totiž.

V Malešově odhalili sochu Jana Žižky z Trocnova.
Jan Žižka z Trocnova se vrátil na bojiště. V Malešově odhalili jeho sochu

Velká část textů vznikla v dnes již zavřené kavárně jednoho českobudějovického knihkupectví. Poté si Jaroslav Konáš zvykl pracovat brzy ráno. „Jiří Suchý kdysi říkal, že když nemůže v noci spát, nepolehává, vstane, píše, příjemně se unaví a jde si lehnout,“ vypráví a usmívá se: „Myslel jsem si, to se mu to kecá, když je na volné noze a nemusí vstávat. To jsem ještě chodil do práce.“ Že to má něco do sebe, pochopil bývalý galerista při přípravě své vlastní novinky. „Pořád jsem se převaloval v posteli, přemýšlel nad kapitolami, objevovala se nová témata, takže jsem vstával v půl páté a psal jsem do sedmi,“ vykresluje své zvyky. Když manželka odcházela do práce, cítil se prý rozrušeně, že se mu přetrhla nit. „Vytrpěla si se mnou mnohé,“ ví Jaroslav Konáš. Celou knihu nejprve psal na papír a poté ji vyťukal jedním prstem do počítače.

Spolupracoval s psychologem

Ke spolupráci na svém debutu přizval Jaroslav Konáš také psychologa a znalce psychoanalýzy Martina Mahlera, který mu přiblížil psychiku válečného veterána. „Řešil jsem s ním člověka, který celý život bojuje a který celý život riskuje zranění a smrt,“ objasňuje Jaroslav Konáš. Odborník nadšenci do historie také vysvětlil, co s Žižkou mohlo udělat těžké zranění v dětství, při němž přišel o oko a které mu zdeformovalo obličej. „Chtěl jsem vědět, jestli takový člověk může celý život trpět nějakými atakami migrén, bolestí, psychóz a podobně,“ přibližuje Jaroslav Konáš. Svou práci také konzultoval s architektem a archeologem, kteří přispěli též k vytvoření kreseb doplňujících knihu. Za nimi stojí ilustrátorka z Českých Budějovic Agáta Dobiášová.

Jaroslav Konáš už pracuje na dalším díle, tentokrát se zaměří na dobu Rudolfa II. „Je zajímavé, že existuje spousta mýtů, které nejsou pravdivé,“ uvažuje Jaroslav Konáš a prozrazuje: „Nebude to ale až tak revoluční kniha jako tahle.“

Nyní se těší na odezvu ke své prvotině Důvěrná zpráva o Janu Žižkovi z Trocnova. „Budu rád za každou, i negativní reakci. Důležité je, aby se o té problematice mluvilo,“ vzkazuje na závěr svým čtenářům.

.