VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jak jsme si pořídili první lednici

Jižní Čechy - Dnes vzpomínáte na dobu, kdy jste si koupili první lednici či mrazák. Příště si připomenete, jak jste dříve chodili na houby.

31.7.2013
SDÍLEJ:

Josef Haškovec Haškovcova LhotaFoto: Lucie Janečková

Maso balili do pooctované utěrky

Haškovcova Lhota – Osmdesátiletý Josef Haškovec si svou první ledničku nemůže vynachválit. „Kupovali jsme ji v roce 1964 a slouží nám dodnes. Když nám ale do domu uhodil blesk, spálil se v ní motor. Tak jsme ho vyměnili a chladíme v ní dále," sdělil.

Vzpomněl si, že tehdy stála 3200 korun a s manželkou na ni šetřili skoro celý rok. Na co nebyly peníze, to si zkrátka pořídit nemohli. Z výplaty si moc vyskakovat nemohli. Přesto vybavení nepostrádali.

„Do té doby jsme potraviny uchovávali různě. Buď v chladných místnostech, nebo ve sklepě. Právě tam jsme měli uložené pivo a maso," popisoval Josef Haškovec.

Na dlouhou trvanlivost se ale spolehnout nešlo. „Maso jsme často kupovali v pátek, ale nejpozději v neděli jsme ho museli sníst. Aby déle vydrželo, balili jsme ho do utěrky namočené v octu. To pomáhalo, " říká.

Lednička jim ale ušetřila spoustu starostí. „To víte, že to byl velký pokrok. Na druhou stranu tyhle spotřebiče vydržely dlouho a ne jako dneska pár let. Stačilo nahradit rozbitý díl a jelo se dál," porovnává Josef Haškovec.

První mrazák si do domácnosti přivezli až o pětadvacet let později. To už se psal rok 1989. „Stejně jsme ale nedali dopustit na tradiční zavařeniny," dodal.

Na ledničku jsme stáli dlouhé fronty

Strakonice – Nynější pětasedmdesátiletá důchodkyně Marie Rozenkracová je bývalou kuchařkou v závodní jídelně. Ráda na to vzpomíná.

Jelikož od malička žila na samotě poblíž Vodňan, první ledničku si koupila až společně s manželem v jejích čtyřiceti letech. „Než byly ledničky a mrazáky, tak jsme všechny potraviny měli v chladné místnosti v nějaké almaře. To byla vždycky taková naše velká spíž se vším možným jídlem," vysvětluje Marie Rozenkracová.

Dříve lidé potraviny nemohli skladovat dlouho, ale díky ledničkám a mrazákům se vše změnilo a potraviny tak vydrží až několikanásobně déle. S příchodem ledniček a mrazáků se usnadnil život hospodyněk i kuchařek. Nemuselo se nakupovat na každý den, ale klidně i pár dní předem. „Hlavně pomazánky, paštiky a zelenina v ledničkách vydržely o moc déle než ve spíži," vypráví nadšeně Marie Rozenkrancová.

Stála 1700 korun

Jak se vůbec dostala ke své první ledničce? „Naši první ledničku jsme si koupili společně s manželem. Dole byla lednička a nahoře mrazák. Tehdy nás stála 1700 korun. Byla to sice jedna z nejmenších ledniček s mrazákem, ale zato jsme na ni pěkně dlouho šetřili a vystáli velkou frontu. Okolo obchodů byly vždy dlouhé fronty, takže to nebylo nic jednoduchého. Ale na rozdíl od dnešních ledniček, tahle s námi vydržela deset let," s úsměvem popisuje koupi první ledničky.

Ačkoliv ledničky vydržely delší dobu, měly velkou spotřebu elektřiny, takže se nedá říct, že by byly nějak výhodnější než ty dnešní. „Moji druhou ledničku jsem dostala od vnuka. To víte, ta byla asi jen odněkud z bazaru. Teď bych chtěla novou, ale prý mi tahle stačí" směje se Marie Rozenkracová, která ledničku i mrazák využívá ve svém bytě v Pečovatelském domě na Jezárkách ve Strakonicích, kde už několikátým rokem žije.

Vše se dávalo do studeného sklepa

Jindřichův Hradec – Vitální seniorka Božena Řimnáčová, která přes třicet let pracovala v jindřichohradecké textilce Jitka, odkud ve čtyřiapadesáti letech odešla do důchodu, si první lednici pořídila před padesáti lety.

„Pořizovali jsme ji až do manželství. Byla to taková malá lednička, myslím, že od firmy Calex, a otevírala se takovým stupátkem dole," vzpomíná. Všechno si v té době museli pořizovat na půjčku. „Ložnici, televizi i lednici, všechno šlo jen na půjčku. Žádný přepych to nebyl. Třeba mrazák jsme vůbec neměli, prostě na něj nebylo. Tenkrát se pro takové věci jezdilo i do Německa."

Její rodiče se ale bez lednice obešli po celý život. „Měli pračku, ale lednici ani mrazák neměli nikdy a vlastně to ani nepotřebovali," vypráví Božena Řimnáčová. Tehdy lidem stačil studený sklep nebo špajzka.

„My měli obojí, navíc naši měli hospodářství, takže vlastně všechno bylo pořád čerstvé," říká. Doma měli sklep, ve kterém byla i studánka. Tam skladovali třeba i nápoje nebo máslo. „Maso se zavařovalo nebo dávalo do plechovek, nebo se udilo," dodává. Další věci pak skladovali ve špajzu, který byl podle Boženy Řimnáčové také značně chladný a potraviny tam vydržely. „Hodně lidí to dělalo stejně jako moji rodiče," uzavírá vyprávění.

Na mrazák stáli frontu od večera

Kájov – Z dětství si Gerhard Scherhaufer z Kájova pamatuje, že potraviny ukládali do sklepa. Když se pak oženil a bydlel v Českém Krumlově, museli si vystačit se špajzem. „Když jsme bydleli na Tavírně, pořídili jsme si lednici. Byla to lednička malinká, jenom taková kostka asi na 40 litrů," vyprávěl Gerhard Scherhaufer. „Byla to lednička absorpční. To znamená, že neměla kompresor, fungovala na bázi topného tělesa."

Ukládali do ní hlavně mléko a máslo. „Maso nebylo," dodal se smíchem Gerhard Scherhaufer. „Na to jsme stáli frontu od tří hodin ráno na plešiveckých schodech. Než odvedla žena děti do školky, stál jsem tam já, pak jsme se vystřídali a já si pak musel pozdní příchod do práce nadělat."

Podobně stáli frontu na mrazák. „V mlýně jsme stáli frontu od večera. Pak jsme s kamarádem udělali do sešitu pořadník, ale stejně jsme mrazák nedostali, protože přivezli jenom tři čtyři. Dobře si pamatuji, že ho pak přivezla manželka, když jsem ležel v nemocnici po operaci žlučníku," smál se. „Byl také malý, podobně jako ta lednice."

S ledničkou to bylo samozřejmě lepší, ale předtím si poradili i bez ní. „Třeba mléko jsme neřešili. Když jsme ho nevypili, tak prostě zkyslo a pili jsme ho kyselé. Ale dneska mléko zkysnout nejde.

Potraviny dávali chladit do sněhu

Písek – „S manželem jsme si pořídili první lednici v padesátém čtvrtém roce. Byla malá, čtyřicetilitrová, s malým mrazákem a prostorem na ovoce," vzpomíná dnes třiaosmdesátiletá důchodkyně, která pochází z moravského venkova, ale nyní žije v Písku.

„Pocházím z Vysočiny a vyrůstala jsem na hájovně. A jak jsme tam dříve uchovávali potraviny? V zimě to bylo snadné. Sádlo a maso se dalo na kameninové hrnce a ty se vložily do sněhu. V létě jsme maso neuchovávali. Snažili jsme se ho rovnou sníst, aby nepřišlo vniveč.

To samé bylo s ovocem. Nebylo kde ho uchovat, takže jsme si trhali rovnou do pusy," říká a dodává, že na uchovávání potravin měli doma velký sklep i spíž. „Ve sklepě jsme měli brambory," dodává.

„Pořízení lednice byl velký zlom. Pamatuji si, že naše první lednice měla značku ELEKTRO, i pak když jsme si pořídili větší, pořídili jsme si stejnou značku. Bylo skvělé, že potraviny vydržely a člověk nemusel myslet na to, jestli je zrovna léto nebo zima, aby je uchoval. Díky lednici jsme si mohli pořídit máslo,mléko a ostatní potraviny do zásoby. Teď už je lednice i mrazák součástí našeho života a neumíme si život bez těchto pomocníků představit," uzavírá třiaosmdesátiletá seniorka Irena Hrbáčková z Písku.

Ledničku bylo nutné odmrazit

Husinec – Po válce bydlel Anatoli Truksa na Libínském Sedle, kde měla jeho rodina starý kamenný dům. Jeho součástí byl samozřejmě také kvalitní a řádně studený sklep.

„V nich se udržely všechny potraviny lépe než v lednici," říká. Jedna z jeho prvních ledniček byla prý zřejmě maďarské značky.
„My už jsme v rodině měli ledničku na začátku sedmdesátých let, byla to značka Calex, pokud se nepletu. Ta se musela každý měsíc odmrazovat. To znamenalo, že se musela vypnout, všechno, co v ní bylo, vyndat. Až se rozmrazila, tak se vytřela a pak se zase zpět nandalo," popisuje Milada Truksová.

„Kdo dřív neměl hospodářství, tak vlastně ani neměl co zamrazovat. Spíš se zavařovalo nebo udilo," dodává Anatoli Truksa.
Když se manželé Truksovi brali v roce 1972, měli vlastní ledničku, kterou potřebovali, protože bydleli v panelovém domě. Bez ní by to nešlo. K ledničce si po pár letech dokoupili i mrazák.

„Byla to taková malá krabička, která se dala nad ledničku. Bylo to samozřejmě lepší, protože do něj se nechodilo tak často jako do lednice a ty potraviny, které se do ní ukládaly, samozřejmě déle vydržely. Dokonce máme ještě doma tu starou lednici," vzpomínají manželé Truksovi.

Autor: Redakce

31.7.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

annonce-logo

Nabídky práce

+ Podat inzerát

Služby - Služby Uklízeč, uklízečka(5 000 Kč)

Uklízeči a pomocníci v administrativních objektech pracovník úklidu. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 5000 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: Požadujeme výpis z Rejstříku trestu, KONTAKT: v pracovní dny 9:00 -16:00hod., Harudová Dana, tel.: 727981957, e-mail: dharudova@simacek.cz. Pracoviště: Simacek facility cz, spol. s r.o. - pracoviště strakonice, Smetanova, č.p. 533, 386 01 Strakonice 1. Informace: Dana Harudová, +420 727 981 957.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič skupiny B(18 000 Kč)

Řidiči osobních a malých dodávkových automobilů (kromě taxikářů a řidičů dopravy nemocných a raněných) řidič do 3,5 t. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18000 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Místo výkonu práce: Zechovice, POŽADAVKY: ŘP"B" podmínkou, sk. "C", "E"- výhodou, KONTAKT: telefonicky PO - PÁ 8:00-15:00hod., Stejskal Josef, tel.: 725012162, e-mail: doprava@oridian-trade.cz. Pracoviště: Oridian trade s.r.o., 387 19 Čestice. Informace: Josef Stejskal, +420 725 012 162.

Obchod - Obchod Prodavač, prodejce(18 000 Kč)

Prodavači potravinářského zboží prodavač/ka. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Směnnost - 2 směny od 6:00 -14:00h a od 9:30 - 18h, 1x za 14 dnů práce v sobotu od 6.00 do 12.00 hod., Možnost zaučení , Mzda: 18.000,- Kč + odměny, KONTAKT: osobně na provozovně "Bufet Hradský" od 9.00 - 15.00 hodin, p. Mašek tel. 722 933 272, e-mail: bufethradsky@seznam.cz. Pracoviště: Jatky hradský, s.r.o. - bufet hradský, Velké náměstí, č.p. 217, 386 01 Strakonice 1. Informace: P. Mašek, +420 722 933 272.

Gastronomie - Gastronomie Pomocníci v kuchyni(15 000 Kč)

Pomocníci v kuchyni pomocná síla do kuchyně. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Pracovní doba od 6:30-15:00 hod. Možno posunout nástup pracovní doby od 7:00hod.. Pracoviště: Jatky hradský, s.r.o. - bufet hradský, Velké náměstí, č.p. 217, 386 01 Strakonice 1. Informace: P. Mašek, +420 722 933 272.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vedoucí ZŠ a MŠ speciální  Marii Havelková a velitel strakonického útvaru plukovník Ján Sedliačik.

Vojáci vybrali pro děti na plese 13 000 korun

Ilustrační foto

Krátce ze Strakonicka

OBRAZEM: Jihočeši pro letošek už své talenty znají

České Budějovice - Již 18. ročník anketní soutěže Talent Jihočeského kraje roku 2017 se v úterý uskutečnil v koncertní síni Otakara Jeremiáše Jihočeské komorní filharmonie. Ocenění si převzalo celkem šedesát jedna dětí a mládeže. Ti byli ocenění v několika kategoriích: hudební, umělecké, humanitní, přírodovědné, technické či sportovní. 

Kam za kulturou 21. února

Strakonicko - Přinášíme vám tipy na volný čas.

ANKETA: Vyberte nejhezčí masopust

Jižní Čechy - Masopustní veselí skončilo. Redakce Deníku vybrala jedenadvacet nejvydařenějších oslav v kraji a vy můžete hlasovat o tu nejlepší masopustní taškařici. Své hlasy posílejte do 28. února do 12 hodin. Podpořte vaše maškary!

Představujeme děti z MŠ U Parku ve Strakonicích

Strakonice - S naším fotoaparátem jsme se vrátili ještě jednou za dětmi z MŠ U Parku ve Strakonicích.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT