VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jak jsme jezdili na jarmarky a trhy

Jižní Čechy - Minule jsme s vámi vzpomínali na to, jak jste prožívali úspěchy v dobývání vesmíru. Dnes přichází na řadu téma jarmarků a trhů. Příště si připomeneme, jak jste dříve pásli dobytek. Rozdělávali jste si při tom oheň a pekli brambory?

14.10.2013
SDÍLEJ:

Marie ŘehořováFoto: Lucie Janečková

Na trhu nás lákaly látky. Babička z nich šila

DráchovMarie Řehořová pochází z Dráchova nedaleko Soběslavi a na trhy vzpomíná s milým úsměvem.

„Celý život bydlím na vesnici a u nás se žádné trhy nekonaly. Museli jsme za nimi jezdit do Soběslavi," začala své vyprávění sedmasedmdesátiletá seniorka.

Jak říká, na trhu se dalo sehnat úplně všechno. V paměti jí však utkvěly látky. „Šlo spíš o takové zbytky, ze kterých jsme pak doma leccos ušili. Babička měla šikovné ruce, byla švadlenou a z bavlny dokázala ušít třeba peřinku či polštář pro děti," poznamenala Marie Řehořová.

U babiččina šicího stroje však vznikalo i zdobné povlečení, různé šatičky, kalhoty, košilky. Zkrátka, to, co bylo potřeba. S mírnou nostalgií si vybavuje také podobu tehdejších trhů. S těmi, které se konají dnes, se podle Marie Řehořové nedají vůbec srovnat.

„V dřívějších dobách moc obchodů nebylo, a tak lidé, když si chtěli něco koupit, museli na trh. Podle toho se také vypadala návštěvnost. V Soběslavi se vždy sešly stovky lidí nejen z města, ale i okolních vsí," popsala s tím, že sousedi si zde kromě nákupů také rádi popovídali.

V Soběslavi se trhy rozprostíraly kolem kašny na kamenech, kterým se říkalo kočičí hlavy. „Podoba stánků se od dnešních téměř nelišila. Prodejci byli milí a bylo pravidlem, že veškeré zboží prodali. Na podzimních trzích se dokonce objevovala i jablka. Jinak se ovoce sehnat moc nedalo," doplnila Marie Řehořová, která v současné době na trhy už nevyráží.

Co potřebovala, to si už pořídila. Do města vyjede jen za nákupy potravin. 

Na trhy vyrážel i jinam, třeba do Německa

Strakonice – Když byl Vladimír Suchý mladý, trhů, jako se objevují v poslední době, moc nebývalo. Tenkrát mu ale moc nevadilo, že se člověk musel spolehnout jenom na to, co bylo k dostání v prodejnách. „Podle mě se tam i tenkrát ovoce a zelenina daly koupit," zmínil se.

Trhy tedy Vladimír Suchý začal navštěvovat až v pozdějších letech. A co ho tam nejvíc zajímalo? Třeba něco dobrého k jídlu. „Například jsem si tam kupoval koláče nebo pěknou domácí jitrnici. A je mi dneska docela líto, že za mých mladých let něco takového taky nebylo. Člověk by si tam i tenkrát určitě rád zašel," dodal Vladimír Suchý.

Na trhy vyrážel Vladimír Suchý i jinam ze Strakonic. Například do Prahy. Tam to podle jeho slov bylo hodně veliké. Kromě ovoce tam byly k dostání například i perníčky, byly to totiž trhy adventní. „Ty byly podstatně větší než ty ve Strakonicích. Konaly se na Staroměstském náměstí," vysvětlil.

Za trhy vyrazil dokonce i do Německa. Opět to byly ty předvánoční a zboží bylo na stáncích opravdu hodně. „Tam se mi ale hlavně líbila vánoční výzdoba a osvětlení. Třeba andělíčci," připomněl si. Podle něj tam však bylo všechno moc drahé, a tak si ani svařák u stánku nedal. To nechal až na doma.

Rád se vždycky podíval na strakonické adventní trhy pod Rumpálem. I v poslední době na ně chodí. Za trhy se dá se svou spoustou stánků považovat také strakonická Václavská pouť. I tam nesměl chybět. „Tam si zase třeba kupuji turecký med, kozí sýr, nebo i tu klobásu," podotkl.

Vladimír Suchý je v současné době obyvatelem Domova pro seniory v ulici Lidická ve Strakonicích.

Na pouť jsme šlapali pět kilometrů lesem

Prachatice – Své dětství prožila Marie Jurášová v Záhoří nedaleko Chrobol. Dnes žije čilá seniorka v Prachaticích. Podle jejích slov, v době, kdy byla dítětem, na poutě až na jednu výjimku nechodila.

„U nás totiž nic takového nebylo. Do Chrobol nejezdili jarmarečníci ani kolotoče, jako děti jsme na takové akce nechodili. Když jsem byla trošku větší, chodila jsme s ostatními dětmi do Lhenic na pouť. To už byla taková ta klasická pouť s kolotoči a stánky. Doma jsme dostali pár korun, abychom se mohli svézt na kolotoči, většinou jsme ještě domů koupili perníkové srdce," vypráví o svém dětství dnes již třiasedmdesátiletá Marie Jurášová.

Ani to však nebylo tak jednoduché, jako dnes, že by děti nasedly do auta a rodiče je až na pouť dovezli. „To vůbec ne," směje se. „Museli jsme do Lhenic šlapat pěkně pěšky. Po silnici by to bylo asi dvanáct kilometrů, tak jsme to brali všichni přes les, to byla zkratka, bylo to asi jenom pět kilometrů," popisuje.

Co se ale doma stále drželo, bylo posvícení. „Pekli jsme samozřejmě hnětýnky a zdobili je, to je vlastně úplně stejné, jako je to ještě dnes. Tahle tradice přetrvala beze změn," říká.

Stejně tak pekli doma na posvícení husu. „Maminka jí pekla s jablky, které do ní nacpala. Bylo to z toho důvodu, že ta jablka do sebe jakoby vsákla tu husinu, která je z husy cítit a navíc bylo maso lepší, nevysušilo se tolik," říká k receptu, podle něhož se v rodině pekla husa, Marie Jurášová.

Že by v okolí obce, kde jako dítě žila, dělali jarmarky, také nepamatuje. „Nic takového tu nebylo. Alespoň ne v blízkém okolí, takže jsme měli jedinou příležitost, a tou bylo prostě jít na pouť do Lhenic. Dneska už je takových poutí mnohem víc, než bylo, když jsem byla dítě. Některé věci se ale ani po těch letech nezměnily. Nechybějí kolotoče, na poutích jsou i dneska stánky s perníkovými srdci. Jsou prostě věci, které ani čas nijak nezměnil," uzavřela své vyprávění.

Na náměstí na jarmarku se dalo sehnat vše

PísekJosef Wala začíná své vyprávění vzpomínkou na písecký jarmark, který se konal v létě na Velkém náměstí.
„Pamatuji si, že na rohu stával turecký med a od Luny se táhly krámky, kde jarmarečníci prodávali, co měli. Na náměstí bylo opravdu vše," vypráví Josef Wala.

Nakoupit se dalo i jindy. „Když nebyl jarmark, tak přišly babky z okolí Písku, například z Klouk, Smrkovic či Semic, a všechny měly nůši, ve které nosily máslo, vejce nebo tvaroh. Nůši postavily, daly na ní prkýnko a prodávaly," popisuje senior.

Vzpomíná také na to, že máslo uválely do šišky, vzaly lžíci, kterou namočily do vody, a tou pak máslo ozdobily. Když kolem chodily zákaznice, tak mohly dokonce i máslo okoštovat, jestli není hořké," říká Josef Wala.

Maso v Písku zase prodávali v uličce Masné krámy. „Prodejci si půjčili na radnici klíček, tam zaplatili a pak mohli své maso prodávat," upřesňuje Josef Wala, jaký byl systém, a připomíná, že tehdy žádné lednice nebyly.

V létě zase lidi chodili do lesa na jahody, borůvky a houby. „Tenkrát se lesní plody přinášely na trh a prodávaly se, hlavně pak jahody. Ženy měly hrníčky a v nich třeba osm až deset litrů jahod a malin a to byla vůně," vybavuje si senior.

Lesní ovoce se nosilo také cukrářům, kteří je používali třeba do zmrzliny. „A když do ní dali právě ty čerstvé jahody, no to bylo. Zahradní jahody tenkrát vůbec nebyly, ty si jako dítě nepamatuji, jen rybíz a angrešt," říká.

Jak šel čas, tak na Velkém náměstí udělali autobusové nádraží a byl tady velký šum. Proto se trhy přestěhovaly za kostel a tam dlouho chodila, když byla malá, i jeho dcera. „Prodávala tam jednou týdně tulipány a další kytky. Byla na trhu jediná malinká, takže prodala vše. Opravdu málokdy jí něco zbylo," usmívá se.

„Co se týče hospodářského zvířectva, tak pod nemocnicí byla pouze jedna vila a velké prostranství a tam se prodával živý dobytek, a to i v zimě. Například má teta chovala prasata a vozila je tam v pondělí," vybavuje si.

Po čase trh u nemocnice skončil a dobytek se začal prodávat u Šarláku. „Ale jinak měl každý sedlák své odbytiště a nejezdil s tím na jarmark. Lidi k němu chodili nebo se maso rozváželo po domech. A za totality takové kšefty upadly úplně," zakončuje svou vzpomínku senior.

Na trhy jsem moc nebyla, nakupovali rodiče

Jindřichův HradecMarie Reitrová, která pochází z Horní Cerekve a do Jindřichova Hradce se s rodiči přestěhovala až v roce 1945, na trhy příliš často nechodila.

„Nikdy jsem na to moc nebyla," říká vitální seniorka. Pamatuje se, že v Jindřichově Hradci bývalo tržiště mezi školou a tiskárnou. „Býval tam původně dobytčí trh, ale později tam ženské chodili bílit prádlo," vzpomíná.

Když byla malá, na trhy nechodila také proto, že o nákupy se starali rodiče. „Na jarmarky se pamatuji, když jsme jezdili k tetě do Jižné na pouť. Nejdřív byla mše a potom mladí vyrazili na kolotoč a selky na nákupy," vypráví. „Když byla zase porcinkule v Hradci, byla zastavěná stánky půlka města. Tam bylo všechno možné, cukrovinky i spotřební zboží," pokračuje Marie Reitrová.

Z vyprávění od rodičů ale ví, co se na podobných trzích a jarmarcích prodávalo dřív. „Lidé z venkova tam vozili domácí produkty, třeba i zabité husy, které měly nohy svázané očištěnými střívky, kterým se říkávalo kalounky. To se i těmi pařátky používalo na vývary," líčí.

Její maminka pocházela z Deštné. „Měli tam menší statek a také jezdili prodávat. Maminka vzpomínala i na to, jak všechno muselo být dokonale upravené, ale i na to, jak museli brzy ráno vstávat, aby se na trh do Hradce včas dostali," popisuje a dodává, že movitější sedláci jezdili do Jindřichova Hradce již den před jarmarkem a ubytovávali se v zájezdních hostincích. „Ty prý bývaly ve Vídeňské ulici.

Odtud pak druhý den vyráželi se selkami na nákupy, ale i prodávat," tlumočí vzpomínky své maminky Marie Reitrová, která na trhy nechodila ani v pozdější době. „Scházeli jsme se hodně jako rodina a na tohle moc času nebylo.

Trhy bývaly spojené hlavně s poutěmi

Velešín – Jak se shoduje několik velešínských rodáků, samostatné trhy tu nepamatují. Vždy bývaly spojeny s poutí. A jak dodal Jan Šrámek, bývávaly tu pouťové trhy velké. „Stánky stály po obou stranách náměstí, na každé straně obou ulic od kostela až nahoru. Těsně před kostelem bývala hospoda a tam stánky začínaly," zavzpomínal o víkendu.

Odhlédnuto od dnešních Farmářských trhů, pamatují pamětníci trhy a poutě ve Velešíně zpravidla třikrát do roka. „Pamatuji si na Josefovskou pouť, na Václavskou a na Anděla strážce," dodává Jan Šrámek.

Co se náplně trhů týče, v dobách předválečných i těsně poválečných, lákala hlavně dospělé, protože trhovci nabízeli ke koupi různé nástroje, především řemeslné. Ale i dřeváky, potřeby do kuchyně, ošatky a zemědělské produkty. Tehdejší mladí a děti vzpomínají, podobně jako Jan Šrámek s manželkou, hlavně na laskominy jako bývaly bonbóny, kterým si říkalo fialky. Byly jednak skutečně fialové a jednak svým tvarem opravdu odpovídaly květu fialek. A nebo klasická mejdlíčka, rovněž pochoutka hlavně pro děti.

Ovšem jakmile stojí vedle stánku i s tou sebelepší nabídkou pouťová atrakce, jen málokteré dítě odolá. „Nejvíc si pamatuji na to, jak jsme jako děti chodili točit kolotoč," dodal Jan Šrámek. Jako děti totiž nemívaly mnoho peněz a tak uzavřeli s kolotočářem obchod. Protože tehdy ještě tahle atrakce nebyla na elektřinu a bylo nutno, aby ji někdo otáčel, patřil Jan Šrámek mezi ty, kdo chodil točit. Ale něco za něco.

„Už nevím po kolika jízdách, asi po pěti nebo šesti, jsme se mohli jít na kolotoči svézt zadarmo," dodává s tím, že jízda byla tvrdě odpracovaná. Nebyl totiž ani tak problém kolotoč roztočit a udržet jej v jízdě. Chodili jste zkrátka dokolečka a k pohonu jste drželi tyč nasazenou do středové osy. Problém byl kolotoč ubrzdit. „To bylo těžké. Smykovali jsme, až jsem se divil, že jsem si boty neprodřel," shrnul se smíchem Jan Šrámek.
⋌(zaza)

Autor: Redakce

14.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Mezinárodní festival studentských filmů v Písku.

Filmový festival v Písku nejspíš skončil. Přesune se do Krumlova?

Ilustrační foto

Regionální liga mladšího dorostu

Do dalšího roku mají dluh přes 32 milionů

Vodňany – Finanční rozpočet na rok 2018 byl schválen v celkových příjmech 158 688 092 korun a výdajích 191 101 815 korun.

Blíží se termín k podání žádostí na programové dotace pro rok 2018

Vodňany – Informační setkání s žadateli o dotace pro rok 2018 se uskuteční 13. prosince v 16,30 hodin v prostorách velké zasedací místnosti Městského úřadu Vodňany.

Krátce ze Strakonicka

Strakonice - Poslední zasedání

Představujeme vám prvňáčky z Bavorova a Cehnic

Strakonice - Ve středu 13. prosince vám představíme další šikovné prvňáčky.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT