close Mykolog Vladimír Špatný z Prachatic. info Zdroj: Deník/Jana Vandlíčková zoom_in Mykolog Vladimír Špatný z Prachatic. Podle prachatického mykologa Vladimíra Špatného to letos zjara vypadalo, že letošní houbařská sezona bude výborná. „Jenže pak přestalo pršet a podmínky se razantně změnily,“ říká. V posledních dnech lidé nosí z lesa hlavně hřibovité houby nebo bedly. Chybí voda. Jsou místa s rašelinou, kde by houby být měly a prostě nejsou. Na louce zase rostou houby, které by tam ani být neměly. „Houby, které by v tomto období měly růst, prostě nejsou,“ popisuje s tím, že hub je letos méně. „Dříve, když šel člověk do lesa, našel takzvaných prašivek nespočet,“ dodává s tím, že o sluku svrasklou nebo lišku nálevkovitou člověk nezavadí. A přitom prý jde o krásnou podzimní houbu.

Prašivka? To jsou jaké houby?

Lidé dělí houby na molitany a chladiče. Molitany jsou houby hřibovité, chladiče jsou „podle pražské vyšší školy houbařské“ ty s lupením ve spodní části klobouku. A právě chladiče valná většina lidí nesbírá, protože si myslí, že jsou jedovaté. Mezi chladiče řadí například i muchomůrku růžovku, tedy masák, protože ho nedokáží s jistotou poznat. Přitom takový masák je jedna z nejlepších hub a jde poznat velmi bezpečně a já jim to pořád „vtloukám do hlavy“.

Poraďte jak..

Jméno je úžasně výstižné. I na malém kousku si člověk může být jistý. Je to přece muchomůrka růžovka a při odlomení sebemenšího kousku houba zrůžoví. Ale název muchomůrka lidi odrazuje. Přitom takhle houba je chuťově skvělá, a když jí někdo ochutná uzná, že je vynikající. Ve srovnání s hříbkem, který je smetanově jemný, je prostě chutná, jiná a hlavně úžasná.

Jsou na výstavě houby, které člověk v lese běžně nepotká?

Třeba hřib kaštanový. Má hlavu jako kaštan, takovou hnědo lesklou a je drobnější. Spíš je to zajímavost, která se objevuje málokdy. Počasí vyhovuje hříbkům modrákům, smrkovým, dubovým či borovým. Právě ten borový je velmi vzácný a jako doplňuje kolega Pavel Světlík už je na červeném seznamu. Sbírat se sice ještě může, i když se uvažuje o zákazu. Přitom hřib borový na Prachaticku dříve rostl ve velkém množství a dnes je vzácnost. Chybí tu ale zatím muchomůrka zelená.

Je tu ale také houba zvaná volský jazyk. To je co?

close Volský jazyk aneb pstřeň dubový. info Zdroj: Deník/Jana Vandlíčková zoom_in Volský jazyk aneb pstřeň dubový. Jde o pstřeň dubový. Při rozkrojení připomíná právě volský jazyk a do několika minut po rozkrojení úplně zrudne. Jde vlastně o choroš a roste na stromě. Není sice vzácná, ale je výjimečná. Krásně voní a lze jí přidat do houbových směsí. Roste přímo v Prachaticích u „pedárny“ a auta ho tam ničí.

Snažíte se mezi houbaři dělat osvětu. Je povědomí o houbách mezi lidmi lepší?

Myslím, že ano. Dokáží rozeznat a přinést si ryzce či holubinky, když nevědí, přijdou se zeptat. Kolikrát i ke mně domů. Ale lidé jsou podle mě nezodpovědní, když se řekne, že jde o bedlu vysokou, tak jde o vysokou. Vysoká není bedla velká tři centimetry. Při sbírá hub je třeba opatrnost.

Málokdo jde do lesa s atlasem hub, pomáhá například google, vždyť stačí houbu vyfotit a on poradí…

Pomůže, ale… Zkuste si někdy vyfotit brambor a ono vám to řekne, že je to hřib hnědý. Někdy ani google nepomůže.

Mění se v lesích sortiment hub?

Tady u nás příliš ne. Ale před pár dny jsem byl na severu, a tam chodily desítky houbařů tři dny a hledali muchomůrku červenou. Tam prostě neroste.

Jaká je letošní houbařská sezona ve srovnání s minulými lety?

Sezona pro opravdové houbaře nikdy nekončí, houby rostou celoročně. Zjara to vypadalo nadějně, pak přestalo pršet a od té doby jsou to spíš nárazy. Houby, které měly být a byl jsem přesvědčený, že najdu, už jsem ani nenašel, například smrž nebo kačenka česká. Jsou roky nebo místo, kde se jich dá najít hromady, ale dnes se dá těžko říct, kdy a kde co bude. Už roky je to nevyzpytatelné. Například václavky mají být na sv. Václava a letos už byly třeba v létě. Počasí a houby si v posledních letech dělají, co chtějí. Je to nevypočitatelné. Na místa, která jsem měl léta na jistotu, houby nenajdu.

Na výstavě funguje mykologická poradna, využívají toho houbaři?

Osvětu děláme hlavně mezi dětmi a povědomí se zlepšuje. Houbaři ale chodí a vracejí se, mnohdy přijdou s větou: Loni jste mi poradil, já to zkusil, naučil se to a chutná mi to.

Vzdělávání v oblasti houbaření věčné, má smysl a je nekonečné. S odstupem let říkám, že lidem rady v hlavě zůstanou. Lidé se zajímají, pochopili, že se dá sbírat více druhů, ale chce se to naučit. Dříve sbírali hříbky, lišky, bedly a konec. S trochou opatrnosti to není problém. I já, když nevím, tak houbu raději v lese nechám a potkám jiných padesát.

I vám se stane, že si nejste jistý?

Rozhodně. U zvláštních hub určitě. Například u bedly zardělé. Ty jsou podobné muchomůrce a tam jsem byl opravdu opatrný a nechal si houbu ověřit u dalších dvou lidí. Mnohdy si člověk nemůže být úplně jistý u malých plodnic, kde se houba hůř poznává.

Co má člověk donést, když chce pomoc s určením?

Nejlépe celou houbu s kusem třeně, tedy celou nohu. Právě tam jsou například u muchomůrek dobré poznávací znaky. Hub je spousty a chce to sbírat s rozumem. A ne vyrazit do lesa s tím, že znám dva druhy a ostatní houby jsou jim podobné.

Říká se, že všechny houby jsou jedlé, ale některé jen jednou….

To není pravda, to já vyvracím. Taková holubinka kvalitová ta se nedá sníst. To je něco jako rozkousat a spolknout feferonku. To se prostě nedá. Běžně tu roste, je to taková červenofialová holubinka, která pálí opravdu nepříčetně a hnusně.

close Speciál houby banner info Zdroj: Deník/Jan Lakomý zoom_in Speciál houby banner Chodíte jako mykolog na výpravy s lidmi, kteří se chtějí naučit poznávat houby?

Několik výprav jsme uskutečnili. Vyrazili jsme do lesa a pak si povídali a probírali, co našli, ale není na to moc času. Občas vyrazím s kamarády, kteří se každoročně chtějí naučit nové druhy hub. Lidé v Prachaticích mě ale znají a stává se, že o radu zazvoní u mě doma.

Jaká houba je pro vás ta nejlepší?

Syrovinka.

Řekněte čtenářům Deníku, jak ji máte nejraději…

Je to úplně jednoduché a umím to i já jako nekuchař. Na horký tál u kamen se položí klobouk, poškrábe se, aby se objevilo bílé mlíko. Posolí a pokmínuje. Horkem mlíko během několika minut zrudne jako víno, pak zprůhlední a začne to zvláštně vonět jako magi. Takhle upravená syrovinka nemá chybu. Spousty lidí to nesnáší už od čuchu, ale ten, kdo to má rád, by takhle upravenou houbu vyměnil za všechno.