List se zeptal úvodem, jak starý pan Franz Hofer přišel do kontaktu s císařem Františkem Josefem a jinými korunovanými hlavami, a Uschi Parzerová vypráví, že dědeček, který přišel ze zámoří, založil v roce 1905 ateliér v Bad Ischlu proto, že v tu dobu to bylo oblíbené místo prominence. Tak také vyfotografoval císaře. Jeho syn Hugo Hofer, který se narodil v roce 1915, začal už v mládí fotografovat prominenty, jimiž byli v Bad Ischlu hlavně umělci. Tak se stal už v mladém věku osobním a domácím fotografem Franze Lehára a všude ho doprovázel. Také tím se stal jejich ateliér známým.

Portrétování prezidentů začalo Rudolfem Kirchschlägerem. „Ještě si dobře pamatuji na jeho telefonát: Haló, tady je Kirschschläger, rád bych, kdybyste mi udělali fotografie…," vzpomíná Uschi Parzerová. Pak to šlo dál s Waldheimem a Klestilem. Na posledně jmenovaného vzpomněl Christian Parzer: „S tím to bylo tak, že tehdy na poštovní známku s Kurtem Waldheimem použili fotografii od nás. Odpovědným osobám se asi zalíbila, a tak nám jednoho dne zavolali a zeptali se, jestli by pro nás bylo zajímavé udělat oficiální portrét Klestila. Kvůli tomu jsme si pak zřídili ateliér v Hofburgu."

S Klestilem pak byl Christian Parzer hodně na cestách. Vypočítává: Byli jsme v Bílém domě ve Washingtonu, v budově OSN v New Yorku, v Japonsku, Indonésii, Thajsku, se španělským králem Juanem Carlosem doma na kávě, u švédské královské rodiny… „Byla to vysoce zajímavá doba, poznal jsem mnoho lidí, k nimž se člověk normálně nedostane," říká.

K chování portrétovaných osobností paní Parzerová uvedla, že všichni pánové byli velice profesionální a vzali si na fotografování dost času. Byli uvolnění, nemuseli po nich loudit úsměv. „Musím říci, že ,od přírody´ vypadám přátelsky a usměvavá, a tak mi všichni úsměv vraceli," prohlašuje.

Jestli budou pořizovat z tradice oficiální portrét také nového prezidenta, Christian Parzer říká, že tomu tak není. V minulosti se to prý tak nějak přihodilo. Kdyby chtěla příští hlava státu fotografii od někoho jiného, udělá ji jiný ateliér. „Pokud zakázku ale dostaneme, potěší nás to, samozřejmě," uzavírá.

Manfred Doppler.Vzpomenou Černobylu i boje s Temelínem

V pondělí 25. dubna ve 20 hodin vzpomene rakouský Anti Atom Komitee na Hlavním náměstí ve Freistadtu 30. výročí jaderné katastrofy v Černobylu. Linecký deník OÖN při té příležitosti hovořil s Manfredem Dopplerem (na snímku), který vede AAK jako uvolněný předseda od roku 1997.

Doppler mimo jiné zmiňuje, že antiatomový výbor vznikl ještě před Černobylem. Protestoval už proti budování rakouské jaderné elektrárny Zwentendorf a koncem sedmdesátých let proti tehdy ohlášeným plánům rozšíření Temelína o dva bloky. „Během našich akcí proti Temelínu pak došlo k Černobylu, což potvrdilo správnost našeho angažmá," říká.

Rozhodně prý tragická událost byla „nášupem" pro antiatomové hnutí. „Organizovali jsme projekty v Čechách, semináře v Praze a pořádali informační akce s českými starosty k obnovitelné energii. Nebyli jsme v Česku oblíbení, ale nechali nás konat. Nakonec rozhodly peníze: provozovatelská společnost zafinancovala i malé obce, kde pak odpor rychle zeslábl. Bohudík si nakonec čtyři reaktory nemohla dovolit," řekl.

Na poznámku deníku, že mají pověst „alternativních protestantů", uvedl, že jeho úkolem je také ji vyvracet. „Naše hlavní úloha není demonstrovat – informujeme a odvádíme organizovanou práci ve všech rovinách. Jsou to třeba přednášky k atomové a obnovitelné energii na školách. Těchto akcí bylo dosud víc než sto a jsou dále žádány. Pravidelně připravujeme rozhlasové a televizní relace a informujeme také politiky," říká Doppler.

Železnici se daří

Rakouské spolkové dráhy ÖBB loni znovu zvýšily zisk a přepravily víc cestujících. Hospodářský výsledek před zdaněním vzrostl o dvanáct procent na 192,8 milionu eur, píší OÖN. Přepraveno bylo 238 milionů pasažérů, o tři miliony víc než předloni. Předseda představenstva společnosti Christian Kern připomněl, že výkony zvedli už popáté za sebou. Ohlásil investici 1,3 miliardy eur do nových vlaků a autobusů a přijetí 8500 nových zaměstnanců a 3000 učňů do roku 2021.

Mají děti, vystěhují je

Čtyřčlenná rodina nesmí bydlet v malém jednopokojovém bytě, rozhodl úřední soud v Mnichově. Šlo o věc občana, který si pronajal v roce 2011 byt o 26 metrech čtverečních s kuchyňskou buňkou a sklepem za 350 eur měsíčně včetně provozních nákladů. Tam žije s manželkou a dvěma dětmi narozenými v letech 2010 a 2013. V nájemní smlouvě je ale článek, že nájemník vzhledem k omezené velikosti bytu není oprávněn nechat u sebe bydlet další osoby kromě manželky. Domovní správa ho proto vyzvala, aby „počet osob žijících v bytě redukoval". Když na to nereagoval, dostal výpověď a byl zažalován o vyklizení bytu. Úřední soud dal pronajímateli zapravdu, byt je přeplněný – platí, že rodiny mohou žít v bytech, v nichž na jednoho člena domácnosti připadá průměrně alespoň deset metrů čtverečních. V daném případě jsou to jen čtyři metry. Rodině žalovaných ale vyhradil pětiměsíční lhůtu k vyklizení.

Bydlení podražuje

Chudé rakouské domácnosti trpí stoupajícími náklady. Rodiny, které mají méně než 60 % tzv. středního příjmu, spotřebovávají už 36 procent na bydlení. „Žijí prakticky jen na zaplacení nájmu a provozních nákladů," píší OÖN. Pokud se zprůměrují všechny domácnosti, obnáší tento podíl 16 procent. Jak list poznamenává, to zní už daleko méně dramaticky, a vysvětluje, že je to způsobeno vysokým podílem bytů a domů v osobním vlastnictví. Ve svém bydlí kolem 54 % Rakušanů.

Masivní růst cen po finanční krizi už sice poněkud ustal, ale v nejlepších lineckých polohách se za metr čtvereční nového bytu požaduje pořád 5000 eur. Možné je ale metr pořídit už za 2800. Pronajímatelé už sotva mohou požadovat 10-12 eur za metr jako dřív – mnoho bytů pak zůstává prázdných, byť v Horních Rakousích aktuálně naléhavě hledá bydlení kolem 22 000 osob. Zemská organizace SPÖ proto požaduje, aby zemský rozpočet podporoval o tisíc nájemních bytů víc než dosavadních 2000. V Linci by se měl počet dotovaných bytů podle sociálních demokratů zdvojnásobit na tisíc. Ceny nájmu na volném trhu v Rakousku stouply od roku 2008 o 31 %.

Násilí na ženách

Přes milion bavorských žen už bylo během svého života obětí sexuálního násilí, uvádí PNP z výzkumu institutu empirické sociologie Univerzity v Erlangenu. Ročně je sexuálnímu nebo fyzickému násilí vystaveno hrubým odhadem 140 000 žen, z toho 90 000 těžkému. Studii zadal zemský sněm v roce 2014 k posouzení potřeby zřizování dalších míst v domovech pro ženy. Nynějších sotva 370 míst je podle expertek málo, požadují jejich rozšíření alespoň o třetinu. Útočiště v těchto zařízeních nachází každoročně asi 1500 žen, ale zhruba stejný počet musí být odmítán.

Čepce jako kulturní dědictví?Zlaté čepce jako dědictví

Bavorsko se uchází 21 návrhy lidových zvyklostí o přijetí do celoněmeckého seznamu nemateriálního kulturního dědictví. Mezi nimi je také tradice „zlatých čepců" na Pasovsku, píše PNP. Jde o pokrývku hlavy podle předloh z 19. století, kterou ženy z pasovského venkova nosí jako zdobný a „korunující" doplněk slavnostního oblečení při zvláštních příležitostech.

Extremisté proti běžencům

Nedávno zaútočili pravicově extremističtí "Identitäre" na posluchárnu Univerzity ve Vídni, kde běženci právě uváděli hru Elfriede Jelinekové Svěřenci. Byla řada zraněných, čtyři muži byli zatčeni, rekapitulují OÖN. Mluvčí ministerstva spravedlnosti Albert Steinhauser řekl, že událost zvlášť jasně demonstruje stoupající násilný potenciál pravicových extremistů. Ten ukazuje také čerstvá statistika, podle níž se počet těchto činů během jediného roku zvýšil o 85 procent a během deseti let se více než zpětinásobil. Od roku 2014 do loňska znovu stoupl o více než polovinu, ze 750 na 1156, jak řekla ministryně vnitra Johanna Mikl-Leitnerová (ÖVP) na interpelaci Zelených. Tyto aktivity přibývají zejména v Horních Rakousích. V roce 2014 tu registrovali 155 skutků, loni už 254, tedy o 63 % víc. Případů fyzických útoků přibylo 85 % - ze 109 na 202. Podle Steinhausera v této spolkové zemi existuje obzvlášť mnoho extremistických struktur a přispívá k tomu i kvetoucí turistika pravicových extremistů k „magickým" památným místům jako Hitlerovu rodnému domu v Braunau.

S Afroditou, či bez ní? Vrátí se Afrodita?

Linecká městská rada předala kulturnímu výboru k posouzení návrh na znovuumístění sochy Afrodity, Hitlerova daru městu, na veřejné místo, píší OÖN. Vysvětlují, že od roku 1942 stála bohyně ve sloupovém pavilonu v parku na Bauernbergu. V roce 2008 odhalili studenti umělecké univerzity problémovou minulost této bronzové postavy meklenburského sochaře a člena NSDAP Wilhelma Wandschneidera. Tehdejší starosta Franz Dobusch (SPÖ) přes protesty lidovců nechal sochu z parku odstranit. Od té doby ležela dobře zabalena ve sklepě městského muzea Nordico. Její zmizení kritizoval i spolkový památkový úřad, ale pro rozhodnutí o jejím osudu dal městu lhůtu do léta 2015. Proto nyní ÖVP vidí naléhavou potřebu jednat, píší OÖN. Argumentuje, že není žádné kvalitní historické zpracování pro to, aby dílo jednoduše skončilo v depozitu. Zasahuje se o jeho opětné instalování na veřejnosti. Věc má nyní posoudit kulturní výbor městské rady.