Hana Vítová zpívala v Mirovicích u sv. Klimenta

Proslulý herec Rudolf Hrušínský nejstarší (*17. 10. 1920 †13. 4. 1994), už jeho otec herec Rudolf Bőhm si změnil jméno na Hrušínský) se za druhé světové války jako mladík posadil na režisérskou židli. Svůj romantický snímek Jarní píseň s tehdejší velkou hvězdou Hanou Vítovou natočil z velké části v jihočeských exteriérech. Národní filmový archiv uvádí, že lokacemi pro Jarní píseň se stala tato místa: Mirovice u Písku, Blatná a okolí, Orlík, Prácheňsko.

Snímek je starý přes 70 let, přesto ještě žijí v Mirovicích lidé, kteří si vznik celuloidového příběhu osobně pamatují. Starosta Mirovic Zdeněk Bárta odhadl, že asi tak do pěti obyvatel u toho přímo bylo. „Dodnes se tu vypráví, jak herci nocovali v bývalém hotelu Frič nebo v hostinci U Bílého lva, kde dnes stojí obchodní dům," uvedl starosta.

Jednou z pamětnic natáčení je Svatava Tomečková. Deníku před časem napsala email. „Jsem rodačkou z Mirovic, ale už přes šedesát let žiji v Písku. Co si pamatuji v té době mi bylo osm let bydlelo několik herci v různých domácnostech, také v naší ulici Klášterského. Pamatuji si na pana Hrušínského a i na mladičkou herečku Janu Dítětovou," vypráví Svatava Tomečková. Ta ví, že do komparzu se tehdy zapojilo hodně místních občanů. „Natáčení se odehrávalo například v tamním krásném kostele," podotkla mirovická rodačka.

Míč od Nebeského

Pro ni jako osmiletou dívenku bylo největším zážitkem, že u nich v rodině bydlel člen štábu. „Byl to nějaký René Nebeský a tuším byl kameramanem, nebo pomocným kameramanem (zdroje uvádějí R. Nebeského jako asistenta kamery, pozn. autora), to už nevím jistě. Určitě si ale vybavuji to, že mně vždy hodně vyprávěl. A hlavně při odjezdu mi věnoval pravý kopací míč, což byl tenkráte docela pěkný dar," svěřila se přímá pamětnice.

Podle ní byly tehdy Mirovice velmi kulturním městem. Působil tu ochotnický divadelní spolek. „Moje maminka byla první dámou souboru. Mirovice mám v paměti jako město plné obchodů a pracovních příležitostí. Také vím, že v jednom místním divadelním představení hostovala paní Hana Vítová. Soubor měl od ní krásnou fotografii s osobním věnováním," dodala Svatava Tomečková.

Co o filmu zaznamenal spolek Stroupežnický

Stopy po natáčení lze najít také ve zdigitalizované kronice na webu Státního oblastního archivu v Třeboni. Mirovický Spolek divadelních ochotníků Stroupežnický do své kroniky nalepil dobové články, že „jihočeské Mirovice dosud ušly pozornosti filmařů, ačkoliv je to městečko úhledné, tak milé, ležící v krásné přírodě."

Vpád filmařů podle záznamu „důkladně zvlnil klidnou hladinu místní idyly". „Předzvěstí byl příjezd asistenta výroby E. Šimáčka, který se musil postarati o ubytování herců a technického štábu. To ovšem není malý ani snadný úkol v místě, kde je hotelových pokojů, kde bys je na prstech spočítal. Tady musí pomoci stará česká pohostinnost," psalo se před 71 lety.

Štáb a protagonisty přivezl do města na Písecku večerní vlak. Článek si všímá mladého režiséra Rudolfa Hrušínského, kterého tehdejší diváci znali jako herce z filmu Mlhy na blatech.

„Tam jde Hana Vítová a ten mladý muž, co si vykračuje po jejím boku, bude asi ten Hanus, co hraje jejího partnera," uvádí článek. Autor nebo autorka si pak stěžuje, že úvod filmování pokazil štábu a zvědavcům vydatný déšť. Až později se vyjasnilo. „Ve velké zahradě domu na náměstí stojí již filmová kamera a režisér Hrušínský s kameramanem Deglem se již domluvili o záběru. Muži technického štábu míří odrazovými deskami na dámu s širokým kloboukem ve vysokém účesu a se slunečníkem, oblečenou v přebohatý šat našich maminek z dob před světovou válku: tak tu vytváří Hana Vítová slavnou zpěvačku Janu Mirskou. Jakási venkovská holčice nezbedně přeskakuje plot a běží k herečce. Hle, to je Jana Dítětová. Neslyšně se dává kamera do pohybu a městečko se dívá…"