Filmový pašerák Diesbach bydlel v hotelu v Trhových Svinech

V létě před 33 lety bylo město Trhové Sviny v okrese České Budějovice tak trochu na nohou. Filmový štáb režiséra Jiřího Hanibala sem přijel natáčet dětský detektivní příběh Neříkej mi majore. V té době byl populární seriál Třicet případů majora Zemana, kterým se tvůrci dětské detektivky inspirovali nejen pro název filmu, ale i pro jméno hlavního hrdiny.

Trhové Sviny jsou ve filmu vykresleny jako poklidné městečko, jehož harmonii naruší rakouský pašerák Diesbach. Filmaři vytěžili město nedaleko Novohradských hor v mnoha směrech. Už první jízda kamery, když běží úvodní titulky, zabírá hlavní trhovosvinenské náměstí, tehdy nový hotel U dvou čápů, kašnu, parčík a přilehlé domy 
s podloubím.

Další záběry vznikly na koupališti v nedaleké Horní Stropnici. Lidé dobře poznávají hraniční přechod v Českých Velenicích, železniční přejezd se závorami v Jakuli 
u Byňova, dále Žárský rybník a také České Budějovice, konkrétně hlavní náměstí, Českou ulici, gymnázium a Masné krámy. Do jihočeské metropole filmaři umístili v ději výstavu holubů.

Obyvatelé Svinů si na natáčení živě vzpomínají, protože mnozí z nich ve filmu hráli jako komparzisté nebo se na práci štábu chodili pravidelně koukat. Stanislav Šváb si například pamatuje, že štáb před místním hotelem postavil dřevěné pódium, na které umístili krásnou letní restauraci se slunečníky. „Vidím herce Faltýnka, jak po náměstí jezdil na motorce.

Filmaři využili i okolní přírodu, například hráz Žárského rybníka. Kdykoli tam jedu a vidím tamní duby, vzpomenu si právě na tohle natáčení," řekl rodák 
z Trhových Svinů.

Podobné zážitky má sedmašedesátiletý Zdeněk Žemlička, který jako mnozí další obyvatelé vzpomíná na dobu, kdy hotel U dvou čápů fungoval nejen ve filmu, ale i ve skutečnosti. Dnes je v budově bar a prodejna, hotel jako takový je zavřený. „Číšníka, který obsluhuje před hotelem, ve filmu hrál Václav Mašek. Teď pracuje v hotelu na náměstí 
v Horní Stropnici," řekl Zdeněk Žemlička.

Komparz do filmu dodala místní divadelní společnost prostřednictvím šéfa osvětové besedy.  Někdejší trhosvinenská učitelka Hana Prázdná, které tenkrát bylo 34 let, si zahrála na hornostropnickém koupališti. Sedí u stolku ještě s kamarádkou a její filmovou dcerou. „Vybavuji si to jako příjemné letní odpoledne. Ráno nás filmaři posadili do autobusu a odvezli do Horní Stropnice. Jen jsme leželi, koupali se a pak jsme šli ke stolku. Nedá se říct, že bych tam něco hrála. Přesto jsme dostali každý sto korun honoráře, a to včetně dětí," řekla Hana Prázdná.

Film má ráda, i když vnímá, že je to snímek pro děti a trochu tendenční. „Byli jsme mladí, všichni jsme si natáčení užili a v mých vzpomínkách zůstane, že ve filmu hráli jako mladíci Ondřej Vetchý a Lukáš Vaculík," dodala.

Na předzahrádce u hotelu seděl jako komparzista dnes už čtyřiaosmdesátiletý Tomáš Průka, další ochotník. Ten lituje, že ve filmu nejsou záběry, kdy hraje železničáře. „Filmaři mi řekli, abych si sehnal ajznboňáckou uniformu, ale záběry nakonec vystřihli. Uniformu mi zaplatili, dostal jsem za ni 800 korun," vypráví Tomáš Průka. Podotkl, že řada obyvatel města, kteří se na plátně objevili, dnes již nežije. „Osobně se ve filmu poznám, protože vím, kde to je. Ten záběr ale trvá krátkou chvíli," řekl Tomáš Průka.

Filmaři ve městě pracovali v červenci. Celý srpen pak ještě stála na náměstí filmová trafika, kterou si na natáčení dovezli, i když jen o pár metrů dál stála trafika opravdová.

V komparzu hrála doslova celá svinenská rodina

Pokud by se dalo říct, že ve snímku účinkovala celá rodina, tak to platí o Schwarzmüllerových. Posuďte sami: v komparzu se objevil Petr Schwarzmüller, jeho rodiče, manželka, obě dcery, sestra a její obě děti.

„Dostali jsme samozřejmě velmi epizodní role. Tvořili jsme komparz letní restaurace, ve vlaku, v autobuse. Trochu výraznější roli měla moje sestra, která představovala mámu jednoho kluka, který chová holuby," řekl Petr Schwarzmüller.

Jeho otec Otto dubloval 
v některých záběrech trafikanta v podání Jiřího Pleskota. „Já jsem občas zastoupil Jana Faltýnka na motorce. On udělal pár detailních záběrů, ale pokud bylo třeba zabrat motorku zezadu, byl jsem to vesměs já. Kromě toho jsem filmařům pomáhal zajišťovat  nejrůznější technické věci," řekl Petr Schwarzmüller. 
K ruce byl i jeho otec Otto, zdejší velký divadelník, který tu přinesl nějakou stoličku, tu třeba košík jablek.

Výčet rodinných komparzistů nekončí. Ve filmu kamera zabírá maminku Petra Schwarzmüllera, která jde jako lázeňský host v modrých šatech ze schodů. Na koupališti v Horní Stropnice parta rozjívených kluků poškádlí malou holčičku tím, že jí položí zmrzlinu na záda. Holčičkou je dcera Pavla Majerová. Dodnes ji mrazí, když ucítila ledovou sladkost na zádech. „To víte, že si to pamatuji, protože se záběr musel snad patnáctkrát opakovat. Vždycky jsem čekala, až mi ten kluk položí zmrzlinu na záda a začnu plakat. Bylo to nekonečné, než byl pan režisér spokojen. Pak mi objednal spoustu zmrzliny, kterou jsem mohla sníst," směje se Pavla Majerová, která ve filmu hrála v pěti letech.

Jen nemohla pochopit, že žena, která jí utěšuje, je její filmová maminka. „Filmaři mi vysvětlili, že se k ní mám chovat jako k mámě. Měla jsem na sobě jednodílné plavky, které jsem pak dlouho nosila," vypráví Pavla Majerová.

Druhá dcera Petra Vicková, o dva roky starší, si myslí, že se natáčení účastnila jen jako divačka. „Možná jsem byla v davu, ale to už nevím. Co mi  utkvělo, bylo to, že natáčení je něco výjimečného a skvělého. Město se proměnilo, filmaři postavili zahradní restauraci, město jakoby prokouklo, to se mi líbilo," řekla.

Ve snímku nechybí ani žena Petra Schwarzmüllera. Je vidět coby štíhlá blondýna 
v brýlích, jak jde v podloubí svinenského náměstí, když hlavní hrdina nese spravit budík. Ten mu spadne na zem, on se pro něj sehne s hercem Janem Faltýnkem a paní Schwarzmüllerová je obejde.

Sestra Jana Randová ztělesnila maminku dětského holubáře Janoucha. „Jsem 
v záběru, když vykouknu z okna kuchyně a řeknu: Co tady chceš po ránu? Ta chalupa, kde se točilo, se nachází ve Svinech, říká se tam U Božků. Nejprve mě na náměstí nalíčili, pak odvezli autem a oblékli do županu. Z toho okna jsem vykoukla asi třikrát nebo čtyřikrát, protáhla jsem se a přičísla si vlasy," popisuje.

Když se dozvěděla, že bude hrát větší epizodní roli, nechala si ušít šaty, ale nakonec ji oblékli do starého županu. „Honorář jsme jako rodina projedli v hotelu, kde se natáčelo," směje se Jana Randová.

Do filmu se dostaly i její děti. Syn stojí před gymnáziem
v Českých Budějovicích a pak v davu na koupališti v Horní Stropnici, dcera přechází přes trhosvinenské náměstí se svým otcem. „To je kratičký záběr, musela jsem si film na videu zastavit, abych dceru poznala. Chci ale říct, že to natáčení bylo nádherné. My  jsme tím strašně žili, bylo to krásné a připadali jsme si jako velcí herci," uzavřela sví vzpomínání Jana Randová.