Po stopách dávno zmizelých obyvatel Šumavy se vydává v novém dokumentu České televize filmový režisér a scénárista Zdeněk Flídr ze Zárybničné Lhoty.
Jeho dvoudílný dokument nazvaný Vyvoleni k utrpení – osudy židovského obyvatelstva na Šumavě a v Bavorském lese, zachycuje osudy jihočeských a bavorských Židů, kteří žili na Šumavě. Koncem dubna natáčel televizní štáb v Národním parku Šumava dvoudílný dokument. Vzpomínkami pamětníků a vyprávěním historiků vzniká projekt, který přiblíží osudy jednotlivců i židovských rodin ze Šumavy.

Linie příběhů sahá až do 10. století a končí rokem 1945. „Dokument zachycuje tradice a život židovských obyvatel na Šumavě a v Bavorském lese a přiblíží jejich soužití s Čechy a Němci," říká režisér a scénárista unikátního projektu Zdeněk Flídr. Tvůrci s kameramanem Andrejem Barlou mapují i pogromy ve středověku, například masakr v září 1338 ve Straubingu a o pár let později v Pasově.

„Václav Diviš z Horské synagogy v Hartmanicích nás seznámil i se smutnými událostmi z března 1866 v Sušici. Vyprávění Simony Kotlárové nás zase zavedlo ke dni 19. ledna 1919, kdy ve Strakonicích hladové bouře přerostly v drancování židovských obchodů. V dokumentu hovoří i Dorit Krenn a připomíná bavorské případy individuálního teroru z 30. let včetně vražd," prozrazuje Zdeněk Flídr.

Jednou z nejsilnějších částí dokumentu je filmařské zachycení trasy Volarského pochodu smrti, který vyšel 13. dubna 1945 z koncentračního tábora Hemlbrechts a skončil 5. května ve Volarech a 6. května v Husinci u Prachatic.
„Na 1300 převážně židovských žen z Polska, Ukrajiny, Haliče a Německa vyšlo za doprovodu ozbrojených dozorců SS na trasu Hemlbrechts, Domažlice přes Hartmanice, Kvildu do Volar. Po strastiplné cestě jich do Volar a Husince dorazilo asi 150. Ve Volarech je pochováno 94 z nich," řekl Zdeněk Flídr. „Přeji si, aby se v životech lidí, o nichž dokument hovoří, poznal každý divák. Aby pochopil, co znamená opuštění rodného domu a přátel, co znamená upření vzdělání, ztráta majetku a absolutní ponížení končící až smrtí," svěřuje.

„Šumavská krajina se od druhé světové války značně změnila, ale najdeme zde řadu míst, kudy pochod na konci války procházel," řekl Josef Štemberk ze správy NP Šumava s tím, že turisté, kteří hledají místa spojená s historií, zde takové cíle najdou. Jedním z nich je také židovský hřbitov v Hartmanicích. „Jsou zde pochovány i ženy, které zahynuly při pochodu smrti," říká Václav Diviš z památníku v hartmanické synagoze. „Každoročně sem jezdíme na brigádu a staráme se o zdejší hřbitov a přístupovou cestu k němu," prozrazuje Michaela Čermáková, ředitelka Diecézní charity České Budějovice.

Filmaři v šumavském parku natáčeli například na Polce u Horní Vltavice, Kvildě, Horské Kvildě, Rejštejně a Svojších, kde se koncem války pokusili lidé podat zuboženým ženám alespoň vodu, jak vzpomíná na čin své maminky Marie Malá ze Sušice,
„Premiéru plánuje Česká televize na letošní listopad. Rádi bychom měli předpremiéru u nás, aby si tuto smutnou kapitolu dějin Šumavy připomněli i všichni zdejší obyvatelé," dodává Josef Štemberk. Natáčení se z německé strany zúčastnilo 23 historiků a pamětníků i stovka členů Jüdischen Gemeinde ze Straubingu. Z české strany vypovídá v dokumentu 18 odborníků a pět pamětníků.

Od 17. do 21. května bude štáb ČT natáčet ve Vídni setkání příslušníků rodu Getreuer ze Šumavy, Libochovic a Vídně, včetně potomků, kteří nyní žijí v Izraeli, USA, Kanadě, Austrálii, Holandsku, Německu nebo ve Vídni.