„Běží časy, běží – všechno s sebou mění, co nebylo, přijde – to co bylo, není… Všichni jednou odjedeme vlakem, který se zpátky nikdy nevrací…,“ těmito slovy začíná nová kniha k výročí místí trati od strojvůdce Michala Balláka a stejná slova zdobí také zastávku v nedalekých Chvalešovicích, kde bydlí.

Ucelená publikace chyběla

Jak sám dvaatřicetiletý Michal Ballák dodává, strojvedoucího u Českých drah (ČD) dělá jedenáct let a jezdí převážně s osobními vlaky z Českých Budějovic, účastní se také historických jízd v rámci projektu ČD Nostalgie, nejradši má šumavské lokálky. „Jsem přímo z Chvalešovic, bydlím tedy na trati, tady poblíž Týna nad Vltavou,“ uvádí s úsměvem autor publikace.

Putovní muzeum od Československé obce legionářské je věrnou replikou legionářského vlaku z období let 1918–1920. Legiovlak poprvé zavítal i do Bechyně a zůstane do neděle 20. června.
Legiovlak korzuje Jihočeským krajem. Legionář prozradil, že vozil medvědy

Knihu, která má 184 stran a obsahuje 172 dobových snímků, se rozhodl napsat, protože o samotné trati Týn nad Vltavou – Číčenice nikdy nevyšel ucelenější materiál. „Nikdy se o trati moc nepsalo, a přitom má svoje kouzlo. Snažil jsem se, aby nešlo jen o holý text, takže v knize je spoustu fotografií z různých zdrojů, ale třeba i humorné historky. Například jak tady lupič ukradl dámské spodní prádlo,“ prozrazuje.

Kromě vlaků a historie trati do svého díla zařadil třeba i přehled neuskutečněných plánů. „Původně měla třeba trať vést z Týna do Bechyně, další variantou bylo železniční spojení z Týna přes Horní Bukovsko až do Veselí nad Lužnicí, ale tyto plány nebyly nikdy realizovány,“ naznačuje Michal Ballák.

Putovní muzeum od Československé obce legionářské je věrnou replikou legionářského vlaku z období let 1918–1920. Legiovlak poprvé zavítal i do Bechyně a zůstane do neděle 20. června.
Legiovlak korzuje Jihočeským krajem. Legionář prozradil, že vozil medvědy

Každý si v knize prý najde to svoje, jde o souhrn mašin, které na jednokolejné trati jezdily včetně rozdělení do období. Zároveň se její čtenáři dozvědí i osobnostech spjatých s místní drahou. „Díky nim jsme mohli pojmenovat třeba rychlíky, je tam například Jan Kruliš, slavný inženýr železničních staveb, který naprojektoval trať i místí železný most. Dále tam najdete povídání o prvním přednostovi vltavotýnské stanice Ferdinandu Havránkovi, či prezidentovi družstva pro výstavbu tratě Vojtěchovi Knihovi,“ vyjmenoval Ballák, který v sobotu knihu slavnostně pokřtil a posléze vozil pasažéry původním motorovým vlakem 810.100.

Poprvé na neobsluhované trati

Program celého dne byl bohatý, o něm informoval hlavní organizátor akce Filip Hlinka ze spolku Vltavotýnská lokálka. „Velkou zajímavostí a unikátní záležitostí v Týně je, že přijel i Legiovlak, je to v podstatě první stanice bez pravidelné osobní dopravy, kam přijel,“ podotýká.

Putovní muzeum od Československé obce legionářské je věrnou replikou legionářského vlaku z období let 1918–1920. Legiovlak poprvé zavítal i do Bechyně a zůstane do neděle 20. června.
Legiovlak korzuje Jihočeským krajem. Legionář prozradil, že vozil medvědy

Dalším okénkem do historie byly jízdy na inspektorské šlapací drezíně, či okružní jízdy městem retrobusem Karosa ŠD 11 Evropabus zapůjčeným společností GW Jihotrans, ale i nostalgické jízdy na trati parní lokomotivou Kafemlejnek, ikonickým retromotoráčkem zvaným Orchestrion, motorovým vozem řady 854 Hydra, či motorákem Stadler RS1.

Nechybělo občerstvení a doprovodný program pro děti včetně fotokoutku. „Společnost ČD Cargo zapůjčila také do statické expozice i současné lokomotivy, které mohou lidé znát z každodenní přepravy, GW Train Regio tu prezentuje nový přírůstek, jde o moderní německý motorový vůz GWTR řady RS1, který budou cestující od příštího grafikonu potkávat v Plzeňském kraji,“ upozorňuje Hlinka.

Legiovlaku přibude nový vagon

Legiovlak se v Týně zdrží do neděle 11. června do 19 hodin, pak přejíždí do Čerčan, kde se zdrží týden. Jeho součástí je mimo jiného luxusní salonní kupé. „Salonní vůz byl původně určen pro vysoké úředníky ruské státní dráhy, kteří v nich jezdili na inspekce magistrály. Když měli možnost během občanské války, tak je zrekvírovali a využívali je vyšší důstojníci jako reprezentativní vozy během výjezdních jednání s představiteli armád, francouzskými generály, místních samospráva a podobně. Většinou je měli přiděleny ze služebních důvodů, mohl ho použít i generál Milan Rastislav Štefánik, když jel za našimi legionáři do Ruska,“ shrnuje průvodce Legiovlaku Jan Steidler s tím, že nešlo o běžnou záležitost. „Více bylo vozů první třídy, v tomto případě šlo už o luxusní záležitost,“ podotýká.

Putovní muzeum od Československé obce legionářské je věrnou replikou legionářského vlaku z období let 1918–1920. Legiovlak poprvé zavítal i do Bechyně a zůstane do neděle 20. června.
Legiovlak korzuje Jihočeským krajem. Legionář prozradil, že vozil medvědy

Legiovlak stále inovuje, došlo ke změně expozice, úpravě panelů, legionářům přibyly stejnokroje a nyní čekají na nejnovějšího člena soupravy. „Největší novinku očekáváme během sezony, kdy k nám bude přiřazen nový vůz,“ upozorňuje. Původem jde o francouzský vůz, který byl během 2. světové války součástí německého radarového vlaku. „Pak byl u Československé lidové armády, a nakonec skončí u nás. V jeho expozici budou naučné panely věnované druhému odboji,“ uzavírá Jan Steidler. 

Souprava Legiovlaku má omezenou rychlost, pohybuje se maximálně 50 kilometrů v hodině. Přejezd z Jindřichova Hradce do Týna nad Vltavou s nocováním v Českých Budějovicích trval posádce 20 hodin. Legiovlak je ambiciózní projekt Československé obce legionářské, který si předsevzal vytvořit věrnou repliku legionářského vlaku z období let 1918-1920, kdy na Transsibiřské magistrále v Rusku probíhaly válečné operace čs. legií. Vlak křižuje od května 2015 celou Českou republiku a jeho cesta potrvá minimálně do roku 2026 díky podpoře Ministerstva obrany a Ministerstva dopravy.

Historická parní lokomotiva Plzeň po dobu tří dnů pomáhá se zatěžovacími testy mostních konstrukcí na nové přeložce trati IV. koridoru mezi Soběslaví a Doubím u Tábora.
Parní lokomotiva Plzeň pomáhá se zatěžovacími testy na IV. koridoru u Soběslavi