Práci ale oběma umělcům komplikoval neustálý déšť. "Začali jsme 3. května, mezitím několik dní pršelo. Na jednu stranu to byla komplikace, na druhou stranu to bylo příjemné, jak jsem tady bydlel, tak jsem si u řeky pěkně zameditoval, což je důležitá rovina té práce," dodává Josef Faltus. Kromě deště sochařům komplikovali práci i všudypřítomní holubi, kteří na písková díla neustále sedají a poškozují je. Soše příšery dokonce jeden z nich ulomil roh.

Práce sochařů je pro kolemjdoucí atraktivní. Během tvorby pískových děl se lidé u náplavky často zastavovali a pozorovali umělce při práci. "Chodilo sem za mnou hodně diváků, protože to je pro ně atrakce a závidí mi, že si hraji v písku, ale i když to nevypadá, tak je to celkem dřina. Na druhou stranu člověk alespoň trochu zhubne," vtipkuje sochař, který na oficiální otevření galerie pod širým nebem dorazil bos a připadal si prý díky písku jako na pláží.

S letošním námětem soch je spokojený. "Líbí se mi, že to má sílu toho konceptu, té myšlenky," říká sochař. Lidé by chtěli sochy u Kamenného mostu trvale. Podle Josefa Faltuse je naopak dobře, že díla mají dočasnou trvanlivost. "Ty sochy jsou dělané jako divadlo, na chvilku. Neobstály by tady trvale. Pobavíme se, zahrajeme, zazpíváme a důležitý moment je, že to také zmizí. Lidé ale tyto věci vnímají jako něco zázračného, ty detaily v písku je fascinují," vysvětluje.

V soukromém životě je Josef Faltus sochařem na volné noze a sám se specializuje na vážnější tvorbu. "Dělám soutěže se sochami, občas nějakou vyhraji většinou ale ne. Sochy z písku jsou speciální řemeslná disciplína. Jinak rád modeluji a odlévám různá díla," uzavírá.

Pískové sochy u Otavy budou obyvatelům města i návštěvníkům dělat radost až do podzimu.