Kliknutím zvětšíteDnes barokní zámeček v obci Bzí (původně tvrz se zmínkou v roce 1345) se na plátnech kin objevil dvakrát. Nejprve ji v roce 1979 využil pro svůj protektorátní film Zlatí úhoři Karel Kachyňa (Deník psal v článku Starý most v Zářečí žije už jen ve filmu) a zhruba za čtvrt století sem režisér Jaroslav Soukup umístil úvodní část temné komedie Svatba upírů.
Zámeček, který připomíná rozlehlý statek, byl v ději zájezdním hostincem. Tady vzniká osudová láska mezi mladým Angličanem Bancroftem (Rudolf Hrušínský nejml.) a upírskou hraběnkou Olivií (zpěvačka Iveta Bartošová). V prvních scénách tu hoří stáje, vzniká zmatek a čeledíni a děvečky hasí oheň.
Komparz neboli služebnictvo představovali obyvatelé
Dolního Bukovska a okolí. Jedním z nich byl tehdy čtyřicetiletý Miroslav Mráz. „Filmaři sháněli lidi do komparzu, tak jsme se s kamarádem přihlásili. Dojeli jsme na zámek, tam nás oblékli do kostýmů a nalíčili. Byli jsme jako kočí, nosili jsme opratě na rukou," vzpomíná Miroslav Mráz. Točilo se hlavně za tmy a on na natáčení strávil asi pět nocí. Dovolenou z práce si brát nemusel, filmování skončilo třeba ve dvě hodiny v noci.
„Po každém natáčecím dni nás pokladník vyplatil. Byly to slušné peníze. Vím, že jsem si za ně v té době koupil satelit," vypráví komparzista. Líbilo se mu, že vidí, jak co vzniká. „Zaujala mě zvířata cvičená pro film. Pes dostal pokyn, aby podběhl pod koňmi rozjetého kočáru a vrátil se zpět. A ten pes to udělal. Dokonce i prase se hýbalo podle pokynů," kroutí hlavou Miroslav Mráz.
Přidal historku o bramborách na ošatce. Když komparzisté dlouho čekali na záběr, hodily filmové děvečky hlízy do košů s rozpáleným dřívím a brambory upekly. Rekvizitář pak dostal vynadáno, že na ošatce chybí pro kameru. „Brambory jsme zkrátka snědli," směje se pamětník. „Díky filmování vím, jak se co dělá. Třeba Petr Nárožný dostal facku od děvečky, kterou obtěžoval, vyletí z cimry na zápraží k zábradlí, ale to letí jeho dublér," uvedl Miroslav Mráz. Ve filmu se poznává, ale musí být pozorný.
„Když hoří stáj, mlátím do ohně staročeskými vidlemi. Když odjíždí kočár, přecházím s kamarádem dvůr." Tím kamarádem byl Petr Mach, který byl také součástí filmové chasy. „Mám na to pěkné vzpomínky. Poznávám se ve scéně, kdy pan Preiss šermuje se svým sokem. Stojím opodál a štípu dříví," řekl Petr Mach.
Šermířské scény měl po odborné stránce na starost Václav Luks, který filmařům pomáhal několikrát (mj. při Jestřábí moudrosti v Kestřanech u Písku). „Na statku ve Bzí jsem byl jednu noc. Jinak jsme potyčky točili v barrandovských ateliérech. Viktora Preisse jsem pro tento film učil šermovat ve Vinohradském divadle za dohledu režiséra Soukupa. Na místě jsme si to jen zopakovali. Museli jsme se přizpůsobit jinému povrchu, potřebám kamery a režie a také prostoru, kde stáli komparzisté, kočár a koše s ohni," vysvětlil Václav Luks.
Pro Viktora Preisse měl slova chvály. „On je pohybově nadaný. Nebyla to naše první spolupráce. Učil jsem ho deset let před tím šermovat pro Rychmanovu televizní adaptaci Třech mušketýrů, kde hrál Aramise," uvedl zkušený šermíř.
Zámeček Bzí si pamatuje, byl omšelý a perfektně vytvořil atmosféru ponurého zájezdního hostince. Dnes má zámek belgicko–ruské majitele a čeká na rozsáhlou rekonstrukci. Asi třetina objektu kryje nová střecha.
Natáčení zažil také Karel Bubeníček, když se přistěhoval do Bukovska. „Vybrali si mě do komparzu, ač jsem nosil knír a chtěli, abych ho shodil. To jsem odmítl. V úvodu, kdy na zámek míří kočár s mladým Hrušínským a Petrem Nárožným, dělám dubléra Nárožného. On měl přijet o něco později, tak mě oblékli do jeho kostýmu. Ve filmu je samozřejmě vidět jen moje silueta," vypráví Karel Bubeníček.
Pak hraje v okamžiku, kdy se hasí oheň. Hrušínský mu vyrve džber s vodou, polije se a vrhá se do plamenů zachránit koně. „Měl jsem slovní konflikt s režisérem, kterému se nelíbilo, že se nestíhám rychle prodrat komparzem a dostat se dopředu záběru. Točilo se to asi čtyřikrát," vybavuje si muž. Také si pamatuje, že seděl u hodovního stolu. Na talíře dostali kousek pečeného žebra a rekvizitář volal, aby to nikdo „nesežral".
Na natáčení vzpomíná jako na zajímavé zážitky. „Bylo to velice příjemné. Trochu jsme se kamarádili s Rudolfem Hrušínským. O pauzách si bral walkmana a poslouchal vážnou hudbu. Půjčil jsem mu nahrávky, třeba Ave Maria," uvedl Karel Bubeníček.
K natáčení se nepřímo dostal i současný starosta Dolního Bukovska František Mazanec. V obci tehdy provozoval obchod se smíšeným zbožím. „Filmaři si jezdili pro jídlo nebo pro barvy, když chtěli něco na zámku natřít."
Olivie byla velkou filmovou rolí zpěvačky
V době natáčení filmu Svatba upírů bylo Ivetě Bartošové sedmadvacet let, byla na vrcholu své pěvecké kariéry. Role hraběnky Olivie byla její největší filmovou příležitostí, pak se ještě objevila krátce před svou tragickou smrtí (2014) v úloze ředitelky
v málo známém hororu Poslední výkřik (2012).
Iveta Bartošová především účinkovala v televizních filmech a seriálech, například nazpívala titulní píseň pro seriál Chlapci a chlapi (1988). Zpívá také „pod" titulky Svatby upírů.
V tomto filmu nemluví svým hlasem, dabuje ji Simona Vrbická.
Jaroslav Soukup, autor Drsné planiny nebo Lásky z pasáže
Osmašedesátiletý tvůrce, rodák z Plzně, není příliš oblíben u kritiků, ale u diváků ano. Snad každý zná jeho pohraničárskou story o 50. letech Drsná planina z roku 1979 s Jiřím Bartoškou nebo populární krimi příběhy s Lukášem Vaculíkem a Sagvanem Tofi Láska z pasáže (1985) a Kamarád do deště (1988).
Slušnou úroveň mělo Romaneto (1980) s Viktorem Preissem o Jakubu Arbesovi. S Rudolfem Hrušínským nejml. natočil v roce 1987 divácky úspěšnou hudební komedii Discopříběh.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
