Založil jej prý v roce 1998 Dr. Madan Kataria, zakladatel formy jógy, při níž člověk z nuceného smíchu přejde do přirozeného. První světové setkání k mezinárodnímu smíchu bylo 11. ledna 1998 v Bombaji a sešlo se k němu 12 000 lidí. „Happy-Demic" 9. ledna 2000 v Kodani na náměstí přilákal 10 000 „smáčů". Tato forma cvičení už se podle Wikipedie rozšířila do více než 70 zemí, v nichž působí přes 6000 klubů. Jogíni smíchu slaví také v Německu. Přesně ve 14 hodin greenwichského hlavního času se mají lidé začít společně smát po dobu tří minut.

14 530 cizích pracovníků

Linec – Deset let po rozšíření Evropské unie o východní země z hlediska rakouského trhu práce situace už stabilizovaná. „Ti, kteří chtěli přijít, už jsou tady," říká v deníku OÖN ředitelka hornorakouského úřadu práce Birgit Gerstorferová.

Pro občany Česka, Maďarska, Polska, Slovenska, Slovinska a pobaltských států platilo omezení přístupu na rakouský a německý trh práce do roku 2011, pro Bulhary a Rumuny až ke konci roku 2013. „Jde o lidi, kteří už užívali své svobody usídlení a nyní mohou začít legálně pracovat. Do konce března tak nastoupilo do zaměstnání v Horních Rakousích 1300 Rumunů a 200 Bulharů," pokračuje list. Ze zbývajících osmi východoevropských států pracuje v této spolkové zemi 14 530 lidí, což podle Gerstorferové odpovídá očekávání. V Rakousku je zaměstnáno více než 136 000 „unijních" cizinců. Z těch je nejvíc Maďarů – téměř 58 000, z toho v Horních Rakousích 5700. Poláků jsou tu asi  3000, o zbytek se dělí Češi se Slováky. Z Pobaltí je v Horních Rakousích zaměstnáno 82 osob. Při téměř 620 000 zaměstnaných v této zemi připadá na cizince z nových států EU 2,3 procenta.

„Občané EU z východu jsou u nás zaměstnáni převážně v branžích závislých na sezoně, jako ve stavebnictví nebo gastronomii. Z tohoto důvodu, a také proto, že berou často méně kvalifikovanou práci, je jejich podíl na nezaměstnanosti v Rakousku nadprůměrně vysoký – podle Gerstorferové na ně připadá desetina hledajících práci," uzavírají OÖN.

Hoeness ze Síně slávy

Uli Hoeneß, bývalý reprezentant a prezident fotbalového Bayernu, odsouzený za daňové úniky, složil své členství v Hale slávy německého sportu a zřejmě tak předešel jeho vyloučení, napsal deník PNP. Hoeness vrátil Zlatou sportovní pyramidu, která mu byla propůjčena v roce 2009 od Německé sportovní pomoci za celoživotní dílo. S tímto vyznamenáním byla spojena i jeho účast v Hall of Fame.  Ta byla založena v roce 2006. Po přijetí bývalých fotbalových mistrů světa Gerda Müllera a Seppa Maiera v tomto týdnu je v ní nyní 80 osobností.

Myslivkyně

Bavorský myslivecký svaz zaznamenává enormní přírůstek členek. Mezi 48 000 myslivci v zemi je asi 20 procent žen. Od čtvrtka se lovecká sezona v zemi rozjela naplno, protože od půlnoci může být zase lovena srnčí, nejoblíbenější kořist mužů a žen v zeleném. V loveckém roce 2012/13 bylo v zemi složeno 300 000 kusů.

Holubí páter

Tichá idyla obce Grainet v Bavorském lese se 600 obyvateli se změní během několika sekund poté, kdy farář Michael Gnan (60) otevře svůj holubník. Okamžitě z něj vyletí holubi a kdekoliv krouží, zní fascinující pískání.

„Gnan oživil staletí starou církevní muzikální tradici," píše deník PNP. „Jeho chovanci nosí až dvacet gramů těžké čínské zvonečky. Když všichni společně vyletí, vyvolají zvláštní, těžko definovatelný zvuk pískání. Gnan je ale začal dirigovat jako orchestr a vypouští je do chrámových prostor jednotlivě, po dvojicích či menších skupinách. S ptáky se zvonečky v rozdílných tónech tak ,hraje hudbu větru´…"

Holubi pátera Gnana muzicírují. Gnan je farářem v Grainetu jedenáct let. V holubníku za farou chová asi 80 holubů. V pravém slova smyslu je trénuje, pomalu si získává jejich důvěru, učí je přilétat na jeho rukáv k misce s krmením… V jeho třech farnostech jsou holubi nasazováni o svátcích – o Velikonocích třeba vypouští holubici symbolizující Ježíšovu duši. Jeho holubi „zvoní" při prvních přijímáních, při svatbách a jiných obřadech. I pro nevidomé jsou jejich „vystoupení" v chrámech zážitkem, protože kromě slyšení tónů mohou také lépe vnímat hloubku prostoru, rozebírá PNP. Gnan udělal dobrou zkušenost s tím, jak krotkost jeho holubů zvyklých na ruku člověka působí na těžce zvladatelné děti…

Že by s nimi mohl dělat také hudbu, napřed nevěděl. Na myšlenku ho přivedli uchazeči o azyl.  Po své teologické promoci v roce 1994 na téma Starý zákon pracoval s běženci z Blízkého Východu. Učil se arabsky, zaměstnal arabskou hospodyni, a několik azylantů mu s holuby pomáhalo. Přivedli ho také na myšlenku zkusit s nimi létání se zvonečky. „Když v roce 1995 dělal své první pokusy, mysleli si sousedé, že vyvolaný zvuk způsobuje porucha tehdy nových satelitních přijímačů," uvádí PNP.

„Holubí hudba" byla ve zdejších krajinách zcela neznámá a Gnan ji pokládal za čistě orientální praxi. Později zjistil při cestě do Číny, že je známa i tam. Začal se po píšťalkách pídit a několik jich zakoupil. Pak narazil na písmo Martina Luthera z roku 1532. Reformátor v něm popisoval zvyk chválit Boha „zvoněním holubů". Dnes je přesvědčen, že toto jejich ozvučené létání byla ve středověku velmi rozšířená církevní tradice,  která ale časem upadla v zapomenutí. „Koncem května chce tuto liturgii znovu uvést ve známost také při Německém katolickém dnu v Řezně. Při dvou mších doprovodí jeho ,hudba větru´  symfonii Antonína Dvořáka…"

Vyvolávat neobvyklé tóny se páteru Gnanovi daří také „znějící lukostřelbou", pocházející z Japonska. Na šíp je připevněna píšťalka, která pak při letu zní. V Pörndorfu u Aldersbachu vede Gnan asi dvacetičlennou skupinu mužů a žen, kteří si svými pískajícími luky hrají celé melodie…