Stoupal tehdy severní stěnou, s minimální výstrojí a bez nákladných výškových táborů, jak jsou dnes obvyklé. Na stěně se spontánně rozhodl o její traverz, takzvaný Norton-Couloir, kamenitou strmou rokli vedoucí k vrcholu. Byl prvním, který jí prošel.

„Přestože se v těchto výškách, 8000 metrů nad hladinou moře, dá pohybovat jako v časové lupě, byl to závod - Reinhold Messner proti Naomi Uemurovi. Známý japonský horolezec dostal povolení k sólovému výstupu před Messnerem, a jeho ,soupeř´ otevřeně ve své knize Everest Solo přiznává, že ho ,musel předběhnout´. Podařilo se mu získat rekordně rychle povolení k výstupu na Chomolungmu, jak Everestu říkají v Tibetu, přes čínskou severní stranu,“ popisuje list.

Spolu se svou tehdejší přítelkyní Nenou Holguinovou vyrazil k pokusu v čase monzunů, obvykle nesmírně deštivém. Dva roky předtím se mu společně s Peterem Habelerem podařil prvovýstup na tuto horu bez kyslíkového přístroje. Také tentokrát šel „na vlastní plíce“, a neměl ani vysílačku.

„Když při výstupu spadl do trhliny v ledovci, zapřísahal se sestoupit, kdyby se mu podařilo dostat se ze svého ,tmavého vězení´ bez stoupacích želez, a sliboval, že už nikdy osmitisícovku sólově. Zachránil se – a stoupal dál,“ pokračuje list.
Ve středu 20. srpna 1980 stál na vrcholu. „Předně – není to žádné místo k úlevě. ,Dolezl jsem´ ke smrti. V této prázdnotě se ale jaksi zhutňuje i energie – dobyl jsem se,“ napsal v knize.

Sedmnáctého září oslaví Messner 76. narozeniny. Pak chce nastoupit k „finální expedici“ kolem světa, při níž hodlá předávat své chápání horolezectví, uzavírají OÖN. Cítí prý povinnost bojovat za tradiční alpinismus. „Nejsem jediný, kdo to může dělat. Ale jsem jeden z těch, kteří přežili,“ spojuje.

Jeho vizitku deník doplňuje, že jako první člověk stál na vrcholu všech čtrnácti osmitisícovek, vždy bez kyslíku. Jak prvnímu se mu podařily sólovýstupy na Nanga Parbat (1978) a Mount Everest (1980). Jako druhý zdolal nejvyšší vrcholy sedmi světadílů. Přešel Antarktidu (1989/90), Grónsko (1993) a poušť Gobi (2004).

Do práce bez objížděk!

Clemens Sandhöfner (42) z Ottensheimu jezdí do práce v Linci denně na kole – tam a zpátky celkem 30 kilometrů. Cyklostezka kolem frekventované spolkové silnice mu byla příliš riskantní, pro jízdu tam zvolil raději objížďku o šest kilometrů delší. Letos v lednu tam měl pád, deset týdnů měl zápěstí v sádře a pak docházel na fyzioterapii, z níž mnoho hodin kvůli koroně odpadlo. Na doporučení lékaře ohlásil úraz jako pracovní, ale pojišťovna uzavřela, že trasu cesty volil z privátního a sportovního zájmu. Nešlo tedy o pracovní, ale o volnočasový úraz. Právní expert Zaměstnanecké komory Ernst Stummer potvrdil, že pojistka chrání jen při přímé cestě. Kdo z ní uhne třeba už jen k obchodnímu centru, jedná ve vlastním zájmu a ztrácí nárok na pracovní pojištění. Každý případ je vážen zvlášť, ale zhruba platí, že akceptována je nanejvýš zajížďka o deset procent přímé vzdálenosti. To v Sandhöfnerově případu nebylo – místo „pojištěných“ třinácti jel 19kilometrovou trasu… Teď bude věc posuzovat soud.

Korona přeje bicyklům

Boom jízdních kol vyvolaný v Rakousku koronou trvá i v létě, píše Volksblatt. V červenci projelo třinácti měřicími místy Vídně asi 1,25 milionu cyklistů, o 17,3 procenta víc než za stejnou dobu před rokem (plus 184 000 kolařů). Je to největší frekvence za červenec v historii. „Nejhustěji“ bylo na Opernringu – 231 000 cyklistů, o 8,5 procenta víc než loni. Nejvíc jich přibylo na Pratersternu, kudy šlapalo 198 000 lidí, o třetinu víc než roku 2019. Dopravní klub Rakouska burcuje k dalšímu rozšíření infrastruktury pro cyklistiku a argumentuje, že zatím co ve Vídni byla na cyklostezky vydána necelá čtyři eura na jednoho kolaře, v Amsterdamu je to jedenáct a v Paříži skoro čtrnáct eur na obyvatele.

Zažaluje národní park za kácení?

Potírání kůrovce nejen v okrajových zónách, ale i v chráněných oblastech rozvoje centra Národního parku Bavorský les „vytočilo“ poslance bavorského sněmu Toniho Schuberla (Zelení).

Vytýká správě, že lesu škodí kácením a přírodě tak prokazuje medvědí službu. Jednání vedení parku je podle něho protiprávní a ilegální, píše PNP. Ptá se zemské vlády na přiměřenost kácení v parku. Loni v něm bylo poraženo 90 000 plnometrů dřeva, což je velmi vysoké číslo obzvlášť na park, v němž by příroda měla být ponechána přírodě, tedy bez lidských zásahů.

Schuberl zdůrazňuje, že jeho podnět nemíří explicitně na těžbu v okrajových zónách, která má chránit sousedící privátní lesy před kůrovcem. Kritizuje ale kácení v zónách rozvoje parku, které nesousedí se soukromými lesy a leží v centru, kde během pár let mají vytvořit oblast přírody, v níž už žádné zásahy nebudou podnikány. Teď jsou ale tato místa mýcena a je z nich odváženo velké množství biomasy. Kdo odváží mrtvé dřevo z národního parku, škodí přírodnímu zmlazování a tím lesu. Vlastní poznatky z padesáti let historie parku ale podle stěžovatele správa ignoruje. Zasahuje tu masivně těžkou technikou, aniž by byl znám účel.
Schuberl tvrdí, že podle evropského práva je jednání národního parku v zonách rozvoje protiprávní a představuje ilegální zásah do chráněných lesů. V těchto zónách musí být boj proti kůrovci okamžitě zastaven, míní.

„Z důvodu rozsáhlosti otázky odpoví zemská vláda nejspíš až po 10. září,“ uzavírá list.

Pijí a jezdí

Policejní prezídia Dolního Bavorska a Horního Bavorska-jih zveřejnila zprávu o alkoholismu a drogách v dopravě, píše PNP. Jen v Dolním Bavorsku došlo loni ke 2580 případům, které policie šetřila. Skoro 800krát sebrala řidičům klíčky od vozidel ještě předtím, než stačili pod vlivem omamných prostředků vyjet.

Od začátku letošního roku do konce července šetřila 670 trestních oznámení řízení pod vlivem a sebrala na 400 řidičských průkazů. Pokuty byly vyměřeny 1300 šoférům. 371 jízdám pod vlivem policie stačila zabránit.

V prostoru Horní Bavorsko-jih bylo při nehodách s opilými řidiči loni zraněno 359 lidí a šest jich zahynulo.

Zapomněl dceru

Po návštěvě toalety na dálničním odpočivadle A8 v Kematenu se ve čtvrtek vrátil řidič rumunského auta za volant a pokračoval v cestě. Po hodině jízdy si všiml, že mu chybí 13letá dcera, napsaly OÖN. Do té doby si myslel, že na zadních sedadlech spí obě dívenky. Obrátil a hledal po několika motorestech. Když byla mezitím dálniční policie ve Welsu informována o osamělém děvčeti na parkovišti, vypátrala s pomocí hraniční policie v Pasově a rumunských kolegů telefonní číslo na jejich dědečka a zavolala mu. Vrátil se na místo k „trosečnici“ po čtyřech hodinách…

S titulem Mistra

Rakušané, kteří složili mistrovskou zkoušku, si od pátku 21. srpna mohou nechat po předložení diplomu zapsat titul Mistr nebo Mistrová (ve zkratce Mst. nebo Mst.in) na matričním úřadu do dokladů, píší OÖN. Dodávají, že v sociálních sítích už byl nový titul v poslední době částečně zlomyslně ohodnocen v duchu toho, že Rakousko bývá už tak posměšně označováno za „zemi titulů“. Naproti tomu Hospodářská komora míní, že tak bude potvrzena vysoká hodnota pracovně-praktického vzdělání, zviditelněna mistrovská výkonnost, jak řekla Renate Scheichelbauer-Schusterová, předsedkyně odboru řemesel. Úspěšná mistrovská zkouška podle ní často otevírá vstup do pozice s odpovědností vedoucího nebo do podnikatelské samostatnosti. Titul také prospívá osobní prestiži. „Titul Meister řemesla je v národním kvalifikačním rámci řazen na úroveň 6 spolu s bakalářskou zkouškou nebo kvalifikaci inženýra,“ uzavírá list.