VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Brečeli jsme, že nemůžeme letět domů, říkají po návratu z Chile

České Budějovice - Okradení cestovatelé Markéta Aubrechtová a Josef Beneš, studenti Jihočeské univerzity, se dostali do vlasti díky prezidentu Klausovi. Letěli jeho speciálem

1.2.2013 1
SDÍLEJ:

Studenti Markéta Aubrechtová a Josef Beneš.Foto: Deník/Jaroslav Sýbek

Když vás okradou v Českých Budějovicích, je to smutné. Když vás ale okradou o desítky tisíc kilometrů dál, je to tragédie. Co se asi honilo hlavami studentům Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Markétě Aubrechtové (25) z Českých Budějovic a jejímu kamarádu a spolužáku Josefu Benešovi (26) z východočeských Slatiňan? Minulý týden jim zloděj vzal doklady i peníze, domů se ale dostali šťastnou náhodou kupodivu čile, neboť z Chile odlétal prezident Václav Klaus a přizval je do vládního speciálu.

Ztráta dokladů a peněz byla asi rychlá. Věděli jste si vůbec, že vás v Chile okradli?
Markéta: Všimli jsme si toho okamžitě, protože nám všechno vytrhli z ruky na autobusovém terminálu. Dotyčného zloděje, kluka, kterému bylo asi dvanáct let, jsme viděli. Pepa se za ním hned rozběhl a snažil se ho chytit, ale zmizel mu v davu.
Josef: Nebylo to jednoduché, protože tihle zloději si  vyhlížejí místa přeplněná lidmi, kde šance někoho okrást rapidně vzrůstá, a jsou schopní hned zmizet v davu, takže nedohledáte nic.

Okradli vás po týdnech putování  pár dní před odletem domů, že?
Věci nám sebrali v úterý 22. ledna v severním Chile ve městě Calama na autobusovém nádraží. Odtud jsme už měli jet do Peru a letět domů, měli jsme už letenku a kompletně zařízenou cestu. Jenže nás okradli těsně předtím, než jsme sedli do autobusu. Tak jsme se pustili až na hranice a doufali, že nás třeba pustí na kopii pasu. Dojeli jsme na hranice, kde nám ale řekli, že to nejde. Prý by nás sice pustili dál, ale hrozilo by, že bychom pak zůstali na území nikoho, a nechtěli by nás k sobě pustit Peruánci ani Chilané. Vraceli jsme se proto autobusem dalších 38 hodin do Santiaga de Chile, kde je česká ambasáda a kam jsme minulý pátek dorazili.

Co jste ve chvíli, kdy vám vzali cennosti, cítili nejpalčivěji?
Markéta a Josef: Byla to těžká situace, brečíte a napadají  vás  různé věci. Napadlo nás, že se nemůžeme dostat domů, jak jsme plánovali, a vzápětí nás napadlo, že jsme přišli o strašně cenný fotografický materiál, který jsme celý měsíc sbírali. Přišli jsme o suvenýry, které jsme vezli domů a přátelům, a teď jsme si uvědomovali, že pro ně nemáme vůbec nic, a že jim ani neukážeme fotografie a prostřednictvím nich nesdělíme svoje dojmy z cesty. Tohle je opravdu velmi těžké. Ale zároveň doufáme, že se tam opět zpátky vrátíme, aby nás to tak netrápilo, jako teď.
Markéta: Cítila jsem strašnou beznaděj. Do poslední chvíle jsme doufali, že se ve zlodějích třeba pohne svědomí a že dají naše pasy, deníky a nahrávky někam k policii, aby se našly, nebo že se najde aspoň ukradená část.
Proto jsme cestu zpátky zvolili znovu přes město, kde nás okradli. Šli jsme se zeptat na policii, jestli se něco nenašlo, ale samozřejmě nic. Uklidňovali nás, že si občas zloději nechají jen peníze a to ostatní nějak vrátí, ale smůla. Prohledávali jsme i popelnice a koše. Nejvíc nás mrzely fotografie, které jsme na cestách po Peru a Amazonii udělali. Všechno o co přijdete, se dá finančně nahradit, ale fotografie, které cestou pořídíte, ty ne. Měli jsme fotografie divoké Amazonie, zvířat, jako je lenochod nebo sladkovodní  růžoví delfíni s rodinkou, ty nás hodně mrzí…

Minulý pátek a sobotu, kdy jste  bez dokladů přijeli do Santiaga de Chile, byly akorát prezidentské volby…
Markéta a Josef: Víme, že se ten víkend volil nový český prezident i na české ambasádě v Chile. Jenže tam mohl volit jen ten, kdo měl doklady a voličský průkaz. Myslíme, že volit prezidenta přišly na ambasádu do Santiaga necelé čtyři desítky lidí.

Měli jste štěstí, že jste se dostali domů rychle, takže si příště asi budete zahraniční cesty plánovat podle prezidenta. Jak vypadá prezidentské letadlo?
Markéta: Na nás, kteří jsme už několikrát daleko letěli,  to byl moc velký luxus. Prostředí bylo pohodlné, včetně sedaček, měli jsme dostatek místa pro nohy, ale přitom žádný zbytečný přepych.
Josef: Zaujal mě perfektní servis, co se týče jídla, kterého bylo podle mě až nadbytek. Samozřejmě že všechno, co jsme si přáli k pití,  jsme v letadle dostali.

Setkali jste se i s naším prezidentem Václavem Klausem a jak vás zaujal?
Josef: Viděli jsme ho hned v Santiagu na letišti, ještě než jsme odlétali. Poprvé jsme se s ním pak osobně kontaktovali v letadle. Přišel za námi  a potřásli jsme si rukou. Poděkovali jsme mu, že nám pomohl dostat se domů.
Markéta: Když s námi hovořil, byl přirozený a opravdu se snažil, aby nám nějak pomohl. Přišel se nás zeptat: Nemáte hlad, abyste nám cestou nezhubli?  Celou cestou byl moc milý. I se všemi ostatními členy posádky hovořil úplně normálně.

Na palubě letadla cestou do Prahy už vám bylo asi hej. Co  poradíte ostatním nadšencům,  kteří se také vypraví do Jižní Ameriky, aby se podobným službám prezidentského speciálu raději vyvarovali?
Josef: Všechny důležité věci, jako jsou cestovní doklady  a peníze nebo kreditní karty,  musíte mít někde v kapse přímo na holém na těle, aby byly pro zloděje prostě nedosažitelné.
Markéta: Pořiďte si proto peněženky na břicho, které si připnete pod tričko, a to je asi jediná šance, jak cennosti zachráníte, neboť nejsou vidět.

Zpátky k tomu veselejšímu. Jaký čas jste v Jižní Americe strávili a co se vám tam líbilo?
Markéta: Byla jsem tam o měsíc dřív než Josef. První měsíc jsem cestovala po Peru se spolužákem, který u nás na univerzitě zvládá doktorandské studium. Cestovala jsem s jeho rodinou a Peru tak poznávala s místními.  Druhý měsíc se ke mně připojil kolega Pepa a cestovali jsme spolu. Hlavní důvod cesty do Peru byl zdravotní.  Jeli jsme do Amazonie k šamanům domorodých kmenů vyzkoušet jejich místní léčbu, kterou jsou proslulí, a chtěli jsme zažít, jak probíhá.  Druhým důvodem byla nádherná příroda, protože jsme biologové a  poznávání přírody je naším snem. Amazonie je totiž nádherná.
Josef: Moc se nám tam v Amazonii líbilo. Všude bylo strašně moc kytek a zvířat, všechno je živé a všechno zpívá, jak ve dne, tak v noci.

A našla jste, Markéto, v Amazonii masožravé rostliny, kterým se dlouhodobě věnujete?
Markéta: Viděli jsme toho v Amazonii hodně, ale žádnou masožravku se nám nepodařilo najít. Objevili jsme přitom obrovskou škálu kvetoucích orchidejí a bromélií, což jsou pro nás úžasně zajímavé rostliny. Amazonie totiž skýtá neuvěřitelné možnosti, co se týče rostlin, a proto jsem i přes to okradení ráda, že jsme tam byli.
Josef: A že nás tam přitom okradli? Teď  je nám to  líto, trápí nás to, ale to asi nevadí. Aspoň máme dobrý důvod se tam podívat znovu a do Jižní Ameriky se zase vrátit.

Autor: Radek Gális

1.2.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Mezinárodní festival studentských filmů v Písku.

Filmový festival v Písku nejspíš skončil. Přesune se do Krumlova?

Ilustrační foto

Regionální liga mladšího dorostu

Do dalšího roku mají dluh přes 32 milionů

Vodňany – Finanční rozpočet na rok 2018 byl schválen v celkových příjmech 158 688 092 korun a výdajích 191 101 815 korun.

Blíží se termín k podání žádostí na programové dotace pro rok 2018

Vodňany – Informační setkání s žadateli o dotace pro rok 2018 se uskuteční 13. prosince v 16,30 hodin v prostorách velké zasedací místnosti Městského úřadu Vodňany.

Krátce ze Strakonicka

Strakonice - Poslední zasedání

Představujeme vám prvňáčky z Bavorova a Cehnic

Strakonice - Ve středu 13. prosince vám představíme další šikovné prvňáčky.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT