Slečna Michaela Haladová (16 let) ze Strakonic, studentka strakonického gymnázia, dosáhla obrovského úspěchu, když získala ve čtvrtek 20. září 2007 v Praze ve federálním finále titul MISS JUNIOR ČR 2007. Do soutěže určené pro dívky ve věku 15 až 18 let se letos přihlásilo rekordních 2600 dívek! Ředitelka této soutěže Kateřina Hamrová vyhlásila letošní již 8. ročník pod heslem Hledáme charizmatickou dívku, ne ramínko na šaty. Více ale samotná vítězka.

Michaelo, jak celá soutěž vlastně začala?

V březnu mi o soutěži řekla kamarádka, která mě do ní zároveň přihlásila. Vše začalo prvním oblastním castingem 25. dubna v Českých Budějovicích, následovaly další a semifinále 30. června na 1. pražské pláži na Smíchově. V létě nás čekalo přípravné soustředění ve Špindlerově Mlýně a 20. září celá soutěž vyvrcholila galavečerem v Národním domě v Praze na Vinohradech.

Čím myslíte, že jste porotu zaujala?

Především volnou disciplínou, směsí latinsko-amerických tanců.

O modelkách se tvrdí, že jsou hladové a nevyspalé. Měla jste velkou potřebu držet jídlo na vodítku?

Vůbec ne. Miss Junior je jedinou soutěží miss, kde dívky nemusejí splňovat předepsané míry, pouze věkové. Během celého období od semifinále až po současnost s každou finalistkou spolupracovalo Centrum preventivní medicíny, které nám udělovalo rady, jak se správně stravovat a tím si udržet svou štíhlost a zdraví. Za sebe mohu říci, že mi tato forma po dobu letních prázdnin skvěle vyhovovala. Rady centra jsem doplňovala pravidelným pohybem.


Kdy jste měla největší trému?

Možná mám v tomto ohledu velkou výhodu, protože jsem zvyklá vystupovat na veřejnosti jak tanečně, tak moderátorsky již od šesti let. Od doby, kdy jsem začala závodně tančit, si s trémou umím snad dostatečně poradit. Přece jen jsem ale malé chvění pociťovala těsně před vyhlášením.

S kterými zajímavými lidmi jste se v soutěži setkala?

Moderování celého galavečera se zhostil nadmíru sympatický herec Marek Vašut a nutno říci, že na výbornou. Za mediální porotu nás hodnotili rodák z Českých Budějovic Jiří Pomeje, Zuzana Belohorcová, Markéta Mayerová, syn Petra Novotného nebo europoslankyně Jana Bobošíková a pražský primátor Pavel Bém.

A jaké panovaly vztahy mezi finalistkami? Čas od času prosáknou ze zákulisí podobných soutěží zprávy o řevnivosti, pomluvách a podrazech mezi dívkami.

Musím říci, že na soustředění ve Špindlerově Mlýně jsme se hodně poznaly. Denně jsme musely překonávat překážky při adrenalinových sportech, kdy došlo hodně často na vzájemnou pomoc a porozumění.V zákulisí před galavečerem jsme tedy byly jedna velká parta. Pocit, který jsem při vyhlášení zažívala , bych přála rozhodně všem ostatním finalistkám.

Co pro mladou dívku taková soutěž a ocenění znamenají? Jak vám mohou ovlivnit život?

Doufám, že nijak, že se nestanu namyšlenou a nafoukanou holkou. Pomůže mi určitě i skutečnost, že jsem na podobné věci trochu zvyklá, v roce 2000 jsem vyhrála soutěž Miss mléko. Už takové pocity znám.

To bylo sebevědomé prohlášení. Ale pokud dobře počítám, v roce 2000 vám bylo devět let. To přece nelze ani srovnat jak obě soutěže, tak rozumově. A ani významem.

To určitě nelze, ale chtěla jsem jen říct, že jsem podobné pocity už zažila. Byť jako dítě.

Jste ve druhém ročníku studia na strakonickém gymnáziu a musíte tedy skloubit školní povinnosti a zábavu. Jak je to náročné? Byla škola vstřícná?

Myslím, že hodně vstřícná. Mám školu na prvním místě, takže jsem se snažila ji zameškat opravdu co nejméně. Tancuji závodně už deset let a jezdím kvůli tomu do Prahy tak třikrát, někdy i čtyřikrát týdně. Takže mi škola poskytuje určité výhody, za což jí moc děkuji.

Tak takové výhody by mě opravdu zajímaly…

Toleruje moji zálibu, ale určitě to neznamená, že bych nebyla tři dny v týdnu ve škole. To by ani nešlo. Učím se v autobuse a myslím, že to zatím zvládám.

Co znamená, že zvládáte? Jedničky, dvojky, trojky?

Teď se budu snažit o vyznamenání.

Už ví šestnáctiletá vítězka Miss Junior 2007, co bude v životě dělat?

Chtěla bych dostudovat, odmaturovat a jít na vysokou ekonomickou se zaměřením na zahraniční vztahy. Myslím že by mě to bavilo a ráda studuji jazyky.

A co modeling?

Chtěla bych pokračovat, jak to jen půjde.

Kouzelné slovíčko modeling. Mnoho děvčat si myslí, že to je takové zlaté prasátko, díky kterému se budou mít dobře. Ale nedávno vystoupila v jednom televizním pořadu naše topmodelka Petra Němcová a už ani neuměla česky. Co je důležitější – uchytit se v modelingu, nebo zůstat sama sebou? Volba buď, anebo. Jiná možnost není.

Určitě nejdřív domov a škola, ale kdyby byla možnost uchytit se v modelingu, myslím, že bych to zvládla. Chtěla bych to zkusit.

Co je vaše životní krédo?

Asi to, že všechno špatné je pro něco dobré.

V šestnácti letech? Takové zkušenosti kolikrát nemají ani lidé v důchodovém věku.

Někdy se stane hodně věcí, které se nepovedou, nejsou podle mých představ. Ale pak z toho vyleze jedna věc, která za to stojí.Víc bych ale neříkala.

Pojďme na jinou kolej. Co vaši spolužáci? Jací byli?

Skvělí! Strašně mi drželi palce a já jim za to moc a moc děkuji. Během soutěže se ptali, jak jsem na tom, co prožívám. Až mě to překvapilo.

U miss se předpokládá, že má přítele nebo se alespoň budou hrnout. Jak to vypadá u vás?

Nikoho teď nemám, ale o kluka, kterého bych zajímala až jako miss, nestojím.

Co rodiče? Není nakonec přání otcem myšlenky? Jsou i tací, kteří za úspěchem svého potomka vidí své představy.

Naši takoví nejsou. Byli skvělí a nikdy třeba nezapomenu, jak mě podporovali.

Jaký vám dali rodiče dárek?

Mamka mi dala kosmetický štětec, což není levná záležitost. A protože hlavní cenou byl skútr, společně mi koupí helmu.

Stojí celý ten kolotoč za všechno to nervování?

Zcela určitě. Všem misskám bych přála ten pocit, když tam stojí a najednou je vyhlásí, že jsou nejlepší. Bylo to super.