Princip je velice jednoduchý. Každý z účinkujících se prezentuje promítáním 20 obrázků, ke kterým vždy hovoří pouhých 20 vteřin. „ Za šest minut a dvacet vteřin se tak divák dozví vše podstatné. Tato forma je skvělá ze tří důvodů. Na jedno místo můžeme pozvat účinkující nejrůznějších profesí, kteří by se nikdy nepotkali. Divák může pokaždé objevovat různé vodňanské prostory. Akci každý rok pořádáme na jiném místě. Už byla ve skleníku, v lesoparku, v sinagóze a dnes jsme v sále fakulty,“ řekl Pavel Janšta, předseda občanského sdružení Vodňany Žijou. Tím třetím důvodem je vždy nově zvolené téma večera. Pro tento večer znělo: Jak chutná sladký život?

Divákům se představilo celkem osm účinkujících a tak si mohli smlsnout na vystoupení Zuzany Návarová z vodňanské firmy Čokoláda Navaro, učitelce Petře Dudákové, včelaři Josefu Tlapovi, meterologovi a básníkovi Romanu Špukovi, nebo temperamentní slamerce a básnířce Ellen Makumbirofa, která o sobě říká: „„Jsem mulatka, jsem látka, jsem lepicí páska, jsem kráska i krásy jatka. Nejsem Asiatka, ale Afričeška.
Vystoupil zde také Václav Boček, lékař z Písku, básník a sborový zpěvák, který vede soubor Stříbrné větry a hned v úvodu své presentace se zeptal: „Jakou musí mít život chuť, aby byl sladký? A co když chutná jako u mámy nebo umami, kam až nás jazyk odmámí?“

Do Vodňan přijel také Petr Cígler, mezinárodně uznávaný vědec, úspěšný skladatel vážné hudby a hovořil o nanočásticích. „Z pohledu virů jsou buňky velké asi jako domy pro člověka. Stejně jako lidé mohou do domů vstoupit a opravit je zevnitř, pomocí nanočástic velikosti virů je možné do buněk nejen proniknout a léčit je, ale i účinně zabíjet.“ Na příkladu nanoarchitektur založených převážně na zlatě a diamantu ukázal, jak by se mohla v budoucnosti výhodně léčit rakovina pomocí jedné elegantní nanotechnologie.

Úplně jiný odstín tématu Sladkého života popsal Roman Szpuk. Tento básník a spisovatel, pozoruje počasí z meteorologické stanice na šumavském Churáňově už dvacet let.

Posledním účastníkem večera byl Silvestr Tkáč, který se čerstvě vrátil z Íránu. Z míst postižených zemětřesením přivezl dvacetimetrový pás kreseb, který vytvořily děti žijící právě v této oblasti.

Pecha Kucha Night se koná ve více než tisícovce měst po celém světě. Ve Vodňanech se o akci opět dramaturgicky postaral místní spolek Vodňany žijou. Divácká účast byla mimořádná. Přišlo téměř 500 diváků všech věkových kategorií. A o tom to je. Nesedět doma, ale stýkat se s lidmi a mít stále o čem hovořit.