Když se na Strakonicku řekne Franta Mareš, málokdo by nevěděl, o kom je řeč. Za komunistů se říkalo: „Amatérský uvaděč diskotékových pořadů.“ V sobotu 21. července oslaví DJ Franta Mareš na Zimním stadionu v Blatné neuvěřitelnou 3000. diskotéku. Znamená to, že 25 let hrál všechny pátky a soboty bez přestávky a dovolených…

Františku, jak jsi vlastně začínal?

To není tak jednoduché. Svoji první diskotéku jsem odehrál v roce 1979 jako host DJ Miloše Zemena. Bylo to ve strakonické sokolovně, tenkrát byly v kursu Bonye M, Katapult a film Horečka sobotní noci. Potom jsem odešel na vojnu a na sólovou dráhu jsem se vydal v roce 1984.

Ale bývalý systém přece nedovoloval živit se tímto způsobem…

Dvacet let jsem dělal v ČZ Strakonice montéra brusek, na ekologické stanici a končil jsem jako vedoucí výdejny. Jako profesionální DJ se živím teprve sedm let.

Jak vlastně vypadala naše hudební a diskotéková scéna v roce 1984?

Byla to doba krásné melodické hudby ať to byl rock nebo disko. Navíc kapely neměly takovou nadprodukci, takže co deska, to hit.

A nyní?

Čím déle v branži jsem, tak tím větší mám pocit, že je hudba horší a horší. Vznikly pseudostyly jako rap, hause, techno a jiné hnusárny. Muzika ztrácí své kouzlo, svůj smysl a účel. Když chceš vybrat nějakou hezkou skladbu, musíš přebrat stovky a tisíce desek, protože udělat dneska CD není nijak složité a může to zkusit vlastně každý.

V roce 1984 byla vrcholem záznamu černá gramofonová deska. Nyní si už disko bez CD nelze představit. Takže jak velká je tvoje sbírka a jaké poklady v ní jsou?

Nikdy jsem to nepočítal, ale už mě to vytlačuje z bytu. A poklad? Když jsem v roce 1986 maturoval na večerní průmyslovce, táta mi tenkrát řekl: „Vyber si desku, jakou chceš. Za maturitu. “Chtěl jsem kolekci Beatles a tátovo kamarád kamioňák mi přivezl 16 desek z Rakouska.

V roce 1984 u nás vládla hluboká totalita. Jak se v té době obyčejný DJ cítil?

V předpisech bylo, že musíme mít 97 procent socialistické produkce a zbytek byl určen pro světovou muziku. Na každou diskotéku musel být seznam skladeb, které hrajeme a byl silně kontrolovaný. Když teď potkávám lidi, kteří mi dost silně „myli hlavu“ a dneska si žijí jako svatoušci, je mi všelijak. Byli to udavači s blokem, slídili po diskotékách a donášeli. Kvůli Martě Kubišové a písničce Nechte zvony znít jsem nesměl rok hrát ve Štěkni.

Dost vzpomínek. Jak žije DJ současnosti?

Hraju čtyřikrát, pětkrát v týdnu. Dělám dětské diskotéky, které DJ moc nelákají. Nejsou tak rentabilní. Hrozně rád ale hraju před koncertem kapel, říká se tomu „votvírák.“

Před očima už ti defilovalo mnoho generací. Proč se vrací hity Matušky, Gotta, Zagorové, skupiny Turbo a jim podobných?

Kvalitu nezle překrýt ani časem. Lidé musí z muziky něco cítit, musí jim něco říct.

Zmínili jsme příští sobotu, takže na co se fandové mohou těšit? Je možné něco prozradit?

Na sedm hodin rekapitulace všech důležitých hitů mé kariéry, 720 minut, kdy neuslyší techno, haus nebo rap a přes 25 000 vteřin procestují časem. Je tam celá řada překvapení, ale jedno prozradím – vystoupení legendy 80. let – zpívajícího bubeníka Víti Vávry.

3000 diskoték je číslo, kterého nedosáhnou ani hokejisté NHL. Ale co bude potom? Konec kariéry DJ Franty Mareše?

To je věc, kterou nelze naplánovat. Až bude čas skončit, poznám to.

Soutěžní otázka:

V kterém roce se Franta Mareš poprvé objevil na diskotékové scéně?

Máte čtyři možnosti:

a) 1976
b) 1979
c) 1984
d) 2001


Na správnou odpověď čekáme ve čtvrtek 19. července v době mezi 9 a 9.15 na tel. 383 331 586. Nejrychlejší z vás si může v redakci vyzvednout cenu – dvě V.I.P. vstupenky na diskotéku Franty Mareše na Zimním stadionu v Blatné v sobotu 21. července.