Hodiny na věži kostela Narození Panny Marie, ke kterým vede padesát schodů, mají svého údržbáře. Sedmasedmdesátiletého vyučeného hodináře Stanislava Holečka.
Nedávno si ale „postavily hlavu“ a zřejmě kvůli uvolněnému táhlu špatně odbíjely. „Na to už jsem sám nestačil. Museli se povolat opraváři z dílny, kde věžní hodiny kdysi vyrobili,“ zmínil.
K původnímu stroji vyšlapával schody každý den, protože se musel denně natahovat. Ale před šestadvaceti léty ho vyměnili za nový a ten už se natahuje elektricky. „Takže se starám jen o namátkovou údržbu, nebo opravu, když se předcházejí a zpožďují. To se stává většinou vlivem změn počasí,“ vysvětluje Holeček.
Dvakrát do roka mění mistr hodinářský letní a zimní čas. „Měl bych to dělat v noci mezi druhou a třetí, ale já už na věž chodím kolem jedenácté. Myslím, že chlapům, co jdou v tu dobu z hospody, je to jedno,“ usmál se.
Za několik desítek let mu prošla pod rukama spousta hodin i hodinek a někdy opravdové rarity. „Ale dělat si jejich sbírku mě nikdy nenapadlo. Nejběžnější bývaly opravy ručiček a skel, ale i zlámaných koleček. Tenkrát ještě bylo dost náhradních dílů. Teď už se jen těžko shánějí, protože se oficiálně skoro patnáct let strojkové hodinky nevyrábějí,“ zmínil.
Stanislav Holeček jde s dobou. Na ruce má digitální hodinky. „Ty řídí družice. Fandím moderním věcem. Ho〜din〜ky jsou téměř bezporuchové, stačí jen vyměnit baterii. Zvykl jsem si i na mobil. Měl jsem srdeční příhodu, tak kdybych potřeboval pomoc…“
