Saturn je nejznámější pro svou soustavu planetárních prstenců, které lze spatřit ze Země i malým dalekohledem. Vědci nyní přišli s teorií, jakým způsobem mohly vzniknout. Podle nové studie jsou pozůstatkem měsíce, který byl roztrhán gravitací planety.

Deník Guardian píše, že nový výzkum zveřejněný v časopise Science naznačuje překvapivou skutečnost. Po celou dobu své existence, tedy čtyři a půl miliardy let, mohl být Saturn úplně bez prstenců. Před 160 miliony let se ale vnitřní měsíc, který dostal přezdívku Chrysalis, přiblížil příliš blízko k plynnému obrovi, což způsobilo, že ho gravitace planety roztrhala a vymrštila do okolí tisíce ledových úlomků.

Výzkum pracoval s daty sondy NASA Cassini, která kolem Saturnu obíhala v letech 2004 až 2017.

Otazníky ohledně sklonu Saturnu

Původním záměrem vědeckého týmu, který vedl profesor planetární vědy na Massachusettském technologickém institutu a hlavní autor studie Jack Wisdom, bylo vysvětlit, proč je Saturn v ose nakloněn přibližně sedmadvacet stupňů, tedy o čtyři stupně více, než je sklon Země. Výsledky ukazovaly, že příčina tkví v gravitační rezonanci s Neptunem.

Nové podrobnosti, které přinesla mise Cassini, včetně vnitřního složení Saturnu, však původní výsledek popřely. Naznačují totiž, že se planeta dostala v určitém okamžiku v minulosti mimo dosah Neptunu. Planety tedy mohly být kdysi synchronizované, ale už nejsou. Za kolísání mohl podle dat spíše největší měsíc Saturnu Titan, což však také není potvrzené.

Nebezpečné přiblížení

Další možné vysvětlení, na které se vědci zaměřili, zahrnovalo právě ztracený měsíc. „Zjistili jsme, že musíme navrhnout další družici, a pak se jí zase zbavit,“ uvedl Wisdom. Vědec provedl se svým týmem počítačovou simulaci, aby určil vlastnosti hypotetického měsíce. Díky ní tým objevil, že před sto až dvěmi sty miliony lety se Chrysalis dostal do chaotické orbitální zóny a následně proběhla řada setkání se Saturnovými měsíci Lapetus a Titan.

Portál ABC News doplňuje, že měsíc měl být zhruba velký jako Lapetus, který má v průměru 1 470 kilometrů. „Předpokládáme, že se většinou skládal z vodního ledu," uvedl planetární vědec a spoluautor studie Burkhard Militzer z Kalifornské univerzity v Berkeley.

Když se měsíc po příliš velkém přiblížení k planetě roztrhal, devětadevadesát procent trosek z něj se mělo podle výzkumu ponořit do atmosféry Saturnu, zbývající procento zůstalo na oběžné dráze.

Ztráta měsíce by tak podle vědců vysvětlovala zmíněný sklon dnešního Saturnu a jeho prstenců. Kromě toho odpovídá naměřeným chemickým vlastnostem prstenců, které by měly být staré asi sto milionů let. Někteří experti je odmítali, jelikož jim nebylo jasné, jak by se prstence zhmotnily tak pozdě v historii planety. „Myslím, že jsme poskytli docela přesvědčivý argument," uvedl Wisdom.

Prstence Saturnu jsou tvořeny hlavně částicemi vodního ledu, přičemž asi pětadevadesát procent z nich je čistá voda, zbytek pak horniny a kovy. Táhnou se téměř tři sta tisíc kilometrů od planety, obecně jsou tlusté kolem deseti metrů.

Reálné záběry ze Saturnu aneb co zachytila mise Cassini:

| Video: Youtube

Mohl by plavat na vodě

Zajímavostí Saturnu je například to, že je tvořen převážně plyny, včetně velkého množství hélia, není na něm tedy možné stát. Díky této vlastnosti by planeta mohla plavat ve vodě. Její atmosféra je rovněž složená z vodíku a hélia. Faktem také je, že na Saturnu hodně fouká, vítr kolem rovníku dosahuje až 1 800 kilometrů za hodinu.

Oběh planety kolem Slunce je velmi pomalý, rok trvá více než devětadvacet pozemských let. Je také tak daleko od Slunce, že dostává mnohem méně slunečního světla než lidé na Zemi. Přesná vzdálenost je 1 433 milionu kilometrů. Země je přitom od centrální hvězdy vzdálená jen 149 milionů kilometrů. Běžná teplota na planetě dosahuje mínus sto padesáti stupňů Celsia.