Future Combat Air System (FCAS) je evropský projekt souboru vzájemně propojených leteckých zbraňových systémů, na němž se podílejí Francie, Německo a Španělsko. Projekt předpokládá vývoj letounu pro každou zúčastněnou zemi, který doplní a později nahradí současné národní schopnosti. Jde o nahrazení bojových letounů Dassault Rafale ve Francii a Eurofighter Typhoon v Německu a Španělsku, ale také o bezpilotní a průzkumné letouny, systémy doplňování paliva ve vzduchu nebo velitelské systémy.

Pohledem Jiřího VojáčkaPohledem Jiřího VojáčkaZdroj: DeníkNěkolik vedoucích představitelů programu FCAS s více než ročním zpožděním oproti očekávání potvrdilo, že jsou na pokraji zahájení další pracovní fáze na projektu. Berlín a Madrid 18. listopadu oznámily, že po dlouhých měsících, kdy práce vázly, bylo dosaženo „politické“ dohody o pokračování další fáze prací, tzv. fáze 1B. Ticho ze strany třetí Paříže však nechalo pozorovatele v nejistotě, v jaké fázi se program skutečně nachází.

Jedna z vizualizací amerického letounu 6. generace.
Američané chystají letoun nové generace. Vzhled je přísně střeženým tajemstvím

„Politická dohoda o FCAS je velkým krokem a - zejména v dnešní době - důležitým znamením vynikající spolupráce Francie, Německa a Španělska,“ uvedla ve shodném prohlášení španělské a německé ministerstvo obrany. „Posiluje evropské vojenské schopnosti a zajišťuje důležité know-how pro náš průmysl a v širším smyslu pro průmysl v celé Evropě.“

K prohlášení se stejného dne přidaly i společnosti Airbus Defence and Space (která vede německou průmyslovou účast v programu) a Indra (zastupující Španělsko): „Můžeme potvrdit, že diskuse mezi průmyslem a vládami o další fázi FCAS byly uzavřeny, což představuje velký krok vpřed pro tento evropský vlajkový obranný program.“

Ačkoli obě firmy připustily, že skutečná smlouva mezi třemi průmyslovými subjekty ještě nebyla podepsána, dodaly: „Nyní je třeba v jednotlivých zemích podniknout řadu formálních kroků, aby bylo možné smlouvu rychle podepsat.“

 Starší render chystaného letounu. Dvoumotorové uspořádání se sklopenými kachními křídly a protaženou hranou hlavního křídla už je na něm zjevný. Přední část letounu připomíná americké konkurenty.Starší render chystaného letounu. Dvoumotorové uspořádání se sklopenými kachními křídly a protaženou hranou hlavního křídla už je na něm zjevný. Přední část letounu připomíná americké konkurentyZdroj: Wikimedia Commons, Rama, CC BY-SA 3.0 FR

Mluvčí společnosti Dassault Aviation, lídra francouzského leteckého průmyslu, mezitím odmítl odpovědět na otázky novinářů a společnost jako celek nevydala žádné oficiální prohlášení o pokroku v programu, což podle analytiků odráží nedostatek uznání ze strany vlastní země. Generální ředitel společnosti Dassault Eric Trappier nakonec potvrdil, že smlouva mezi Dassaultem a Airbusem ještě skutečně podepsána nebyla.

V rozhovoru pro francouzské rádio RTL označil Trappier páteční prohlášení za „pseudopolitické oznámení“, které bylo vyvoláno možným únikem informací o schválení projektu Německem. Na otázku, zda může být smlouva s průmyslem podepsána již brzy, Trappier odpověděl pouze: „Uvidíme“.

Historie projektu

13. července 2017 oznámili německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron na zasedání francouzsko-německé rady ministrů v Paříži svůj záměr pokračovat nebo zahájit společný vývoj několika zbraňových systémů, včetně evropského systému vzdušného boje, pod vedením obou zemí. Koncem roku 2017 byla představena vize FCAS společnosti Airbus Defence and Space a na veletrhu ILA 2019 v Berlíně oznámily společnosti Dassault Aviation a Airbus Defence dohodu o spolupráci při realizaci tohoto projektu.

Španělsko, které disponuje flotilou letounů Typhoon a F/A-18 Hornet, je v programu od počátku pozorovatelem. 19. června 2018 podepsali ministři Německa a Francie nový dopis o záměru, který určuje Francii jako vedoucí zemi projektu, předpokládá také, že k jeho realizaci se mohou připojit další partneři, zejména evropští.

Vojáci obou zemí specifikovaly požadavky od nového systému jako „splnění požadavků všech misí vzduch-vzduch a vzduch-země, schopnosti vzdušné převahy proti budoucím vzdušným hrozbám a schopnost zasahovat celou škálu cílů, které jsou předmětem zájmu pro operace vzduch-země“. Letoun bude muset být zároveň radarově neviditelný, integrovaný s prostředky NATO a EU a schopný startu z letadlové lodi.

6. února 2019 v Gennevilliers byla uzavřena první smlouva o společné koncepční studii v hodnotě 65 milionů eur se společnostmi Dassault Aviation a Airbus Defence and Space. Jejím cílem je „konceptualizovat různé schopnosti FCAS a položit základy pro jejich budoucí definici a industrializaci s cílem vytvořit kompletní operační schopnosti do roku 2040.“ Ve stejný den podepsaly francouzská technologická skupina Safran Aircraft Engines (dříve Snecma) a německý výrobce motorů MTU Aero Engines dohodu o spolupráci při vývoji nových proudových motorů pro budoucí letadla.

Bayraktar TB2 zažil svou hodinu slávy nad Ukrajinou.
Státy kvůli válce na Ukrajině zbrojí. Polsko sází na obávané zabijáky Bayraktar

Na počátku roku 2021 však došlo k neshodám mezi společnostmi Dassault a Airbus, přičemž první z nich odmítla přijmout snížený rozsah, když měla být odpovědná za celý projekt, a druhá uvedla, že hlavní dodavatel nemůže vzhledem k velikosti technologického a finančního úsilí udělat vše sám. Dne 23. června 2021 Spolkový sněm schválil pokračování projektu, ale pouze pro fázi 1B. Fáze 2 (montáž a letové zkoušky demonstrátoru) podléhá několika podmínkám.

Aktuální vývoj

Fáze 1B, známá také jako „předdemonstrační“, by se měla zaměřit na vývoj prototypu stíhačky před cílovým datem prvního vzletu v roce 2027, přičemž by následovaly tři roky testování a hodnocení před zahájením výroby v roce 2030. Zúčastněné strany doufají, že celá architektura včetně ostatních jejích prvků bude uvedena do provozu do roku 2040.

Dassault přitom tvrdí, že zpoždění zahájení fáze 1B je důsledkem dohod o sdílení prací mezi jeho společností a Airbusem. Zatímco Dassault je stále zamýšlen být hlavním dodavatelem stíhacího letounu, Airbus se zasazoval o větší v tomto klíčovém projektu celého programu a vidí se „jako hlavní partner, nikoli jen dodavatel.“

Madrid uvedl, že program je financován rovným dílem všemi třemi zeměmi a že ve svém rozpočtu na rok 2023 vyčlenil na FCAS přibližně 525,7 milionu eur a na celý program celkem 2,5 miliardy eur. Paříž pak ve svém obranném rozpočtu na rok 2022 vyčlenila 287,2 milionu eur na probíhající studie a výzkum související s FCAS.

Tlak na to, aby zástupci všech firem projektu FCAS co nejdříve podepsali dohodu, přitom stále roste. Německý rozpočtový výbor se brzy sejde naposledy před novým rokem a Berlín si přeje, aby výbor schválil podrobnosti smlouvy ještě před koncem svého zasedání.

V prohlášení německého ministerstva obrany se uvádí, že ukončení „politických rozhovorů“ znamená, že se projektem FCAS může nyní zabývat německý parlament, který jej bude financovat. „Nyní mohou být podniknuty nezbytné kroky, aby bylo možné včas předložit dokumenty rozpočtovému výboru k informaci,“ uvedlo ministerstvo. To je obecně chápáno jako tlak na Francouze, protože pokud by dokumenty rychle neodsouhlasili, rozpočtový výbor Bundestagu nebude moci dát zelenou uvolnění prostředků FCAS před koncem roku, a to by znamenalo další měsíce stagnace, protože evropské vlády odjedou na zimní prázdniny. Francouzská premiérka Elisabeth Borneová 25. listopadu navštívila německého kancléře Olafa Scholze, dá se čekat, že spolu otevřou i téma FCAS.

Pozorovatelé již dlouho srovnávají vznikajícím program nové generace „systému systémů“ s rozpadem společného evropského programu stíhaček z 80. let, který nakonec vedl k tomu, že Německo, Velká Británie a Itálie vyvinuly letoun Eurofighter Typhoon, zatímco Francie postavila vlastní letoun Rafale. Evropští výrobci letounů se nyní obávají, že se historie může opakovat.

Jisté je, že pokud má společný evropský letoun nové generace vzniknout, příští tři roky pro něj budou rozhodující.