Tvoří jej tři stavby – mlýn s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodola. Patří k němu také rybníček s náhonem, sad a louky.
Obytný dům s mlýnem je rozložité patrové stavení téměř čtvercového půdorysu o rozměrech asi 12 x 16 metrů. Široká valbová střecha je krytá slaměnými došky. Zachovala se černá kuchyně a v obytné místnosti pec s vybavením z 20. let minulého století.
K zařízení mlýna patří vodní kolo včetně dřevěného náhonu. Zachoval se také unikátní doklad středověkého způsobu mletí tzv. české složení včetně původního ovládání násypky a všech potřebných nástrojů a vybavení.
Zděné chlévy s přístřeškem jsou kryté došky a jsou k nim přistavěny ojedinělé roubené prasečí chlívky.
Průjezdná stodola se sedlovou střechou je opět krytá došky, za ní se dochoval žentour, který poháněl cepovou mlátičku Mlýn byl poháněn vodou z malého rybníka nad budovou mlýna. Mlýnský náhon je asi 150 metrů dlouhý a jeho stav odpovídá popisu podle vodní knihy z roku 1884.
Stav mlýna je dokladem způsobu života posledních vlastníků, kteří odmítli veškerý technický pokrok a v areálu zakonzervovali tradiční venkovský způsob života v 19. století.
Mlýnské zařízení bylo v provozu do konce 70 let minulého století a budovy byly obydlené do počátku roku 2004.
Poslední majitel Karel Harant zemřel v lednu 2004. Po skončení dědického řízení začala jednání o dalším osudu mlýna, který byl již značně zchátralý. Po mnoha jednáních vedených na MK ČR a v Národním technickém muzeu v Praze se polorozpadlého mlýna ujal Jihočeský kraj. Právě před 10 lety, 1. března 2005, schválilo zastupitelstvo Jihočeského kraje odkoupení této jedinečné technické památky a majetek předalo do správy strakonického Muzea středního Pootaví, které je jím zřizováno.
Mlýn je evidovaný v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek pod číslem 03-5968 a v červnu 2008 byl areál prohlášen národní kulturní památkou.
Podle odborníků je zcela unikátní především z hlediska vývoje mlynářství. Je zde zachováno původní české složení s jedním kamenem, násypka je celodřevěná a mlecí zařízení s dřevěnými převody je spojováno dřevěnými kolíky. Dochovaly se i původní doplňky (rukávce, síta či celodřevěný fukar).
Jde o jedinečný v místě dochovaný mlýn v Čechách, vzácný doklad způsobu hospodaření a technologie mletí, která byla ve většině mlýnů nahrazována modernějšími již od poloviny 19. století.