Postava Heleny je pro Elišku Křenkovou dosud největší rolí. „Nejprve mě zaujal scénář celý, nejen moje role. Pamatuji se, že jsem ho poprvé četla pozdě do noci a nedokázala jsem se odtrhnout. Ještě v noci jsem napsala castingové režisérce a producentce Maje Hamplové, že je scénář nádherný a má pro mě všechno. Nosila jsem před natáčením umělé těhotenské břicho, abych si zvykla se s ním při natáčení přirozeně pohybovat,“ prozradila něco ze zákulisních příprav hlavní hvězda kriminálního drama. 

Filmaři v dobovém snímku Úsvit přinesli šokující příběh z Československa třicátých let. Inspirací jim byla více než stoletá učebnice soudního lékařství doktora Františka Hájka. Ta popisuje případy intersex lidí – osob s oběma pohlavními orgány.

| Video: Youtube

Nález mrtvého novorozence

Těhotná lékařka Helena, v podání Elišky Křenkové, se s manželem v Tatrách pokouší vystavět moderní město. Nadšení z práce však naruší záhadný nález. V areálu jejich továrny je objeven mrtvý novorozenec – hermafrodit. Hledání pachatele a pravdy vede Helenu skrze temná zákoutí minulosti i vlastních předsudků. Režisér Matěj Chlupáček o svém novém snímku mluví jako o historickém pohledu s přesahem.

Úsvit je zasazen do zlaté éry roku 1937. Odhaluje životy lidí, kteří přišli ze Zlína pod Tatry, aby založili nové baťovské město Svit. Film s rozpočtem téměř devadesát milionů uchvátil festivalové publikum v Karlových Varech a do kinosálů napříč republikou vstupuje nyní. 

Filmová úskalí

Příběh filmu se odehrává ve světě, který již neexistuje. Město Svit stále stojí, vypadá ale už zcela jinak než jen několik baťovských domků, fabrika a Společenský dům ve třicátých letech minulého století. 

„Jedinou použitelnou baťovskou lokací se stal Zlín. Tam jsme točili scény z interiéru fabriky. Všechno ostatní jsme museli postavit. V hale ve Slaném vznikl model města s domy, sedmkrát zmenšený oproti původním velikostem,“ nechává režisér snímku nahlédnout do zákulisí jeho vzniku.

close Eliška Křenková info Zdroj: se souhlasem Stanislava Honzíka zoom_in Eliška Křenková v miniaturních filmových kulisách baťovského Zlína

Předchozí díla Matěje Chlupáčka, film Bez doteku i třetí řada seriálu Terapie, se z velké části zabývala sexualitou. Úsvit obsahuje téma hermafroditismu.

„Prostřednictvím snímku se chci vyjadřovat k respektování kohokoli, kdo je jiný nebo má jen jiný názor než my. Ta vlastnost se z dnešního světa podle mě děsivě vytrácí,“ vysvětluje režisér. Z jeho pohledu by měl film k této diskusi přispět a otevřít témata, o kterých se příliš často nemluví.

Diskuse o genderu

V centru příběhu stojí Helena. Hrdinka v podání Elišky Křenkové je v úvodu filmu konfrontována s nálezem těla novorozence – obojetníka. To dost radikálně nabourá její představy o světě, v němž dosud žije. Téma hermafroditismu zamává nejen s jejím chápáním genderu jako takového, ale i s důvěrou v okolí. Ostatní chtějí nález rychle pojmenovat a zaškatulkovat, ač by jejich verze nemusela být pravdivá.


Nahrává se anketa ...

Ona se s rychlým řešením nespokojí, snaží se odkrýt pravdu. Co by si podle Elišky Křenkové myslela její filmová postava o současném světě a probíhající diskusi o genderu? „Zřejmě by byla zklamaná, že je otázka volby pohlaví stále ještě na stole. Že se ještě řeší, zda spolu někdo může, nebo nemůže právoplatně žít. Že to má dál někdo ještě tendenci soudit. Myslím, že by byla překvapená, jak moc se na konci filmu mýlila,“ říká herečka.

Minulost z dnešního úhlu

Kriminální drama Úsvit rovněž představuje meziválečné časy ze současného úhlu pohledu. Toto období zajímá herečku Marthu Issovou, jež se ve filmu objeví v roli manželky stavbyvedoucího.

close Martha Issová info Zdroj: se souhlasem Bontonfilmu zoom_in Martha Issová ve snímku Úsvit

„Milovala jsem svoji českou babičku Zdeničku, narodila se v listopadu 1918, tedy chvilku po vzniku Československé republiky. Dětství a mládí prožila v tomto krátkém, ale zřejmě intenzivním období. Často nám o něm vyprávěla. Vytvořila jsem si představu idylických časů, kdy se děly jen samé krásné, inspirativní a vznešené věci. Postupně jsem zjišťovala, že to tak úplně nebylo, že pro mnoho lidí to byla doba složitá a zlá,“ přemítá Issová, která tuto dobu vnímá jako velké kulturní a společenské vzedmutí naší země.